Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky s názvem
Janko Havlík- celkem milý, kterou napsal P. Jozef Luscoň a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
V. Dozvuky svatého přijímání
Na samotné slavnosti prvního svatého přijímání se nic mimořádného nestalo, pokud nepočítáme, že chlapec
Peter se s hořící svíčkou oháněl po mouše a nešťastně zapálil Zuzce závoj. Ještě, že byl poblíž horlivec Matúš,
který jí ho bleskově strhl na zem. Další pohotový zásah byl od ministranta Františka, který vylil celou vázu
i s květinami nejen na závoj, ale i na Zuzku. Varhaník v tu chvíli zahrál falešně, ale tetky svými výkřiky tu faleš
překřičely. A byla by z toho i řádná panika, kdyby pan farář Cintula pokojně neprohlásil: „Klid,
lidi…klid…Vždyť už nehoří. Nikomu se nic nestalo. Pokračujme ve slavnosti.“Když jedni rodiče upokojili
zděšenou Zuzku a druzí dali provinilcovi pár ran do zad, všechno se uklidnilo a slavnost se důstojně dokončila.
Všichni, co znali Janka, tvrdili, že po prvním svatém přijímání nastala u něho obrovská proměna. Ne, že by to
byl předtím zlý chlapec, ale od té doby něco cíleně chtěl. A mamince se přiznal, co se mu stalo: „Maminko, víš,
po přijetí Pána Ježíše jsem něco pěkného cítil. V srdci jsem zakusil, že mě má velmi rád a bylo to velmi
příjemné. Proto chci být dobrý, velmi dobrý.“
Maminka ho pohladila po vlasech a při polibku na čelo zašeptala: „To je velmi dobře, Janko. Ať tě ta láska
pronikne do hloubky duše, budeš se k ní vracet a do toho ohníčku lásky budeš stále foukat. Modlitbou,
myšlenkami, dobrými skutky…Víš, říká se tomu i zamilovanost, přátelství s Ježíšem. A prozradím ti, že i v tom
se dá stále růst.“
„Stále růst? zeptal se Janko, který to ani moc nechápal, ale byl šťastný, že to bylo.
„Opravdu.“
„Co je potřeba udělat?“
„Zeptáme se tety Angely. Přijde k nám na návštěvu…“v
A tak se i stalo. Teta vyslechla Jankovy radosti a svým svěžím hlasem to shrnula slovy: „Vidíš, Pán tě
navštívil. Teď ho už nemůžeš zklamat ani zradit.“
„I ty se kamarádíš s Ježíšem?“ zeptal se jí Janko.
„Ano, snažím se.“
„A jak to děláš? Co mám dělat já?“
„Pamatuješ si, jak jsme se bavili o tom, že je potřeba si s ním povídat?“
„Pamatuji…“
„Tak já si s ním též povídám a ty v tom nepřestávej. Potom si řekni: konec bitkám, lenosti, lhaní… Budu
správný chlapec. Boží nadšenec. Dej si předsevzetí udělat jeden dobrý skutek denně. A čti dobré knihy.“
„No to bych moc rád, ale písmenka mi ještě utíkají…“
„Nevadí, vždyť ty je zkrotíš. A teď ti povím ještě jedno tajemství, chceš?
„O co jde?“ naklonil Janko spiklenecky hlavu k tetě.
„Představ si velký skleněný džbán…“ Janko až pusu otevřel, jak byl zvědavý, co bude dál. „Máte tu nějaký?“
„Máme,“ zaběhl pro něj Janko.
„Naplníme ho vodou. A teď, máte mletou papriku?“
„Mami, máme papriku?“
„Na co vám je?“
„Děláme pokus.“
„No teda…“ Mamka přiběhla s ní i ostatní členové rodiny a sledovali hokus-pokus, který prováděla jejich
teta. Vzala papriku a nasypala ji do džbánu. Voda zčervenala.
„Máte mleté koření?“
Měli ho a teta ho opět nasypala do džbánu. A přidala ještě i jiné přísady. Původně čistá voda byla už řádně
zakalená. A najednou překvapila přítomné tvrzením: „To jste vy, já, ty.“
„Takový demižon? Snad ještě tatí…,“ vykřikl Janko. Ale když mu najednou otcova ruka dopadla za ucho, řeč
bleskově vychýlil: „Snad ještě tatínek…by věděl něco k tomu říct.“
„No proto,“ usmál se otec. „Věděl bych, ale nechci.“
A teta Angela dotahovala podobenství ke konci: „To jsme my, já, ty…Takhle černá může být naše mysl.
