Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Charakteristika brožurky:
Hlavní postavou příběhu je malý Kája, kterého nebaví chodit do kostela. Při jedné takové "kostelní návštěvě" se potkává se skřítkem Kostelníčkem, který Kájovi pomáhá chápat mši svatou, víru a také ho učí jak se má chovat v kostele. Brožurka může pomoci dospělým, jak dětem vysvětlit jednotlivé části mše svaté. Anebo si ji děti mohou přečíst sami.
Kája a Kostelníček
Ještě to chvilku vydrž,“ říká tiše maminka a zběžně pohladí Káju po hlavě. Po kolikáté to
dnes už slyší? Mamince se to řekne. Je dospělá a v kostele ji to snad i baví. Kolem je takových
jako ona docela dost. Všichni klidně sedí a dívají se dopředu na pana faráře, který pořád cosi
povídá u dřevěného pultíku. Kája tomu nerozumí. Jak ho to má bavit? Co má dělat, než to
skončí? Chtěl si vzít autíčko na setrvačník nebo aspoň šaška, co tak hezky tluče do bubínku, ale
maminka to zakázala.
Kdy už bude konec?“ chce se znovu zeptat, když si všimne, že na podstavci pultíku se něco
hýbe. Něco tam leze směrem nahoru k panu faráři. Co to je? Zdá se mu to nebo je to pravda? Po
pultíku leze, nebo spíš poskakuje do vrchu, maličký vousatý kluk. Má legrační červený kabátek,
tmavě modré kalhotky a v ruce červenomodrou pruhovanou čepičku s velkou bílou bambulí.
Sotva se ocitne nahoře, už se rozhlíží kolem. Teď, teď se dívá na Káju. Má mu zamávat? Nebude
se maminka zlobit? Kája opatrně vytahuje ručku z kapsičky a dvěma prstíky nenápadně mává
onomu neznámému klukovi. „Kdo jsi?“
Já? Jsem skřítek Kostelníček. A ty?“
Já jsem Kája. Kde ses tu vzal?“
Já tu bydlím.“
Tady? V kostele? Myslel jsem, že tu bydlí pan farář sám.“
Kostelníček roztáhl pusu do širokého úsměvu. „Kdepak! Pan farář bydlí na faře, to je ten dům
vedle kostela. Já jsem doma tady spolu s Pánem Ježíšem.“
Jak to, že jsem tě tady ještě neviděl?“
Asi ses špatně díval. Anebo to může být tím, že když tu jsou lidé, moc se neukazuji. Jakmile
paní kostelnice zarachotí klíčem v zámku dveří, raději mizím.“
„Paní kostelnice? To je tvoje teta?“
„Ty jsi dobrý. Teta? Jak jsi na to přišel?
„No – říkal jsi přece, že jsi Kostelníček.“
„Ale skřítek, skřítek Kostelníček, víš? Paní kostelnice je ta paní, co se stará o kostel. Chodí ho
otevírat ještě dlouho před tím, než přijde pan farář. Chystá věci panu faráři, dohlíží na to, aby
bylo uklizené a tak podobně. Myslí si, že má přehled o všem, co a kde v kostele je.“
„O tobě ví také?“
„To tak ještě. My skřítci se dospělým moc neukazujeme. Dospělí nás vidívají jen někdy. Jenže
nikdy nevíme dopředu, kdy nás někdo může uvidět. Proto se raději schováváme.“
„Ale teď jsi tady. Co když tě někdo uvidí?“
„Neboj. Všichni poslouchají pana faráře a dívají se na něho. To jen my dva si tady povídáme.
Ale chci tě o něco poprosit.“
„Ty mě? A o co?“ kulí Kája oči.
„Nebudeš nikomu povídat, žes mě viděl, ano?“
„Vůbec nikomu?“
„Vůbec nikomu. Bude to naše malé tajemství. Umíš zachovat tajemství?“
„Jasně, však už jsem velký.“
Náhle ucítí Kája jemné šťouchnutí do ramene: „Kájo, vstávej!“
Kája se udiveně rozhlíží. Všichni kolem něj vstávají ze svých míst, a ať se natahuje, jak chce,
stojan pultu, na kterém byl ještě před chviličkou Kostelníček, je úplně prázdný.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
