Stojíme na prahu nejkrásnějšího liturgického období - adventu.
Jak prožít tento čas očekávání největšího daru - Boha v Ježíši Kristu, nám nabízí ve své promluvě P.Vojtěch.
V církvi je to doba očekávání. Každý z nás něco čeká.
Ale ono je to
čekání na NĚKOHO, kdo má moc změnit náš život, proměnit ho.
Středem by měl být Ježíš, který přichází.
Karl Rahner říká:
" Ježíši, tys vlastně nepřišel, protože STÁLE JEŠTĚ PŘICHÁZÍŠ".
On tu je, někdy je blízko, někdy vzdálený...a my žijeme v napětí - je tady nebo ne? Pro nás je advent obdobím, kdy se máme naučit čekat a připravovat se na setkání!!!!
Ale jak se máme těšit, když jsme přetížení, zklamaní ze sebe , ze společnosti.....
Jestliže se otevřeme, Bůh se nevyčerpal ze své milosti, vezme nás do náruče. On je schopný potěšit lidské srdce.
Zažijeme-li toto, můžeme pak těšit i ostatní.
PŘIPRAVTE CESTU PRO TOHO, KTERÝ PŘICHÁZÍ!
On chce proměnit život, vnést světlo do zmatků, sílu do dalších dnů, dávat pokoj.
Hlavní postavou doby adventní je MATKA BOŽí.
Žena, čekající dítě. Těšení se na něj.
V jednom dítěti Bůh dal vše. Chtít se setkat s Tím, který přichází. Udělat mu místo ve svém srdci.
...PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI, zahřej moje srdce. Panno Maria buď se mnou a nauč mě očekávat a vnímat jeho přítomnost, jak jsi ji vnímala ty....
Co mám dělat, když toužím s Bohem žít a v praxi je to jiné?
Jak být nástrojem, abychom Boží blízkost prožívali všichni.
A nejen nad Písmem, ale i tam, kde jeden druhému vytváříme domov.
Řekněme si, co se nás denně dotklo, co nás trápí a jak to s tím adventem uděláme. Co vynecháme, co je nejdůležitější a jak k tomu dojdeme.
...K ...Z A M Y Š L E N Í....
Když Bůh mluví k našemu srdci - dát mu prostor.
Vše děláme ve stresu - každý má jiné představy- skloubit to. Ne utahaná žena, sklíčený manžel, ale dohoda.
Každý by chtěl slyšet, dost bolesti a trápení. Když přijdeme k Pánu s vlastní slabostí a hříchem, On nám odpustí.
Máme číst Písmo svaté,
Slovo Boží nám vrací naději. Je to radostné poselství živého Boha.
Můžeme denně jít na mši, omezit televizi, modlit se , číst...
Každý může vytvořit prostor pro Boha, aby Duch svatý mohl působit.
Jde o to, abychom nebyli přetaženi a měli na sebe čas.
Opustit představu - u nás to bylo jinak.
Najít prostor na svůj duchovní život.
Dát svobodu druhým.
Koupit to, co jiného potěší -
málo dárků, ale radost, že jsme spolu.
Někdo, aby se šel omluvit, jiný aby o odpuštění poprosil.
Ptát se s čím mohu pomoci....
Co považujeme za důležité - každý! A ŘÍCI SI TO!!!
Co nám leží v cestě, co brání tomu, aby Pán mohl svobodně vstupovat do mého srdce, do mých vztahů.
Starosti - učit se je svěřit Bohu - nepřeslechnout Boží představy.
Máme málo času, nestíháme. Co nás obírá o pokoj, o radost? Vždyť všichni hledáme POKOJ v srdci.
Co nám bere lidskou svobodu a vnitřní pokoj? Každému z nás něco chybí.
Když se budeme Boha ptát, On nám to poví.
Největší dary máme v sobě. Máme se rádi!!!
Nenechme ztvrdnout srdce, aby Pán Bůh skrze nás mohl dělat.
Aby mohl vejít do naší rodiny a vše proměnit.
Co se vybaví vložme do modlitby a svěřme Bohu. Vše co nám bere naději, co nás zaměstnává a vykolejuje.
Prosme o touhu znovu se setkat se svým Bohem.
Vzpomeňme si, kdy kdy nám bylo hezky v rodině, s přáteli i s Bohem při modlitbě!
Nechme propuknout touhu, aby Ježíš srdce rozhořel. Prosme o tu milost. Bůh ji může dát.
Pak pochopíme, že ON TAJEMNĚ PŘICHÁZÍ A JE S NÁMI. Dává nám sílu žít naši každodennost.
Přejme si, aby naše rodiny byly místem, kde by se obrazně Pán Ježíš mohl narodit a každý pocítil, že je milovaným dítětem Božím.
A uchovejme si lásku v srdci, kterou dává Bůh nám a kterou máme dávat druhým a byli lidmi šťastnými, kteří zakoušejí lásku Boží i lásku druhých.
(Adventní obnova - P.Vojtěch Kodet.O.Carm)
