Před nedávnem jsem stála v našem kostele v řadě ke svátosti smíření. Přede mnou byla jenom jedna paní. Bylo mi divné, že mše svatá začne už za patnáct minut a pan farář nikde, přitom chodí zpovídat tři čtvrtě hodiny přede mší svatou. Za chvíli přišel jiný kněz. Paní, která stále přede mnou odešla se slovy, že mám jít, že ona chodí jenom k místnímu panu faráři. Bylo mi z toho smutno, ale zároveň jsem si vzpomněla i sama na sebe a na to, jak jsem se nedávno chovala ze strachu.
Celý text zde...
