Nabízíme další kapitolu z brožurky
Pouť do Říma od A do Z, kterou napsali poutníci , sestavil Jan Peňáz a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Devátý den: středa 24. května
Ráno mše svatá v Knittelfeld na úmysly naší pouti, celý den hezky. Ušli jsme 36 km, trvalo nám to 7 a 3/4 hodiny, celkem máme za sebou 319 km. Skončili jsme v Unzmarkt o čtvrt na osm večer a přespali na prázdné faře ve Frauenburg.
V noci na faře v Knittelfeldu se mi zdálo, že už jsme v Římě a že nám někdo (asi Monsignore Simandl) zařídil, že jsme byli pozváni na oběd do Vatikánu. Po hlavním jídle nám nabídli prohlídku vatikánských zahrad. Zahradník oblečený do pracovních šatů nás po nich vozil na malém autíčku s otevřenou korbou, na jejímž pravém okraji jsme seděli. Pozorovali jsme z výšky květiny, které se nápadně podobaly těm na alpských lukách. Cesta klesala, někdo jel proti nám nahoru, náš zahradník se mu vyhýbal, zajel příliš vpravo a auto se s námi začalo naklánět nad propast. Rychle jsme přesedli na druhý bok korby a auto zůstalo pěkně stát. Vrátili jsme se na hostinu, která pokračovala a podával se sýr. Zase nám něco ukazovali, a opět jsme se vrátili ke stolu, kde byl moučník. Cosi jako jahodové knedlíky, jaké nám na faře ve Velkém Meziříčí dělá paní Malcová, posypané něčím bílý, asi kokosem. Pak jsme měli ještě kamsi jít, asi na audienci, ale to jsem se už probudil, za okny bylo krásné ráno a měli jsme za sebou už 283 km a necelých tisíc do Říma. Kvůli pochybnostem P. Bartoše, že jsem si to vymyslel, prohlašuji na svou čest, že se mi to skutečně všechno zdálo v noci z 23.na 24.5.2000.
Ráno nám pan kaplan zavolal lékaře, který dochází léčit kněze na faře, aby ošetřil veliké puchýře jáhna Františka.
Po cestě se nás jeden cestář ptal, kam jdeme a když se to dozvěděl, odpověděl: "Super!"
Bylo pěkné počasí, šli jsme jen podle automapy, pohlavních silnicích, proti proudu řeky Mur. Obdivovali jsme novou silnici ve dvou úrovních a na ní vybudovanou cestu pro rolníky se zpevněnými stěnami. Bylo to pěkné, praktické a ekologické. Mnozí z nás poprvé viděli hatě. Ty s velkým H jsme už projeli mnohokrát na cestě ze Znojma do Rakouska. Zde byly svahy zpevněny zátarasy ze svázaného proutí, které mají zadržovat hlínu, tedy zhatit její sesouvání. Proto se jim říká hatě a zde je původ jména našeho známého hraničního přechodu. Dnes večer máme dojít do Unzmarkt. Pozdě odpoledne se ptáme náhodných chodců na cestu. Odpovídají s důrazem na každém slově, že je to tam ještě pěkný kus.
Když tam přijdeme, hlásíme se na faře. Pan farář nás kněze nakládá do auta, ostatní nastupují do Šnekobusu a jedeme do Frauenburg. Je to druhá farnost, kterou spravuje a fara je tam přizpůsobená pro letní tábory ministrantů a mládeže. Po cestě mi říká důvěrně, že ta naše akce je sinnlos-smysluprádzná, smysl postrádající. Podotýkám, že nám jde především o znamení. Na delší diskusi není čas, protože za chvilečku jsme na místě.
