Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Pane Bože, co mám dělat? aneb manuál pro člověka, který si v kostele připadá jako Alenka v říši divů, kterou napsal Petr Šabaka a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
CO V KOSTELÍCH JE?
Když vstoupíte do kostela, všimnete si, že lidé, kteří tam chodí častěji,
ihned u vchodu namočí ruku do tzv. kropenky a pokřižují se. Tento symbol
je na připomínku jejich křtu a touhy po očistě. Když nejste pokřtěni,
nemusíte toto gesto dělat. Pro zajímavost v řeckokatolických kostelích
(například když pojedete na Slovensko) nebo v pravoslavných (když
pojedete do Ruska) kropenku nenajdete. Oni tento zvyk nedrží. Mají však
jiný. Když přijdou do kostela, pokřižují se a ukloní. Potom totéž udělají před
každou ikonou, před kterou nadto zapálí svíčku. A to klidně i uprostřed
probíhajících obřadů.
Existují zadní lavice. Do nich se člověk snadno schová, ale docela
určitě nebude mít z dění kolem oltáře nic. Existují také přední lavice, odkud
je dobře vidět na oltář. Jenomže tam se nemusíte cítit dobře, protože lidé
okamžitě poznají, že do kostela nechodíte. Nevstáváte či neklekáte jako
ostatní. Odvahu, přední lavice jsou vždy lepší. Choďte do předních lavic.
Mezi některými katolíky se traduje podivuhodný zvyk. Lavice se
obsazují od zadních k předním. Většinou pak přední lavice zůstává
nepochopitelně prázdná. Vidíte, je to příležitost pro vás. Máte jistotu, že
naleznete místo.
A ještě je nutné zmínit, co se vám může při obsazování míst přihodit
(překvapivě i v těch nejmenších kostelíčcích na vesnici, kam chodí leda
hrstka odvážných). S ostychem si sednete do lavice a po nějaké chvíli se
k vám přišourá babička jak od Boženy Němcové a obřad neobřad vás
z tohoto místa vyžene slovy: „Tohle je MOJE místo!“
Nezlobte se na ni. Možná na tom místě sedí již mnoho desítek let.
Možná, že na tom místě má uschovánu sbírku starobylých polštářů, na které
položí svá revmatická kolena, aby se za vás mohla pomodlit. Možná, že
z toho místa dobře slyší nebo vidí. Nepřežila by, kdyby si měla sednout
jinam. Vy to jistě přežijete. Než si sednete o kousek dál, omluvte se a usmějte
se na ni. Kdo ví, co budete vyvádět v jejích letech.
5
hrstka odvážných). S ostychem si sednete do lavice a po nějaké chvíli se
k vám přišourá babička jak od Boženy Němcové a obřad neobřad vás
z tohoto místa vyžene slovy: „Tohle je MOJE místo!“
Nezlobte se na ni. Možná na tom místě sedí již mnoho desítek let.
Možná, že na tom místě má uschovánu sbírku starobylých polštářů, na které
položí svá revmatická kolena, aby se za vás mohla pomodlit. Možná, že
z toho místa dobře slyší nebo vidí. Nepřežila by, kdyby si měla sednout
jinam. Vy to jistě přežijete. Než si sednete o kousek dál, omluvte se a usmějte
se na ni. Kdo ví, co budete vyvádět v jejích letech.
Již jsem zmínil, že v kostelích najdete oltář. Je centrem každého
kostela. Na něm se, podle katolické víry, setkává nebe se zemí. Jednou jsem
asistoval u předvánočního koncertu dětí. Velice milá událost. Sešel se kostel
plný rodičů, kteří chodí do kostela pouze jednou v roce na tuto událost.
Většině sborů a hudebních těles v kostele překáží oltář. Ale s oltářem
se většinou nehýbe. Ze dvou důvodů: z principu nebo kvůli tomu, že je
kamenný. Paní učitelky, které doprovázely děti, toho využily, nestěhovaly
ho jinam, ale odložily si na něj kromě not také různé nástroje, čepice a šály.
Oltář však není odkladištěm věcí. Věřící v něm vidí symbol přítomnosti
Krista. Oltář považují za svaté místo, na které patří jen chléb a víno, dále
kniha, ze které čte kněz při mši, svíce, květiny, mikrofon.
Dále v kostele naleznete kazatelnu. Ve většině kostelů se již nepoužívá.
Dříve sloužila stejně jako dnešní mikrofony. Takže kněz na vás už nebude
hřímat z kazatelny, leda z reprobeden. Dnes se čte Boží slovo od pultíku,
kterému se říká „ambon“. Je to také místo, které věřící považují za důležité.
Vždyť odtud mluví Bůh, jak říkají.
6
Dále v kostele naleznete kazatelnu. Ve většině kostelů se již nepoužívá.
Dříve sloužila stejně jako dnešní mikrofony. Takže kněz na vás už nebude
hřímat z kazatelny, leda z reprobeden. Dnes se čte Boží slovo od pultíku,
kterému se říká „ambon“. Je to také místo, které věřící považují za důležité.
Vždyť odtud mluví Bůh, jak říkají.
V kostelích je více zajímavých věcí. O křtu, který se točí okolo
křtitelnice se dozvíte něco víc v kapitole o křtu. O zpovědnici v kapitole
o zpovědi. Já bych vám rád pověděl ještě o obrazech nebo reliéfech, jež zdobí
stěny kostela a o kůru.
6
Dále v kostele naleznete kazatelnu. Ve většině kostelů se již nepoužívá.
Dříve sloužila stejně jako dnešní mikrofony. Takže kněz na vás už nebude
hřímat z kazatelny, leda z reprobeden. Dnes se čte Boží slovo od pultíku,
kterému se říká „ambon“. Je to také místo, které věřící považují za důležité.
Vždyť odtud mluví Bůh, jak říkají.
V kostelích je více zajímavých věcí. O křtu, který se točí okolo
křtitelnice se dozvíte něco víc v kapitole o křtu. O zpovědnici v kapitole
o zpovědi. Já bych vám rád pověděl ještě o obrazech nebo reliéfech, jež zdobí
stěny kostela a o kůru.
Obrazům, a viděl jsem i plastiky či reliéfy, které tvoří cyklus a jsou
označeny římskými číslicemi, se říká Křížová cesta. Jestli jste si všimli dobře,
tak na sebe navazují. Zobrazují poslední chvíle života Ježíše Krista:
odsouzení, cestu na popraviště, na níž potkává různé osoby (svou matku,
Veroniku, Šimona z Kyrény, plačící ženy), tři pády pod těžkým křížem,
ukřižování a smrt, sejmutí z kříže a položení do hrobu. Během období před
Velikonocemi, kterému se říká Postní doba, se věřící scházejí, jdou od
obrazu k obrazu, připomínají si tuto Ježíšovu cestu a snaží se jí inspirovat pro
svůj život, který není vždy lehký. Často nacházejí během této modlitby pro
svůj život posilu.
Na kůru, neboli kruchtě se scházejí nejen varhaník a zpěváci, ale i tzv.
“kůrovci”. Jsou to osůbky, které se na kůr schovaly. Na všechny se dívají
z ukrytu a zvysoka. Nechoďte na kůr, pokud tam nemusíte. Je totiž zvláštní
být kůrovcem. Varhaník a zpěváci mají při mši svůj účel i předem dané
úkoly. Základní pravidlo je to, že mají během mše podporovat zpěv všeho
lidu. Bohužel varhaníci si často pletou doprovázení lidu s koncertem. Pak ale
nehrají liturgickou hudbou, ale jen duchovní. Mezi tím je rozdíl.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 12 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
