Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
„Kájo, vstávej, dnes musíme jít dřív do kostela, mám čtení!“ budí maminka Káju o týden
později. Kája vykulí oči: Cože má maminka? Čtení? A ke všemu to vypadá, že se na to snad
maminka i těší! To když on má ve škole čtení, tak by do ní nejraději vůbec nešel. Čtení mu moc
nejde, zvlášť když paní učitelka zkouší čtení nahlas.
To tedy nevím, kam ta maminka tak moc spěchá, povzdechl si Kája a hrabal se z postýlky.
Cože to říkala? Nezdálo se mu to? V kostele je také čtení jako ve škole? To maminka bude mít
také třeba tělocvik a matematiku?
„Mami, a budeš mít také psaní?“ zeptal se pro jistotu.
Ale maminka Káju odbyla, aby nebyl drzý a nezdržoval, protože už musejí jít.
Když přišli do kostela, začal se Kája dívat po Kancionálu, knížce, ze které lidé zpívali, jestli
už přečte dost písmenek, aby se mohl přidat ke zpěvu. Maminka však zamířila do sakristie. Má jít
Kája za ní? Zaváhal. Ale maminka neřekla „Pojď se mnou“, zůstal tedy sedět a díval se, jak lidé
přicházejí do kostela. Bavilo ho pozorovat, jak se lidé vítají s Pánem Ježíšem i s druhými. Každý
už měl svoje místo, sousedi v lavici se na sebe usmívali a kývali si na pozdrav. Přicházejí sem
jako domů, napadlo Káju, ale dál to nepromýšlel, protože přicházela maminka.
„Cos tam tak dlouho dělala?“ zašeptal zvědavě.
„Byla jsem si přečíst to čtení, jak jsem ti říkala. Je dobré si je předem přečíst, abych pak četla
hezky výrazně a aby tomu lidé rozuměli.“
„Copak ty neumíš číst?“ podivil se Kája a vzpomněl si, jak mu maminka každý večer před
spaním čte pohádku.
„Myslím, že docela umím. Ale mohou tam být nějaká cizí slova nebo jména, tak chci mít
jistotu. Však uvidíš.“
Zanedlouho, když si pan farář a všichni lidé v kostele sedali, maminka začala vystupovat
z lavice. Kája ji chtěl zatahat za sukni, že si má také sednout, ale maminka se nedala a šla
k ambonu.
A teď se to stalo! Z ničeho nic stál na pultíku Kostelníček. Zdraví maminku, usmívá se na ni,
zamává i Kájovi a pohodlně se usazuje, aby dobře slyšel. Maminka otvírá velkou červenou
knížku a čte. Kájovi ta knížka trochu připomíná tu, kterou mají doma. Je také o Pánu Bohu
a maminka říkala, že se jmenuje Bible. Když ji Kája otevřel, uviděl v ní nádherné obrázky:
sluníčko, mráčky, kytičky, zvířátka i dva lidi. Maminka říkala, že obrázky a text, který je k tomu
napsaný, je o stvoření světa. Až bude Kája větší, určitě si celou knihu přečte. Teď ještě ne,
protože je moc veliká a tlustá. Zatím jen rád poslouchá, když mu ji čte maminka. Občas ho to
moc nebaví, ale maminka vždycky říká: „Poslouchej, co nám Pán Bůh říká a co pro nás všechno
udělal, abys věděl, jak moc nás má rád.“
Dnes maminku poslouchají všichni.
„Slyšeli jsme slovo Boží,“ říká právě maminka a vrací se do lavice. Lidé odpovídají „Bohu
díky,“ a Kája ji pozoruje. Usmívá se. Znamená to, že se jí to podařilo.
Kája povyrostl. Slyšeli jste? JEHO maminka dnes četla! Celý kostel poslouchal, jak jeho
maminka čte. Nejenže Kája maminku musí doma poslouchat. Dnes ji poslouchali všichni lidé
v kostele.
„Kostelníčku, slyšel jsi to také?“
„Jasně, že slyšel. Máš šikovnou maminku. Vždycky ji poslouchej!“ mává Kostelníček
a usmívá se na Káju.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