Protože co do sebe pustíš, takovým se staneš. Zlé věci se ti mohou dostat dovnitř a budou tě otravovat.“
„Aha,“ ztichlo obecenstvo.
A teta ještě dodala: „Člověk může žít dobře, ale když mu do duše protéká všelijaké zlo, nadávky, zlé řeči,
nečisté obrázky…?“
„Tak to ne,“ přizvukoval Janko, který si namočil palec do té špinavé tekutiny. A potom se zeptal: „A když
jsme vnitřně takto nečistí, co s tím? Dá se to nějak vyčistit?“
„Nejprve musíme zastavit přítok zloby. Potom je potřeba vyčistit nitro od té největší špíny. To jde svatou
zpovědí. A ostatní nečistotu snad půjde vyhodit modlitbou.“
Teta Angela při výkladu úplně zářila. To vnitřní nadšení pro Ježíše z ní vycházelo na povrch.
Obrátila se k dospělým a i jim udělila pár rad: „Rodiče mají svým dětem pomáhat. Mají zkoumat, na jaké
zdroje jsou napojené jejich ratolesti. Co se sype do jejich duší. S kým se kamarádí, co čtou, kam chodí ve
volném čase, jaké hry hrají, jestli nechodí za kostel, jestli se vůbec modlí…“
„No, opravdu toho máte dost na starosti,“ usmál se Janko na rodiče a při každém úkolu zvedl jeden prst.
Potom mu však blesklo hlavou: „Teto, viděl jsem, jak mamka čistila hrnec a byl opravdu hodně připečený.
Ne
a ne ho osvobodit od připečených brambor. Co, když je v duši taková připečená špína?“
„Na to je potřeba zavolat na pomoc generála, který se jmenuje půst.“
„Takového neznám a vy?“ obrátil se Janko na své rodiče.
„Teta myslela, že je potřeba začít se postit. Drhnout duši jako ten hrnec.“ pověděla maminka podobenství
dále.
„A když se to všechno v nás vyčistí, je potřeba udělat další krok.“ pokračovala dále teta, protože případ
demižon ještě nebyl u konce. Janko schoulil hlavu mezi ramena a rozkošně se usmál: „Netuším, co přijde.“
„Je potřeba vzbudit v člověku jednoho spáče a postavit ho na stráž!“
„Spáče? Dědu Jana?“
„Ty, nechej dědu na pokoji,“ upozornila ho maminka, kam nemá vést rozhovor. A teta pokračovala: „Je
potřeba uvést do bojovné pohotovosti svědomí a přikázat mu, aby nikoho zlého nepouštělo dovnitř, a kdyby
náhodou přece něco zlého proklouzlo, je potřeba zavolat na pomoc tetku…“
„Angelu!“ vykřikl Janko.
„No, nemyslela jsem sebe. Svědomí má zavolat tetku vůli. A spolu mají nepozvané hosty poslat mimo naše
obydlí, tedy mimo naše srdce… A je to.“
„A je to? Nic víc?“
„No…A kdyby se nepřítel přece jen zamaskoval a nějakým úskokem se dostal dovnitř, do lidské mysli,
svědomí má vykřiknout na podezřelého vetřelce: ‚Ruce vzhůru! Kdo jsi, identifikuj se‘. A pokud je to
zamaskované zlo, je potřeba ho bez lítosti vyhodit ven. A proces vyhoštění lotra je potřeba opakovat.“
„To mám dělat celý život?“ divil se Janko, protože se mu to zdálo nějaké namáhavé.
„Samozřejmě. Tuším, že se nechceš kamarádit se zločinci. Zápasit se zlem se dá naučit podobně jako dýchat.
Vlastně stačí žít v přátelství s Pánem Ježíšem a Pannou Marií, a když zlý bude chtít se vkrást do tvé přízně,
použiješ jejich moc a s jejich pomocí mu dáš výprask.“
„Jinak se tomu říká duchovní boj a každý pokřtěný dal slib, že ho bude vést celý život. Takže nic nového,“
učinila teologický závěr maminka. Tato řeč odhalila nová témata, na která však teta Angela už nechtěla
odpovídat: „Přátelé, pro dnešek to stačí. Abychom neměli duchovní obžerství."
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
