Nabízíme k přečtení poslední kapitolu z brožurky
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Kdykoliv jde Kája s maminkou ke svatému přijímání, snaží si vybavit onu radost dětí ze
setkání s Ježíšem. Maminka si pak vždycky klekne a děkuje Pánu Ježíši, že přišel do jejího srdce
a on má dost času na koukání po druhých lidech. Někdo se modlí, někdo zpívá, jakýsi kluk se ptá,
jestli už bude konec.
„Teď je nejlepší čas na povídání si s Pánem Ježíšem,“ šeptá Kostelníček.
„Teď? Vždyť už bude konec. Nepovídali jsme si s ním celou tu dobu?“
„Máš pravdu. Jenže ten, kdo šel ke svatému přijímání a má teď Pána Ježíše ve svém srdci, má
jej nejblíže, jak jen ho může mít.“
„Jak to myslíš?“
„Podívej. Kdy se ti s maminkou povídá nejlépe?“
„No, já nevím,“ zapřemýšlí Kája. „Možná, když mě vezme na klín a přitulí k sobě.“
„Vidíš. Nejlépe se ti s maminkou povídá, když je vedle tebe. Ale lidé, kteří byli u svatého
přijímání, mají Pána Ježíše ve svém srdci. To je blíž než může být jakýkoliv člověk vedle tebe.“
Kája se podívá obdivně na maminku. Právě si sedá, letmo se na něj usměje a pohladí ho po
hlavě. „Třeba o mně povídala Pánu Bohu,“ mrkne spiklenecky na Kostelníčka.
Ministranti právě uklízejí obětní stůl. Odnášejí kalich a patenu - tácek, který slouží jako
záchrana před pádem hostie na zem, všechno pěkně urovnávají a uvádějí obětní stůl do
původního stavu. Kájovi najednou připadá osiřele, ale než to stihne říct Kostelníčkovi, všichni
vstávají a pan farář pronáší závěrečnou modlitbu poděkování Pánu Ježíši.
„Ještě se na chvilku posaďte,“ doprovází pan farář své slova pohybem ruky. „Dnes bude na
závěr slavnostní požehnání.“
Slavnostní požehnání? Co to je? „Kostelníčku, slyšel jsi to také?“
„To víš, že jo. Dnes to nebude jenom: „Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec, Syn i Duch
Svatý“. Dnes bude pan farář žehnat monstrancí.“
„Mon… čím?“
„Mon-stran-cí.“
„Co to je?“
„To je to sluníčko, o kterém ti kdysi maminka povídala. Chtěl ses přece podívat na tu
nejkrásnější věc v kostele, ne?“
„To jo. To je ta věc tam vpředu v té skříňce?“
„Neříká se ve skříňce, ale ve svatostánku. V monstranci je tam pod způsobou chleba Pán
Ježíš.“
„V té velké proměněné hostii?“
„Ano, v té.“
„Ta je opravdu krásná,“ vydechne Kája, když kněz o chvíli později staví monstranci na
vyvýšené místo připravené na obětním stole. Lidé poklekají a zpívají, ale Kája vytahuje hlavu
nad lavici. Nesmí mu nic utéct! Zlaté paprsky monstrance odrážejí světlo do stran, jeho však
nejvíc zajímá prosklená schránka s hostií. Tam je Pán Ježíš.
„Kostelníčku, Pán Ježíš je pořád ve svatostánku?“ zašeptal, když kněz po požehnání opět
uschoval drahocenné „sluníčko“.
„U nás ano. V některých kostelích, kde mše svatá bývá jen občas, Pána Ježíše ve svatostánku
trvale nemívají. Ale poznáš to snadno. Když v blízkosti svatostánku svítí červené věčné světlo,
Pán Ježíš tam je.“
„Červené? Proč zrovna červené?“
„Vidíš, nad tím jsem nikdy přemýšlel. Ale třeba si můžeš myslet: červená – stůj! A taky
poklekni před svatostánkem, když přicházíš i když odcházíš, protože je tu Pán Ježíš.“
„A ty jsi tady také pořád?“
„To víš, že ano. Už se moc těším, až zase přijdeš. Určitě ještě bude o čem si povídat.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
