Nabízíme krátký příběh k zamyšlení...
Jednou se jeden velmi chudý člověk zeptal Boha: "Proč jsem tak chudý?"
Bůh mu odpověděl: "To je proto, že nikomu nic nedáváš."
"Jak můžu někomu něco dávat, když nic nemám?" opáčil chudák.
Bůh odpověděl: "Máš pět velkých pokladů, o které se můžeš s ostatními podělit."
"Já? Pět pokladů? Kde je jako vidíš?"
"Milý synu, tak zaprvé, máš svoji tvář. Můžeš se podělit o svůj úsměv. Je zadarmo, je úžasný a na ostatní působí překvapivě dobře.
Zadruhé máš oči a můžeš se na druhé dívat pohledem plným lásky a dobroty. Budou se cítit šťastní.
Zatřetí máš ústa. Těmi ústy můžeš druhým říkat milá slova, hezky mluvit, aby se cítili cenní. Můžeš šířit radost a dobrou náladu.
Za čtvrté, máš srdce. Svým láskyplným srdcem můžeš toužit po štěstí pro druhé. Můžeš dát druhým pocítit, jakou radost ti dělá jejich přítomnost. Dotkneš se jejich životů.
A posledním pokladem, který máš, je tvoje tělo. S tímhle tělem toho můžeš pro druhé udělat spoustu. Můžeš pomoci potřebným. Pomoc nespočívá jen v penězích. I malý skutek dokáže léčit, prozářit život. Zahojit zraněná srdce.
Vidíš? Jsi velmi bohatý!"
¨
Zdroj: Útěcha pro duši, autor: Bruno Ferrero, str. 20
