Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Pane Bože, co mám dělat? aneb manuál pro člověka, který si v kostele připadá jako Alenka v říši divů, kterou napsal Petr Šabaka a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Zpověď
Když jste jednou pokřtění, už se váš křest, byť si z něho nepamatujete
vůbec nic, nebude opakovat. Pokud chcete pravidelně chodit do kostela
a účastnit se bohoslužeb aktivně, třeba i chodit k přijímání, vaše kroky
povedou přes zpovědnici.
Zpovědi se také říká svátost smíření nebo svátost pokání. Není to
pouhá čistírna nebo pračka, jak tomuto obřadu někteří říkají. O co jde?
Zpověď bychom mohli zařadit do kategorie obřadů uzdravení. Náš život je
proniknut vztahy. A stává se každému, že se mu ve vztazích něco nepovede.
Křesťanství rozděluje tři kategorie vztahů: k sobě, k druhému člověku
a k Bohu. Na všech těchto rovinách se učíme žít. Podobně jako ve škole trvá
dlouho, než se žáček naučí správně číst, psát a počítat, tak i ve škole života
chybujeme. Mnohdy to jsou chyby fatální, které mají dalekosáhlé důsledky.
Například, když někdo někoho, nedej Bože, zabil. Život tomuto člověku již
nevrátí. Chyba ve vztahu. Říká se jí hřích. S kým tyto chyby - hříchy řešit?
Když podle biblické zprávy Bůh stvořil svět, prohlásil o něm, že je
„velmi dobrý“. Stvořil ho harmonický. Zlo, které díky svobodné volbě
člověka vstoupilo do řádu stvoření, tuto harmonii narušilo.
Křesťanství není ve své podstatě dualistickým viděním světa. Není to
tak, že by se zlo přetahovalo s dobrem. Neexistují dva principy vzájemně
protikladné. Jediným principem všeho je Bůh a ten je dobrý. Bůh stojí nad
disharmonií, kterou svými činy způsobíme. Je proto jedinou cestou, jak se
uzdravovat, utéci se k Bohu.
Zpověď je svátost uzdravování naší lidské dušičky. Je to svátost, tedy
viditelné znamení neviditelné Boží moci. A je to podivuhodné setkání, při
kterém Bohu nepřinášíme nic pěkného, jen bahno, které si v sobě nosíme.
Zajímavé, že? Sami si od špíny, která v nás je, nepomůžeme, ale Stvořitel
všeho je schopný s touto špínou pracovat, proměnit ji a uzdravit naše rány,
i přesto, že se zdají neuzdravitelné. Zpověď je SETKÁNÍ s Bohem, který je
Otec a který je Lékařem našich ran.
Jak začít?
Setkat se poprvé s odpouštějícím a přijímajícím Bohem vyžaduje jistou
dobu přípravy. Vyhledejte kněze, kterému budete důvěřovat, se kterým se dohodnete na podrobnostech. Řekne vám, jak toto setkání probíhá, jak se na
něj připravit. Možná vám doporučí tzv. Zpovědní zrcadlo (okruhy, podle
kterých si porovnáte myšlenky). Na začátek je dobrou pomocí napsat si
nějaký tahák.
A nadto je moudré uvědomit si, o co mi při tomto velmi krásném setkání jde.
Trefně se o tom vyjádřil spisovatel Michail Quoist:
„Jdeš-li ke zpovědi, myslíš nejprve: co mu řeknu? Pak: co si asi
pomyslí? A konečně: co mi řekne? Mysli však především na to, s kým se
setkáváš a co dostaneš. Děláš víc povyku kvůli hříchům, které přinášíš,
a velmi málo kvůli spásonosné lásce, která je ti dána. Čím více uznáváš, že jsi
hříšník, čím víc trpíš za svůj nedostatek lásky, čím víc prahneš po odpuštění,
tím víc se ti dostane milosti vykoupení.“
Opravdu neříká kněz nikomu mé hříchy?
Ano, kněz je povinen zachovávat absolutní zpovědní mlčení. To, co
mu řeknete ve zpovědi, si odnese do hrobu. Porušení zpovědního tajemství
je postihováno těmi nejpřísnějšími církevními tresty.
Jeden kněz mi vyprávěl o zpovědi zajímavou zkušenost. Říká se, že je
někdy těžké pro kněze unést tíhu hříchů nějakého kajícníka. Ale nikdo nepřemýšlí nad tím, že kněz je svědkem hlubokého obrácení nějakého
člověka. Takové obrácení může být důvodem k radosti. A kněz se o tu radost
nemůže s nikým rozdělit. Musí ji „vykřičet do nebe“.
Jednou jsem slyšel z úst kněze poděkování za gratulace k jeho
životnímu jubileu: „Ani nevíte, jak jsem mezi vámi rád. Jak jsem vám
vděčný. Tolik víry, tolik obrácení a tolik snahy o poctivý život, který vidím
u vás, pomáhá i mému životu.“
Kněz není soudcem, ale služebníkem Božího milosrdenství a je proto
často nejen překvapen, jaké veliké divy činí Bůh na „vnitřním nádvoří“
člověka, ale sám je obohacen.
Kde se zpovídat?
Tradice církve ukazuje rozmanitost forem tohoto setkání. Je vaším
právem vybrat si kněze. Někdo se pak rád zpovídá ve zpovědnici, vkleče,
kdy s knězem komunikuje přes mřížku. Stud mu totiž nedovolí mluvit z očí
do očí. Církev nabízí tuto diskrétní formu.
V některých kostelích jsou pak zpovědní místnosti, kde ti dva sedí
tváří v tvář. Sám jsem pak zažil zpovědi na různých místech: v přírodě, při
chůzi, na schodech nemocničního oddělení, v trabantu.
Zpověď nemusí nutně trvat dvě minuty. Nechtějte zpověď na „běžícím
pásu“. Nikdy nezapomenu na svou vojenskou službu, kdy jsem jezdil za
jedním knězem, se kterým jsem strávil celý den. Pracovali jsme spolu, jezdili
po nemocných, po úřadech. Večer kněz odsloužil ve farním kostele mši.
Povečeřeli jsme a den završili zpovědí. Daleko lehčeji se mi hovořilo,
protože jsem byl přijat. To je jedna z mnoha různorodých zkušeností, které
křesťan může poznat.
Když se setkáváte ve zpovědi s Bohem a svěřujete mu své hříchy, proč
mu nesvěřit i to dobré, co vám dal. Při zpovědi je hezké Bohu poděkovat za
setkání, která mi umožnil, za lásku, kterou mi druzí projevili, za dary, které
jsem dostal. Odevzdejte mu celý život, aby s ním mohl pracovat. I to je tvář
svátosti smíření.
Kdy jít ke zpovědi a kolikrát za rok?
Ke zpovědi jděte kdykoli, když toužíte po setkání s Božím
milosrdenstvím. Církev navrhuje spodní hranici: jednou za rok. Ale to
neznamená, že nemůžete přijít vícekrát. Obvyklé je měsíčně, ale může to být
o něco častěji i řidčeji, jak to cítíte vy. Rozhodně využívejte každé vhodné
příležitosti. Jak byste mohli chtít po lékaři, aby uzdravil ránu na
choulostivém místě vašeho těla, když mu ji neukážete? Když nebudete
chodit na kontroly? Podobně je to i se zpovědí.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 12 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
