Nabízíme další kapitolu z brožurky
O výchově, kterou napsal Josef Janšta a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Mnoho „SAMOZŘEJMOSTÍ“ se nám vytrácí ze života naší společnosti. Například:
samozřejmost uzavřít pevný sňatek, samozřejmost mít děti, samozřejmost životního stylu
založeného na radostné obětavé lásce (caritas), samozřejmost víry… Ztráta „samozřejmostí“
ve společenském životě je v soužití s přírodou nejlépe přirovnatelná k nerespektování
přírodních zákonů, a to přímo evokuje bezstarostnou procházku po tenkém ledě.
Spousta samozřejmostí se nám vytrácí také z rodinného života. Tam jsou důsledky takové
neuváženosti už hodně cítit, ba je možné je přímo hmatat. Přitom, co se týče výchovy, vládne
mezi rodiči totální zmatek. Nejednou tak slyšíme skeptický povzdech: „Dneska
vychovávat… Další děcko? V žádném případě. Jedno úplně stačí…“
Malý obrázek: Katolická rodina je na návštěvě. U oběda děvčátko odmítá jídlo, rodiče
nerespektuje. Maminka přitom kupí výchovné chyby. Ve chvíli relativní pohody si však na
manžela stěžuje: „Jirka už další dítě nechce.“ Když pak slyším, co všechno s dítětem rodiče
zažívají, tak ho chápu, i když jeho řešení nesdílím.
Jsem přesvědčen, že i dnes je zdravá výchova možná. Má však svá jednoduchá pravidla,
která se nedají obejít. Je cosi nenormálního, že se o tom musí psát, případně vydávat knihy.
Dnešní generace měla přijmout výchovná pravidla jako osvědčenou moudrost od svých
rodičů a prarodičů. Časová posloupnost získávání této moudrosti je přitom hodně dlouhá. Při
pouti do Medjugorje jsme poznali, jaký je tam rodinný život. Lidé jsou tam mnohem chudší
než u nás, ale stavějí tam velké domy a na hřbitově se člověku otevře pusa nad nádhernými
a velkými hroby. Středem domu je velká místnost, mohli bychom říct kuchyň, ve které se
schází celá rodina. Kolem tohoto středu bývají přistavěny byty, ve kterých bydlí „mladí“.
Rodiny tak žijí spolu, ale i zvlášť. Zmíněná velká kuchyň dole patří starým rodičům či
dokonce prarodičům. Tam se společně jí, předávají se moudrosti, vychovávají děti. Úcta
k vícegenerační rodině se projevuje ve stavbě velkých rodinných hrobů.
U nás je rozdíl nejenom v tom, že rodiny „starých“ a „mladých“ nežijí pohromadě, navíc
nejednou nemají k sobě úctu. Mladí „neberou“ staré, kteří si zase neváží mladých.
K přirozenému předávání vychovatelských dovedností tak často nedochází.
Než se ponoříme do jednoduchých, ale zároveň i hlubokých tajů výchovy, odpovězme si
na otázku: Co je předpokladem dobré výchovy dětí?
Odpověď je jednoduchá: dobrá rodina. Společenství rodiny je přirozeným prostorem, kde
se má narodit dítě. Jakékoliv narušení harmonie v rodině nebo dokonce rozpad rodiny
zanechá na dítěti negativní důsledky. Bohužel nemálo lidí považuje takovéto tvrzení za frázi,
úlitbu, kterou musí udělat katolický autor. Vždyť přece v každém manželství něco je, spory
a hádky jsou normální, idylické vztahy jednoty patří zamilovaným, rozvody jsou součástí
života. Naprosto zodpovědně prohlašuji, že nesoulad v manželství je hříchem, který zasahuje
do života dítěte velmi citelně. Manželé, kteří cítí, že se jim drolí prvotní soulad a nevědí si
s tím rady, by měli hledat co nejdříve pomoc u lidí, kteří jim pomoci mohou. Nesoulad
v rodině nebo dokonce její rozpad narušuje podle J. Prekopové tzv. rodinné konstelace.
Slovo konstelace vzniklo z latinského cum (s) a stella (hvězda) a vyjadřuje postavení hvězd
ve hvězdných soustavách. Když nějaká hvězda zanikne, vznikne černá díra, která vtahuje do
svého temného víru i hvězdy, které dosud jasně zářily. Rodinné konstelace jsou součástí
téhož řádu jako hvězdné soustavy a jejich zákonitosti nelze obejít.
V rodinném systému má každý své nezastupitelné místo. Prarodiče, otec, matka, děti
v pořadí, jak se narodily. Pokud vztahy fungují, jak mají, jsou rodinné konstelace v pořádku.
Stačí však například, aby matka po porodu prvorozence vytěsnila ze své blízkosti manžela,
který na svou manželskou roli rezignuje a hledá únik třeba v profesním zaměření, přičemž
opouští své místo v rodinné konstelaci. Vzniká černá díra, která může například přitáhnout
dítě, které následuje otce, vyhledává ho, touží po něm. Vytrhuje se tak z primárního působení
matky, ale narušená osobnost otce mu uspokojení neposkytne. Jiné dítě může chtít uvolněné
místo po otci nahradit. Při vší své malosti za použití dostupných prostředků supluje chlapec
roli otce povětšinou jako malý tyran, který drží „v šachu“ celou rodinu.
Psychologové mluví o rodinných konstelacích, Bible říká zřetelně a důrazně: „Proto opustí
muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ To je základní
konstelace mezi mužem a ženou: jednota. Všechno, co je mé, je tvé. V zamilování nám
k tomu pomáhá přirozenost, v dalším životě je to obětavá láska, která všechno dává a čeká, že
totéž dostane. Stálé riziko lásky, které však není jako riziko vnímáno, protože partner hledí na
toho druhého. Ten, kdo chce dobře vychovávat, nemůže si při vší lidské slabosti i selháních
klást nižší laťku úrovně svého manželského vztahu.
Už dnešní malá sonda nám ukázala, že nás nejenom obklopuje úžasný makrokosmos, který
je do všech detailů postaven na mikrokosmu, ale každý máme co do činění se vztahovým
kosmem, který je kosmem svou krásou, bohatstvím elementů, ale i výzvou, abychom se jeho
zákonům pokorně podřídili.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
