Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky s názvem
Janko Havlík- celkem milý, kterou napsal P. Jozef Luscoň a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
XIII. Noviciát, místo znovuzrození
Lazaristé to měli dobře promyšlené. V Ladcích měli Ústřední dům – provinční. V Banské Bystrici měli zase
Apoštolskou školu a noviciát. A v Bratislavě ve vysokoškolském internátu Svoradov měli seminář pro svoje
bohoslovce. Ti studovali na Bohoslovecké fakultě, ale bydleli v komunitě ve Svoradově, mezi více jak
pětistovkou vysokoškoláků. A bylo to dobře, protože byli na tepu doby a vnímali potřeby mladých lidí.
Duchovně se o všechny starali pod vedením otce Jána Hutyry, který byl prefektem Svoradova do roku 1942.
Po
něm tuto službu převzal otec František Mihina a další otcové až do roku 1949.
No a právě to dráždilo komunisty, jak červené sukno dráždí býky. V srpnu 1949 vtrhli estébáci do internátu
a začali studenty a duchovní otce mlátit hlava nehlava. Přitom rozhazovali protistátní plakáty, které jakože právě
našli a které usvědčovali řeholníky z protistátní činnosti. Přímo ďábelské. Ale ďábelství bylo v tomto čase velmi
mnoho. Lazaristy zajistili a internát přejmenovali na Státní internát Mirka Nešpora.
Jankovi nastala v jeho snech první trhlina. Kde dostuduje teologii? Ale neztrácel optimismus a říkal: „Nějak
bude. Boží vůle se stane.“
Noviciát začal v Ladcích, ale po dvou měsících se musel přestěhovat do Banské Bystrice. Byl tam spolu s ním
i jeho bratr Tonko, Vojtěch Krištín i další tři mladíci. Otec Ján Belan jim dal jako ředitel noviciátu tato
doporučení. „ Nenechte se ničím vyrušovat. V noviciátu se máte naučit žít jako praví řeholníci, synové svatého
Vincenta z Pauly. Toto je pro vás privilegovaný čas.“
A ještě dodal: „Přátelé, dvě věci, které opravu nesnáším, jsou lenivost a reptání. Terezie z Avily řekla, že
v klášteře se víc bojí jedné ureptané sestry než tisíce démonů. A lenivec, to je živá mrtvola. Pokud by s těmito
dvěma skutečnostmi měl někdo z vás nepřekonatelné problémy, tady jsou odjezdy vlaků z Ilavy. Můžete si jimi
posloužit a odejít.“ Ale nikdo takový se nenašel.
Vstupní přednášku zakončil slovy: „A co se v noviciátu dělá? V bratrské atmosféře se hledá Boží vůle,
prohlubuje se duchovní život, probírají se stanovy řehole, studuje se, modlí se, cvičí se ve ctnostech… Ale je
i čas na výlety, rekreaci, apoštolát, pomoc místním lidem…Tak se do mladých zájemců akumuluje duchovní
energie.“
Život v noviciátu se rozproudil dobře. V přednáškách se často vzpomínal křest, protože to je úkon, který
způsobuje v člověku duchovní revoluci. Spirituál jim jednou dal úkol: „Napište, co všechno znamenal pro
člověka křest. Na setkání si to přečteme.“
A opravdu, novici přišli na mnohé nádherné věci. Janko si ty nejzajímavější i zapsal:
1. Křtem se zrodí nový člověk – Boží dítě.
2. Křtem získáváme smytí – odpuštění všech hříchů.
3. Křest je smlouva mezi Bohem a člověkem. Když ji dodržíme, Bůh nám dá nebe.
4. Křest je vstupenka na všechny události, které koná Církev a je i vstupenka do nebe.
5. Je to malý úkon s obrovským dosahem. Křtem se člověk stane skutečným Božím dítětem a bude i Božím
dědicem.
6. Křtem vzniká nový člověk, který má vést i nový životný styl – bez hříchu.
7. Křtem dostáváme nesmazatelný znak. Že by skrze něho vcházela do nás Boží energie?
Spirituál si tyto postřehy vyslechl, novice pochválil a dodal: „Řeholními sliby získáte křestní nevinnost!
Dokonce každý dobrý skutek v oblasti chudoby, čistoty a poslušnosti se vám bude počítat za dva. Ale i hřích
v této oblasti bude dvojnásobný…“
„Jak to?“ nechápali novici.
„No, tak, že tu druhou zvýšenou zásluhu máte díky slibu, ale podobně to platí i o hříchu.“
A někteří už ty sliby i chtěli složit. Trochu vypočítavě zatoužili po dvojnásobné nebeské odměně. Proto je
otec Belan správně usměrnil, že to takto nemají přepočítávat. „Raději se zaměřujte na to, že sliby jsou
prostředkem, abyste se více přiblížili k Bohu.“
„Tedy sliby nejsou cílem?“ zeptal se překvapeně Vojtěch Krištín.
