Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky
Promluvy sv. Jana Marie Vianneye, kterou uspořádal o. Marek Dunda a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.........
O hříchu
Hřích je katem dobrého Boha a vrahem duše. Strhuje nás z nebe, aby nás uvrhl do pekla, a přece ho milujeme. Je možné pochopit toto bláznovství? Kdybychom pořádně pochopili strašné následky hříchu, zošklivil by se nám natolik, že už by nebylo možné, abychom se ho někdy dopustili.
Oh, milé děti, jak jsme nevděční. Dobrý Bůh chce, abychom byli šťastní. Zajisté nám k tomu chce napomoci! Jen proto nám dal svůj Zákon. Boží Zákon je dobrým zdrojem radosti. Zbožný král David řekl, že Zákon je jeho jedinou radostí a že je pokladem, který pro něj má větší cenu než i to největší bohatství. Dále řekl, že chodí po dobré cestě, když zachovává Hospodinova přikázání. Dobrý Bůh nás tedy chce učinit šťastnými, ale my nechceme být opravdu blaženými, nechceme se jimi stát. Odkláníme se od něj a přikláníme se k ďáblu. Prcháme od svého přítele a vyhledáváme svého úhlavního nepřítele! Dopouštíme se hříchu, ponořujeme se do bláta. Jsme-li jednou v tomto bahně, je pak velmi těžké se z něho dostat! Kdyby se jednalo o naše pozemské štěstí, tak bychom učinili všechno možné, abychom se dostali z bídy a z utrpení. Ale že se jedná o spásu naší duše, to nás vede k nepochopitelné lhostejnosti a slepotě a zůstáváme v ní. Říká se, že mnozí chodí ke svaté zpovědi, ale málo se jich obrátí. Milé děti, snadno se to vysvětlí tím, že se jen málokteří zpovídají se slzami upřímné lítosti.
Jak mnoha lidem brání falešný stud, aby se upřímně vyzpovídali! Ach, jak moc toho musíme litovat. Ale celé neštěstí pochází z toho, že nad tím nepřemýšlíme s patřičnou vážností. Kdybychom řekli těm, kdo v neděli pracují, kdybychom řekli někomu mladému, kdo dvě tři hodiny tančí, kdybychom řekli opilému člověku, který jde z hospody: „Jestlipak víš, co jsi nyní spáchal? Ach, vždyť jsi našeho Pána ukřižoval.“ V tu chvíli by se zajisté zhrozili a právě tím by dokázali, jak jsou lehkovážní a bezmyšlenkovití. Ach, milé děti, jen ať nepatříme k takovým lidem, kteří nad tím nepřemýšlejí! Jak velmi málo bychom páchali zlo, kdybychom s velkou vážností přemýšleli o tom, co děláme! Ptejte se, milé děti, samy sebe, co jen nám udělal dobrý Bůh, že jsme schopni ho urážet. Co jen nám udělal, že jej tímto způsobem života znovu křižujeme, našeho Pána, který nás tak laskavě vytrhl z pekla? Uvažte tohle, milé děti. Kdykoli v sobě pocítíte velkou náklonnost ke hříchu, představte si, že zároveň potkáváte našeho Pána na té cestě, po níž míříte ke hříchu. A on by vám řekne: „Ach, zadržte! Zadržte přece! Vždyť tam, kam chcete jít, jsem znovu křižován.“ Sami řekněte, milé děti, nepřinutilo by vás to k přemýšlení a neuchránilo by vás to od hříchu?
Svatí chápali, jak velmi bývá Bůh hříchem urážen. Mnozí z nich strávili celý život tím, že oplakávali své hříchy. Svatý Petr plakal po celý život, plakal ještě v okamžiku smrti. Svatý Bernard pravil se slzami v očích: „To já, já, můj Pane, já jsem tě, Pane, přibil na kříž.“
Tím, že hřešíme, pohrdáme dobrým Bohem. Křižujeme tak dobrého Boha. Ach, vy duše, které jste stály našeho Pána tolik muk, ach, neuvrhujte se přece samy do záhuby. Pamatujte na lásku našeho Pána k vám. Uvědomte si, co pro vás učinil! Ach, kdyby ubozí zatracenci dostali šanci vrátit se na zem! Ach, kdyby mohli být na našem místě!
Ó, jak jsme bláhoví. Dobrý Bůh nás volá k sobě a my od něho utíkáme. Chce nás učinit blaženými a my se příčíme a jednáme proti jeho vůli. Zve nás, abychom ho milovali, a my dáváme své srdce ďáblu. Čas, který nám propůjčuje, abychom mohli pracovat na své spáse, zneužíváme k tomu, abychom se uvrhli do zkázy! Bojujeme proti němu právě těmi prostředky, které nám dal k tomu, abychom mu věrně sloužili.
Kdybychom vždy, když urážíme našeho dobrého Boha, pozorovali svatý kříž, slyšeli bychom Pána, jak nám v duši říká: „Jak! Ty se chceš připojit k mým nepřátelům? Cožpak je to možné, že mě chceš znovu ukřižovat?“ Ach, pohlédněte přece na našeho Pána na kříži. Pozorujte ho s velkou vnímavostí a řekněte sami sobě: „Hle, kolik stálo mého Vykupitele, aby napravil to, co jsem svými hříchy Bohu způsobil!“ Ach, vnímej: Bůh sestupuje na zem, aby se stal obětí za naše hříchy. Bůh trpí, Bůh umírá. Bůh snáší všechny myslitelné útrapy, protože chce na sebe vzít břemeno našich nepravostí! Poznejte přece při pohledu na kříž zlobu hříchu. Poznejte, jak velice máme hřích nenávidět! Zamysleme se a uznejme, co máme dělat, abychom už nikdy nebyli takoví, že bychom se dopustili hříchu.
V hodině smrti nám prý dobrý Bůh řekne: „Řekni mi, pročpak jsi mě urážel, když já jsem tě tolik miloval?“ Ach, kdo může pochopit to bláznovství urážek dobrého Boha, který je dárcem veškerého dobra? Kdo může pochopit, když činíme vůli ďábla, který stále jen číhá, aby nám mohl ublížit a uvrhnout nás do záhuby? Kdo může pochopit tuhle pošetilost?
Což nechápete, milé děti, jaké je to šílenství dostat se do područí pekla tím, že se spojíme s ďáblem? A zatím bychom mohli už v tomto životě prožívat nebeskou radost, kdybychom milovali Boha a láskou se s ním spojili. Zdá se, že si ubozí hříšníci chtějí za každou cenu vynutit rozsudek, který je odsoudí do ďáblovy společnosti.
Ráj, peklo a očistec jsou určitým způsobem už zde v tomto životě. Očistec je v duších, které neodumřely samy sobě. Peklo je v srdcích bezbožníků. Ráj je v srdcích opravdu zbožných, kteří jsou spojeni se svým Pánem.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 15 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
