Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Se svatým Josefem, kterou sestavil P. Jiří Ochman a kol. a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Apoštolský list papeže Františka Patris Corde…
vydaný dne 8.12.2020 u příležitosti 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za Ochránce
všeobecné církve
Patris corde znamená „otcovské srdce“. Otcovským srdcem Josef miloval Ježíše, který je ve
všech čtyřech evangeliích nazýván „synem Josefovým“
1. Milovaný otec
Velikost svatého Josefa spočívá v tom, že byl Mariiným snoubencem a Ježíšovým otcem. Stal
se tak „služebníkem všeobecného záměru spásy“, jak říká sv. Jan Zlatoústý.
Vzhledem k této roli v dějinách spásy je sv. Josef otcem, jehož křesťanský lid vždycky
miloval, o čemž svědčí fakt, že je mu na celém světě zasvěceno mnoho kostelů; četné řeholní
instituty, bratrstva a církevní uskupení se jím inspirují a nosí jeho jméno, že se od věků k jeho cti
slouží různé pobožnosti. Mnoho svatých bylo jeho horoucími ctiteli, mezi nimi sv. Terezie
z Avily, která si jej zvolila za svého přímluvce a prostředníka, často mu svěřovala sebe
a dostávala všechny milosti, o něž prosila, a na základě svojí zkušenosti pak k této pobožnosti
vybízela druhé
2. Citlivý otec
Josef viděl, jak Ježíš den ze dne prospíval „moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí“
(Lk 2,52). Stejně jako jednal Pán s Izraelem, také on jej „učil chodit, bral na svá ramena, byl
otcem, který zdvíhá dítě ke svým tvářím, a skláněl se k němu, aby mu dal najíst“ (Oz 11,3-4).
Ježíš v Josefovi cítil Boží něhu: „jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin
nad těmi, kdo se ho bojí“ (Žl 103,13).
3. Poslušný otec
Analogicky k tomu, jak Bůh jednal s Marií, když jí zjevil Svůj plán spásy, zjevil také Josefovi
Svoje plány; a učinil tak prostřednictvím snů, které jsou v Bibli, jakož i u všech starobylých
národů považovány za prostředky, kterými vyjevuje Bůh svoji vůli.
Josefa velice trápí nepochopitelné Mariino těhotenství: nechce ji „vydat pohaně“ a rozhodne
se „tajně se s ní rozejít“ (Mt 1,19). V prvním snu mu anděl pomáhá vyřešit jeho obrovské dilema:
„Neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí
syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů“ (Mt 1,20-21). Jeho odpověď byla
okamžitá: „Když se probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal“ (Mt 1,24).
Poslušností svoje drama překonal a zachránil Marii.
V druhém snu anděl Josefovi přikazuje: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta
a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil“ (Mt 2,13).
Josef neváhal a poslechl, nekladl si otázky stran těžkostí, ve kterých se ocitl: „Vstal, vzal v noci
dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti“ (Mt 2,14-15).
V Egyptě Josef s důvěrou a trpělivostí čekal na andělem slíbenou pobídku k návratu do vlasti.
Jakmile jej božský posel ve třetím snu informoval o smrti těch, kteří usilovali dítěti o život,
a vybídl jej, aby vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země (srov. Mt 2,19-20).
Znovu bez váhání poslechne: „Vstal, vzal dítě i jeho matku a odebral se od izraelské země“
(Mt 2,21).
Avšak během zpáteční cesty, „když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem
Archelaus, bál se tam jít a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil
se v městě, které se jmenuje Nazaret“ (Mt 2,22-23).
…
V každé okolnosti svého života dokázal Josef vyslovit svoje „fiat – staň se“, jako Maria při
Zvěstování a Ježíš v Getsemanech.
Josef jako hlava rodiny učil Ježíše být poslušný rodičům (srov. Lk 2,51) podle Božího
přikázání (srov. Ex 20,12).