„Ne. Jsou prostředkem, jak více milovat Pána.“
„Hm, asi je potřeba, důstojný otče, nám to více objasnit,“ ozvali se někteří.
„Představte si, že jdete po cestě. A víte, že vede do nebe. Máte však lidské srdce, a to je jako magnet.
Přitahuje ho bohatství, rozkoš, pýcha…A na okraji této cesty je toho mnoho. Dokonce jsou i skutečnosti, které
by ho rády k sobě přilepily. A proto složíte sliby, že se nedáte těmito nástrahami přitáhnout, ale že budete kráčet
za Ježíšem rovnou do nebe. Vpředu, na konci této cesty, je láska, a vy chcete být přitahováni jen láskou. Chcete
být perfektní v lásce.“
„Pěkně řečeno,“ vyslovil nahlas svůj názor Tonko.
„Už jen dokázat takto žít,“ souhlasil Janko. Nikdo není naráz hotový a tak se v tom postupně museli cvičit.
Janko rád chodil na procházky a snil, že chce být svobodný jako orel, kterého vídával. Chtěl zachytit Božské
vzdušné proudy a vznášet se do Božích výšin.
O této meditaci se zmínil i při společném sdílení. A opravdu, bratři novici byli pragmatici. Dokonce Tonko
šel ve volném čase hledat hnízdo toho ptáka. Po návratu se ho Vojtěch ptal: „Našel jsi to hnízdo, nebo ne?“
„Našel.“
„A proč jsi nedonesl z něho vajíčko?“
„Byla tam stará paní orlová…“
„No a?“
„Víš, jaký měla zobák? Jak hák, na kterém oběsili Jánošíka.“
Tato činnost nebyla právě nejvhodnější pro mladé novice. A kdoví, zda se o ní spirituál vůbec dozvěděl.
Janko chápal, že jeho bratři se chtěli trochu i uvolnit.
Jindy zase Tonko hlásil: „Byl jsem na procházce a potkal jsem člověka, který se mi posmíval. Vy v noviciátu
jste moudří, tak mi řekni, proč jsou Boží přikázání stále stejná? Nevěděl jsem, co mám na to říct. Poraďte mi…“
Novici všechno možné doporučovali, ale nejvíc se jim líbil Jankův postřeh: „Podle mě jsou přikázání stále ta
samá, protože Bůh nás má stále stejně rád.“ A Tonko na druhý den referoval: „Opět jsem potkal toho chlapa
a řekl jsem mu, co řekl Janko. To jste měli vidět, jak koulel očima. Teď zase on nevěděl, co má na to říct.“
Janko na procházky po městě nechodil. On byl jinak naladěný. Zkoumal pochody, které se odehrávaly v jeho
duši. Protože tak, jak při prvním svatém přijímání, tak i teď se něco s ním dělo. Tehdy cítil, že je Bohem
milovaný, a jeho odpověď byla: „Chci být dobrý, velmi dobrý.“
Z přípravy na biřmování si připomenul předsevzetí: „Jsem Boží velvyslanec, jsem z královského rodu.“ A teď
z noviciátu se mu krystalizovalo přesvědčení: „Chci strhnout svět k dobrému.“
V srdci se mu rodilo obrovské nadšení pro Pána. Bylo to tak intenzivní, že mu srdce až hořelo. Získal stav,
který je nepoddajný zlu. Právě naopak, který strhává svět k dobru. Šlo o nadšení učedníka. Božího člověka, který
ví, odkud vyšel a kam jde. Ano, takového ducha vlastnili světci. Byl to duch, který pocházel z Ducha Svatého.
Ale na Slovensku se děly nepochopitelné věci. V noci z 13. na 14. dubna v rámci „Akce K“ – Kláštery, vtrhlo
do mužských klášterů více než tři tisíce po zuby ozbrojených estebáků, policistů, milicionářů, vojáků
a pozavírali okolo osmi set šedesát řeholníků.
Někde jim pohodili zbraně, jinde protistátní literaturu a obvinili je z přípravy politického převratu. Lazaristé
si tu noc prožili bez újmy. Ale věděli, že represe je nemine.
„Co budeme dělat? Neutečeme?“ zasypali otázkami představené.
„Ne, nebudeme se skrývat,“ řekli jim představení.
„My jsme nic zlého neudělali. Nemáme proč utíkat. Ať se stane Boží vůle.“
Uběhly tři týdny. A z 3. na 4. května se to stalo. Estébáci přepadli lazaristy. Událo se to najednou v Banské
Bystrici i v Ladcích. Otec Belán těm svým stačil jen říct: „Bratři, vězte, že pokud zemřete jako novici, budete už
považování za řeholníky a v nebi vás čeká velká odměna. Je čas trpět.“
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
