Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky s názvem
Janko Havlík- celkem milý, kterou napsal P. Jozef Luscoň a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
IX. Učit se sloužit
Jedno z největších dobrodiní, kterého si Janko v Apoštolské škole cenil, bylo vzájemné přátelství. Spolu
s chlapci vytvořili dobrou partu, co víc – společenství. „Ve společenství věřících má vládnout rodinný duch,“
přizvukovali jim představení. „Vztahy jsou jako natáhnuté hadičky k druhým, přes které má téct úcta, dobrota…
A generátorem dobroty je dobré lidské srdce. Právě dobrotou získával svatý Vincent lidi pro Boha. Janko, chceš
k tomu něco říct?“ zeptal se otec Štefan Krištín.
Janko, který se zvednutou rukou hlásil o slovo, poznamenal: „Já jen, že člověk má dobré srdce, když je
napojený na Srdce Ježíšovo. A když dobrotu rozdává, tak o Ježíšovi svědčí, že?“
„Přesně tak. Mně se velmi líbí slovní hříčka: Světec má být „svědek“ toho, že životní styl, který přinesl Ježíš,
se dá žít v radosti.“
„Světec – svědek – vědec v Božích záležitostech,“ pohrával si Janko potichu se slovy.
A otec Krištín pokračoval: „Jistě víte, že dobré vztahy v rodině udržují vhodná pravidla. A my jsme je tu také
vytvořili. Chlapci do tohoto domu přicházejí s různými návyky. Když bylo třeba něco udělat, často jsme slyšeli
odpověď: „Samo se to udělá.“
Nuž, vypořádali jsme se s tím tak, že jsme vytvořili plakát. Teď ho slavnostně rozprostřeme a bude viset na
chodbě. Velkým písmem je na něm napsané: „Samo šel na dovolenou a Seto je nemocný. Proto pohni kostrou ty!
A dodávám, že plakát je stále aktuální.“
„Tak to je fakt dost dobré,“ smáli se chlapci
„Program jsme vám sestavili tak, aby v něm bylo dost času na modlitbu, práci, studium, sport, samostudium,
spánek…Ve středu je rekreační den. Aktivity se střídají a jsou harmonicky vyvážené, aby ničeho nebylo mnoho
ani málo. Počítá se i s tím, že někteří chodíte na Reálné gymnázium Andreje Sládkoviče v Banské Bystrici.“
Potom rozprostřeli plakát a probrali harmonogram dne, týdne i termíny větších akcí. Předměty v Apoštolské
škole Janka doslova fascinovaly. Duchovní otcové jim přednášeli nejen základy duchovního života, ale i metody,
jak mluvit s lidmi této doby. Na obzoru byly nové způsoby komunikace, cvičení z rétoriky, využívání hudby,
tisku, divadla, sdružování… Některé předměty přednášel duchovní otec Hutyra. Přestože působil v Ladcích, kde
měly vincentinky svůj hlavní dům, našel si čas, aby přišel i k nim do Bystrice.
Když se ho jeden z mladých apoštolů zeptal: „Otče, kterou z metod zvěstování evangelia byste nám nejvíce
doporučil?“ jeho odpověď zněla: „Šokovat lidi svou dobrotou.“
Ale také jim připomínal: „Chlapci, nejdůležitější je objevit, k čemu jste byli stvořeni. Jde o to, najít své
povolání od Pána Boha. A k tomu je třeba poznat sebe i Pána.“ Pro rozšíření duchovních obzorů a nových metod
apoštolátu byli pozýváni i různí hosté. Dokonce otcové pozvali i sestry vincentinky, aby jim představily
Mariánské družinky, které ony s velkým úspěchem vedly po celém Slovensku. Teď před nimi stála sestra
Kamila. Nadechla se a spustila: „Tyto družiny si výslovně přála Panna Maria, která se v roce 1830 zjevila jedné
naší sestře. Ví někdo, jak se jmenovala?“ Nastalo ticho, ale Jankovi to jméno přece jen přišlo na mysl: „Svatá
Kateřina Labouré.“
„Správně. Panna Maria jí představila medailku a požádala ji, aby ji dala zhotovit podle toho vzoru. Zároveň
přislíbila, že bude ochraňovat každého, kdo bude s důvěrou zázračnou medailku nosit a vyprosí mu od Boha
mnoho milostí. Matka Boží vyslovila přání, aby byly založeny společenství mládeže, která by šířila úctu
k Neposkvrněnému početí, a to i s pomocí této medailky. První společenství vznikla v roce 1838 v Paříži a okolí.