Je tam starobylý a krásný kostel svatého Jakuba, poutníka. Byl postaven ve 12. století. Patronem je kníže Schwarzenberg, bývalý kancléř na Hradě pražském, a o kostel se stará. Na opravu střechy dal 40 tisíc šilinků. Pan farář si však postěžuje, že na nové lavice pan kníže nedá nic. Dosavadní jsou z roku 1720, jsou jistě umělecky cenné, ale velice špatně se v nich sedí i stojí. Panu patronovi se však líbí a na námitky o nepohodlnosti nedbá. Inu, dělají své. Farnost má tisíc duší, v neděli je sto věřících v kostele, už 40 let patří pod Unzmarkt. Při počítání kilometrů si členové FATYMu uvědomují, že jsme právě ušli vzdálenost Vranov-Jeníkov. Měli jsme tuto vzdálenost ujít najednou, jako generální zkoušku, připomíná František Řezníček svou oblíbenou tezi. Na to říká otec Marek: "To bychom pak Řím vzdali." Cesta je opravdu těžká, pořád mě napadá, že už teď půjdeme jen po asfaltových silnicích a to je prakticky beton. Vnucuje se mi veršík, který se pak stane citátem dne: "Ještě tisíc kilometrů po betoně a jsme v Římě."
Desátý den : čtvrtek 25. května
Aliturgický den. Hezké počasí. Ušli jsme 43 km, trvalo nám to 9 3/4 hodiny, celkem máme za sebou 362 km. V 9 hodin jsme skončili v Althofen.
"Ráno v šest hodin přijde paní a na sedmou vám připraví snídani," řekl včera pan farář na rozloučenou. Proto nenechávejte klíč v zámku- toto se neřeklo. Pro jistotu vstávám ráno o půl šesté, abych otevřel. Otevřeno však už je, z kuchyně se ozývají zvuky a linou vůně. Místní paní Salátová přišla již o páté, a protože se do dveří nemohla dostat, vlezla dovnitř oknem v prvním patře. po snídani dostáváme na cesta dva litry vína. Pak nasedneme do Šnekobusu a odjíždíme do Unzmarkt. Pokračujeme pěšky ze stejného místa, odkud jsme včera večer odjeli autem.
Vystupujeme údolím Muru, mnohokrát vidíme volavky popelavé. Velcí šedí ptáci zakrouží před námi a usedají na stromy v lese na druhé straně údolí. Máme dojem, že se nám chtějí předvést. Směrovky ukazují na město Murau, které dalo řece (anebo naopak, zase ty pochybnosti) a kde je sídlo knížecí rodiny. Další směrovky nás navádějí do oblasti zimní sportů, my však zahýbáme na jih a vystupujeme do sedla u obce Perchau ve výšce 1005 metrů nad mořem. Dovoluji si ji počeštit na Perchavu. Pak už pomalu klesáme směrem k řece Drávě několika údolíčky. Překračujeme hranice mezi Štýrskem a Korutany a říkáme si, že to už je čtvrtá země, ve které jsme (první byla Morava, druhá Dolní Rakousy), a že už to je ta předposlední, protože v Itálii už nejsou země, ale regiony (česky oblasti).
Přenocujeme v Althofen, je to stá obec, kterou procházíme. Místní pan farář nám zařídil spaní na zámku, hostí nás pan domácí. Nejsme si úplně jistí, kolik kilometrů jsme ušli, proto se ho ptáme, jak daleko to je odsud do Unzmarkt.
Nejméně sto," odpoví bez přemýšlení. Je to jiná země, je to za horami, autem se tam jede asi hodně dlouho, proto ta odpověď, která nás rozesměje. Dlouho si ji pak připomínáme. Na zámku je pěkně, vše stylově zařízeno, až na to, ž jediný záchod a koupelna jsou v bytě pana domácího, který žije sám. Všem chutná korutanská specialita, darovaná zámeckým pánem- točená bábovka s rozinkami a skořicí. Bude nás provázet po celé této zemi, která kdysi krátce patřila ke Koruně české. Jsme unaveni, domácí pán říká, že má v zámku také kapli, ale nikdo už nemá sil k sloužení mše svaté. S umýváním je to velmi složité, odskočit si není kam, ze všech oken se někdo dívá. Kněží přespali v autě, jak se stane tradicí, ostatní v zámeckém sále na zemi. Přesto na svou desátou noc ve sté obci budeme vzpomínat dlouho a v dobrém. Už jsme pomalu na středové rovince, kdy je začátek už v nepaměti a konec ještě v nedohlednu. Pro mne osobně je tento den spojen s mým prvním puchýřem na neobvyklém místě pod levým palcem, který se vytvořil nad jakýmsi kuřím okem, jak se mi tenkrát zdálo.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