Ve skrytu Nazareta, v Josefově škole, se Ježíš učil plnit Otcovu vůli. Tato vůle se mu stala
každodenním pokrmem (srov. Jan 4,34
4. Přívětivý otec
Josef přijímá Marii bez předběžných podmínek. Důvěřuje andělovým slovům: „Ušlechtilost
jeho srdce umožňuje, aby podrobil lásce všechno, co se naučil ze Zákona; a dnes, v tomto světě,
kdy je psychologické, verbální i fyzické násilí páchané na ženě evidentní, se Josef prezentuje
jako postava uctivého, delikátního muže, který přesto, že nemá všechny informace, rozhoduje se
pro dobré jméno, důstojnost a život Marie. A ve své pochybnosti o tom, jak nejlépe si počínat,
mu Bůh osvícením jeho úsudku pomáhá volit“.
Častokrát dochází v našem životě k událostem, jejichž smysl nechápeme. Naše první reakce je
často zklamání a vzpoura. Josef nechává svoje úsudky stranou, aby dal prostor tomu, co se děje,
jakkoli to vypadá tajemně, akceptuje to, přebírá do své zodpovědnosti a smiřuje se se svým
životním údělem. Pokud nepřijmeme svůj životní úděl, nedokážeme kráčet dál, protože budeme
vždycky v zajetí svých očekávání a následných zklamání.
…
Daleko ať je od nás, myslet si, že věřit znamená nacházet snadno útěšná řešení. Víra, kterou
nás učí Kristus, je ta, kterou vidíme u svatého Josefa, který nehledal zkratky, nýbrž otevřeně čelil
tomu, co jej potkává a přijímal za to odpovědnost.
5. Tvořivě odvážný otec
Zdá-li se někdy, že nám Bůh nepomáhá, neznamená to, že nás opustil, nýbrž že důvěřuje nám
a tomu, co můžeme navrhnout, vynalézt a najít.
…
Evangelium nepodává informace o tom, jak dlouho Maria a Josef s Dítětem zůstali v Egyptě.
Zajisté však museli něco jíst, najít bydlení a práci. Netřeba velké představivosti, aby se v této věci
překlenulo mlčení evangelia. Svatá Rodina musela čelit konkrétním problémům jako všechny
jiné rodiny, jako mnozí naši bratři migranti, kteří i dnes riskují život, donuceni neštěstím
a hladem. Myslím, že v tomto smyslu je svatý Josef opravdu zvláštním patronem všech, kdo
musejí opouštět svoji vlast kvůli válkám, nenávisti, perzekucím a bídě
6. Pracující otec
Charakteristickým aspektem svatého Josefa, zdůrazňovaným již od dob první sociální
encykliky Lva XIII., Rerum novarum, je jeho vztah k práci. Svatý Josef byl tesař, který poctivě
pracoval, aby zajistil živobytí svojí rodině. Od něho se Ježíš naučil ceně, důstojnosti i radosti
z toho, co znamená jíst chléb, který je plodem vlastní práce.
…
Člověk, který má práci, ať už je jeho úkolem cokoli, spolupracuje se samotným Bohem, stává
se tak trochu stvořitelem světa, který nás obklopuje.
…
Práce svatého Josefa nám připomíná, že Bůh, který se stal člověkem, neopovrhoval prací.
7. Otec ve stínu
...Otec se nerodí, nýbrž stává se jím. A nelze se jím stát pouze přivedením dítěte na svět, nýbrž
akceptací zodpovědné péče o ně. Pokaždé, když někdo přijme odpovědnost za život někoho
druhého, v jistém smyslu tak prokazuje otcovství.
…
Být otcem znamená dát synovi zkušenost života, reality. Nikoli jej zadržovat a věznit, nikoli
jej vlastnit, nýbrž uschopnit k rozhodnutím, svobodě a východiskům.
…
Josefovo štěstí nespočívá v logice sebeobětování, nýbrž sebedarování.
…
Otcovství, které nepodlehne pokušení žít životem dětí, otevírá vždycky netušené prostory.
Každé dítě v sobě vždycky nosí tajemství, je originálem, který se vyjeví jen za pomoci otce, jenž
respektuje jeho svobodu. Otce, který si je vědom, že svoji vychovatelskou činnost skončí a svoje
otcovství žije v plnosti, až se stane „zbytečným“, až zjistí, že potomek je autonomní a ubírá se
cestou života sám; až se ocitne v situaci Josefa, který vždycky věděl, že ono Dítě nebylo jeho, ale
jednoduše mu bylo svěřeno do péče. To je v podstatě to, co dává na srozuměnou Ježíš slovy:
„Nikomu na zemi nedávejte jméno „otec“, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebesích“
(Mt 23,9)
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
