Nabízíme další kapitolu z brožurky
Pouť do Říma od A do Z, kterou napsali poutníci , sestavil Jan Peňáz a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
J jako Jan Klíma mluví s novinářem neboli Jak o pouti píše Mladá fronta dnes
Čtyřiatřicetiletý Klíma je pastoračním asistentem, což znamená, že vystudoval teologickou fakultu, ale dosud nebyl vysvěcen.
"Znojemského děkana Jindřicha Bartoše a vranovského faráře Marka Dundu napadla myšlenka na pouť do Říma na počátkem roku. Zájemců bylo víc, většinou si ale z pracovních důvodů nemohli dovolit šestitýdenní dovolenou," říká o počátku neobvyklé myšlenky Klíma.
Jednoho samotného nejvíce oslovila dlouhá pěší pouť poté, co se loni zúčastnil několika kratších do Hlubokých Mašůvek u Znojma. "To, že jdou lidé společně kus cesty, stejně jako skutečným životem, má po duchovní stránce hodně do sebe. Člověk se při chůzi vnitřně uvolní a je lépe schopen hovořit o hlubších tématech života," soudí Klíma. Na samotné pouti je budou provázet tři hlavní myšlenky. "Pouť chápeme jako poděkování Bohu za dar politické a náboženské svobody. Chceme také činit pokání za sebe, církev, národ, ale i lidi z našeho kraje. Za třetí věříme, že v centru církve, a navíc v jubilejním roce, je účinnější prosit než jindy, říká poutník. Cestu z Vranova přes Rakousko, Alpy a Itálii, půjdou poutníci zhruba po pětatřicetikilometrových etapách. Společně s nimi pojede doprovodné vozidlo se zásobami. "V autě se budou moci tři z nás vyspat, ostatní budou nocovat venku. Nebude to snadné. V uplynulých měsících jsme proto všechno pořádně probrali a také ušli nějaké kilometry. Já jsem od začátku roku našlapal asi čtyři sta kilometrů. Člověku při tom pěkně ztvrdnou chodidla," popisuje Klíma.
K jako Klíma Jan podává zprávu neboli Duchovní postřehy z pouti
Putování je jednou ze základních charakteristik křesťanského způsobu života. Člověk bydlící (zabydlený) na stálém místě má stálou tendenci se zajišťovat do budoucna a spoléhat se jen na své lidské síly a prostředky. Postupně se mu vytrácí nápaditost a omezuje představivost. Ztrácí chuť spoluvytvářet něco s ostatními. Jeho duchovní život stagnuje a většinu své energie vyčerpává obhajováním nabytého.
Člověk putující stále využívá všech svých sil a prostředků s rozmyslem, aby došel k cíli. Stále si je vědom, že na cestě je mnoho věcí, které nemůže ovlivnit svou silou a dovedností. To ho vede k hledání jistot ve stále se měnícím světě plném nových překvapení. Největší jistotu nachází v prozřetelnosti Boží a jeho péči o každého, i toho nejvíce odstrčeného jedince.
Člověk putující ví, že na cestě k jasnému cíli (duchovní zralosti) ho čekají nová setkání, nová překvapení. Postupně je mu skrze důvěru dovoleno nahlížet do rozmanitosti až hravosti Božích cest.
Po cestě mě udivoval otec Jan Peňáz, když ještě při denně namáhavě dávce kilometrů stačil ulamovat větve čnící do cesty a mnohdy zabraňující řidičům vidět důležitá viditelná znamení, dopravní značky, které jim usnadňují plynulou jízdu. Došlo mi přitom, že zde jde o důležitou součást křesťanského života, a zvláště pak služebného kněžství. Usnadňovat druhým cestu, zvýrazňovat znamení, značky na cestě, aby druzí snáze rozpoznali, jak je Bůh vede jejich vlastním životem.
Tou samotnou a nejvlastnější cestou je pro každého člověka sám Ježíš. Proto my za nikoho nemůžeme ujít kus cesty. Můžeme jen s ním kus cesty jít a učit ho rozpoznávat Boží znamení. Vlastní duchovní život je určován osobním setkáváním s Ježíšem, které je zdrojem hnacích impulsů a radosti. Ty nás motivují a podněcují žít z Lásky a pro Lásku jako Ježíš. Toto jsme si uvědomovali jako poutníci mezi sebou. A bylo nám jasné, že nemůžeme pořád spolu mluvit, a že nejdůležitější a nejdelší úsek cesty musíme projít s Bohem sami.
Poutník může více vnímat Boží znamení na cestě v přírodě, především rostliny a zvířata. Největším Božím znamením však je každé setkání s lidmi. Kromě toho je třeba rozpoznávat ještě hlubší Boží znamení v událostech okolo nás.
I když je poutník tělesně unaven a vysílen, neopomíná zastávku u Božích muk, křížků nebo soch svatých. Na životní cestě je člověk také unaven starostmi a často pak sejde z cesty, protože přehlédl Boží znamení. Ta nám mohou zaostřit pohled na to podstatné a zároveň mohou i občerstvit a osvobodit od spoléhání se jen na vlastní omezené síly.
Při setkáních s druhými lidmi, byť byla velice krásná a příjemná, jindy zase trpěná a komplikovaná, poutníkovi jasně dochází, že musí jít dál. To ho nesmírně osvobozuje na jedné straně od zbytečných půtek a rozmíšek a na druhé straně od bláhové rozmařilosti. Nejdůležitější je náš vztah k Bohu, ostatní vztahy nás jen k němu orientují.
Z toho vyplývá, že poutník si ať vědomě či nevědomě odnáší jeden základní rys do svého života, a to : je důležité stále jít a nezadrhnout se, nezavrtávat se sám do sebe, do svých problémů, ale umět je odevzdat Pánu. Jít pomalým krokem ke Studánce (A. Exupéry- Malý prince). Jít ke "Studni", i kdyby se ostatní okolo valili velkou rychlostí sem a tam. Křesťanský život je boholidská skutečnost a velké změny v našem životě (směrem k většímu opravdovému štěstí- životu v plnosti) jsou vždy záležitostí Boží. Z naší strany je důležité jít věrně a pomalu ke Studni s nevyčerpatelným pramenem života.
L jako Lingvistické nebylo jazykové potíže
(Marek Dunda)
Jistá paní nás pozvala, že nám něco nabídne. Když jsem se usadili před domem, kde měla její dcera obchod, zeptala se italsky: "Co vám mohu nabídnout?" Bratr Jan nám její otázku překládal a ona mezi tím odběhla. Donesla každému pití a bratr Jan jí pak vítězoslavně říká společnou dohodnutou odpověď na její otázku: "Co nám dáte." Nastala trapná chvilka ticha, zapomněla, že má čekat naši odpověď, a pochopila to jako novou otázku, kdy se ptáme, co ještě od ní dostaneme. Odběhla a každému donesla svačinu. Po této zkušenosti jsme se naučili několik frází, aby se něco podobného nemuselo opakovat a my mohli pohotově zareagovat. Například: jsme vděčni za všechno. Jsem spokojen. Mluvte, prosím, pomaleji. Mám velký hlad.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