Bylo to ještě před vyhlášením dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie. A víte, jaká jsou slova modlitby
na této medailce? Chlapci jako na povel zarecitovali: „Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se
k tobě utíkáme.“ „Výborně.“ A sestra pokračovala. Na Slovensku vznikla první Mariánská družina už v roce
1861. Kdo ví, ve kterém městě to bylo?“ Chlapci hádali různá města, až nakonec kdosi trefil tu správnou
odpověď. „V Nitře?“
„Přesně tak. A od té doby se rozšířily po celém Slovensku. Dělají dobrý kus práce. Snaží se žít podle vzoru
Panny Marie, chránit se hříchu, rozšiřují Zázračnou medailku a konají dobro. Družiny jsou rozšířené nejvíce ve
farnostech, kde pomáhají těm nejchudobnějším a zároveň konají misie. Hlásají Boží slovo prostřednictvím
divadla, hudby i jiných prostředků. A i vy se tu připravujete, abyste mohli šířit to, co si přála Panna Maria.“
Na chvíli se odmlčela a potom se zeptala: „Máte někdo nějaké otázky?“
„Proč máte takový závoj, který vypadá jak rozevřený deštník? Víte, že vás nazývají aeroplánky?“
„No, není to duchovní otázka, ale od takových mladíků, jako jste vy, se to dá pochopit. A to i proto, že ten
závoj je tuším to první, co bije lidi do očí při pohledu na naše ctěné sestry.“
Sestra Kamila byla výřečná a cítila, že otázka byla mírně uštěpačná, a proto i odpověď trochu stylizovala, aby
si mládenci uvědomili, že něco jiného je důležitější. Odpověděla jim trochu škádlivě: „Jak to pověděl ten klasik
Sokrates? Mladické bláznovství?“
Chovanci zbystřili pozornost, protože takový citát od velikána filozofie neslyšeli. Ale sestra je nechala
v ohromení a pokračovala: „Odpověď na tuto vaši bezvýznamnou otázku o tvaru závoje je jednoduchá – máme
takový závoj, protože v 17. století, kdy naše společnost vznikla, byla ve Francii taková móda. Takto to běžně
nosila většina žen.“
„Ale má to i své výhody. Když prší, tak nezmoknete…“ vykřikl Míšo z Detvy.
„No, to by ses divil, jak vypadá taková sestra po vydatném dešti,“ smála se řeholnice. „Ale výhody jsou.
Například, když jste v autobuse, máte okolo sebe dostatek prostoru a žádný chuligán se na vás nemačká. Ani ti
z Apoštolské školy!“ usmála se nevinně sestra.
Debata se potom rozvinula správným směrem a mládenci zjistili, kolik dobra přichází skrz Mariánské
družiny. A že na mnohých místech nemá křesťanská mládež skoro žádné aktivity. A už myšlenka, že jsou
mariánská mládež, je formuje k dobrému životu.
Před Jankem se otevřely nové horizonty, jak vést misie. Zajímaly ho nejvíce myšlenky otce Hutyra: „Musíme
tvořit krásné věci. V hudbě, literatuře, divadle, umění… Ale tato tvorba má vyvěrat z naší čistoty, svatosti
a dobroty. A naše svatost je tehdy, když jsme naplněni Duchem Svatým, který utváří naše srdce dobré a něžné.
Takové srdce je potom inspirativní a je pramenem dobroty, protože Duch ho propojuje se srdcem Ježíšovým –
pramenem dokonalé dobroty.“
Janko to pochopil, i proto často klečel před svatostánkem. A to bylo pro otce dobré znamení. Jednou mu otec
Krištín srdečně řekl: „Janko, ty jsi jak ten sedlák, kterého… Janko se pokojně usmál a řekl: „Vždyť já i jsem
sedlák.“
„Ale to jsem nechtěl říct,“ usmál se otec. „Ty jsi tu tak často, jak ten sedlák z Arsu. Znáš ten příběh?“
„Ne.“
„Svatý Jan Maria Vianney často vídával před svatostánkem jednoho sedláka, a tak mu to nedalo a ptal se ho,
co tam tak dlouho dělá. A víš, co odpověděl ten chlap?“
„Netuším…“
„No, že si jen tak před Pánem sedí a nechává se Jím prozařovat. Vydrž v tom, Janko, děláš to moc dobře.
Mám z tebe radost.“
Kromě jiných povinností Janko zvládal i studium čtvrtého ročníku Gymnázia Andreje Sládkoviče v Banské
Bystrici. Když se jednoho dne vrátil ze školy, byl nějaký zamyšlený. Při večerním sdílení se ho otec Krištín
zeptal: „Janko, děje se něco?“
„Spolužáci říkali, že se chystá něco velkého. Prý vypukne povstání proti Němcům.“
„I já jsem to slyšel,“ ozval se Karol z Oravy. „Hory jsou plné partyzánů a Němci jsou velmi podráždění. Slídí
po těch, kteří s nimi nesouhlasí.“
„Vím i já o tom, drazí chlapci,“ kývnul otec smutně hlavou a pokračoval: „Musíme být připraveni na všechno.
I na přechod do věčnosti. Radím vám být neustále v milosti posvěcující a před spaním vždy litovat své hříchy,
protože, co kdyby se něco hrozného stalo?“
Tato nová situace motivovala mladíky k tomu, že byli ještě častěji před svatostánkem.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
