Se svatým Josefem (2. kapitola)

Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem Se svatým Josefem, kterou sestavil P. Jiří Ochman a kol. a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....













Učme se od sv. Josefa Svatý Josef miloval Ježíše otcovskou láskou
Sv. Josef miloval Ježíše otcovskou láskou. Není to až tak úplně samozřejmé, protože jde o nevlastního syna. Josef asi nikdy nepočítal s tím, že bude mít nemanželské dítě. Byl před tuto skutečnost Bohem nečekaně postaven. To se tak občas v životě stává, že Bůh člověka postaví nečekaně před něco, co vůbec neplánoval, a dokonce ani nikdy nechtěl. Na sv. Josefovi je ohromné to, jak se k dané situaci postavil: v duchu ochotné poslušnosti, v duchu otázky „Pane Bože, jak bys čekal, že se teď mohu nejlépe zachovat, abys ze mě mohl mít radost?“ U něho to bylo jednoznačné - pochopil, že nejlepší řešení je přijmout novou roli otce a dát se k dispozici natolik, že i k tomu bude platit nefalšovaná láska vůči nevlastnímu synovi. Taky se nám to může někdy stát, že nás Bůh postaví do situace, s kterou jsme nepočítali, nebo kterou jsme dokonce nechtěli. Někdy se do takové situace dostaneme vlastní vinou. V té chvíli by bylo dobře, kdybychom si vzpomněli na postoj sv. Josefa a podobně jako on si položili otázku: „Jak mohu v dané situaci jednat nejlépe tak, aby to dělalo Pánu Bohu radost?“ I v té nejméně příznivé situaci nám může tento Josefův postoj napomoci, abychom se zorientovali a vybrali to nejlepší, co ještě můžeme. Svatý Josefe, přimlouvej se za nás, abychom dokázali jednat podobně jako ty.

I když to vše neplánoval,
přesto otcovsky miloval.

Ježíš – „syn Josefův“
Svatý Josef je zmiňován ve všech čtyřech evangeliích – v Matoušově, v Markově, v Lukášově i v Janově a vždy v souvislosti, kdy Pán Ježíš je označen jako „syn Josefův“. Moc dobře víme, jak to s Josefem bylo. On nebyl otcem Ježíše, byl jen pěstounem a skutečným otcem Ježíše byl Bůh. Tím, že evangelisté mluví o Ježíši jako o „synu Josefovu“, naznačují, že takto byl Josef vnímán všemi lidmi. On se totiž do této role vžil tak naplno, že jej všichni považovali za skutečného Ježíšova otce. Dokážeme si představit, že na začátku byl Josef novou rolí, být nevlastním tátou, zaskočen. To zřejmě neplánoval, ale to velké a krásné na něm je, že když už byl do této situace postaven, zhostil se jí tak, jak toho byl nejlépe schopen. Je to pro nás moderní lidi velmi poučné. Mnozí z nás se nacházejí v situacích, které si sami nevybrali, a někteří dokonce i naříkají: „Kdybych tak byl v pozici toho druhého a ne v té své.“ Ale ty naše pozice, zvláště ty, které nemůžeme změnit, jsou na to, abychom je uchopili podobně jako sv. Josef své neplánované otcovství – přijmout danou realitu a poprat se s ní tak dobře jako sv. Josef.

S láskou svůj úkol přijímá,
nevlastního se ujímá.

Svatý Josef žil skrytým životem
Kvůli různým omezujícím nařízením jsme zažili co to znamená žít ve skrytu, izolaci a osamocenosti. Někteří tyto situace nesou velmi těžce. Mluví o tom, že na ně doléhají deprese a jsou z toho velmi zneklidněni. Právě v této situaci by nám mohl napomoci příklad Josefova modelu skrytého života. Josef prožil svůj život v ústraní, jistě zažíval i tvrdé omezení ze strany mocných - Heroda a římských okupantů, a přece si těžko představit, že by propadal depresi, anebo že by se z toho hroutil. Spíš si můžeme představit, že poctivě prožíval přítomný okamžik, žil život s vědomím Boží blízkosti a radoval se z drobností. Jistě nedělal střed svého života z toho, co nemá a co je jinak než chtěl, ale dokázal využít toho mála, co měl k dispozici. Přes všechna vnější nařízení a omezení mu nikdo nemohl vzít možnost využít tohoto skrytého života k vlastnímu posvěcení na cestě ke svatosti. I my můžeme jít za současných podmínek Josefovou cestou skrytého života posvěcení ke svatosti.

Josef žil ve skrytosti,
zato v Boží blízkosti.

Postoj soucitu
Ze života sv. Josefa neznáme mnoho konkrétních událostí a příběhů. Jeden však máme zaznamenán docela přesně (Mt 1, 18-25). Josef zjistil, že jeho snoubenka čeká dítě a byl si jistý, že to není jeho dítě. Pokud zůstaneme pevně na zemi a nepustíme se do úvah, zda neměl ještě nějaké mimořádné milosti, které Bible nezaznamenává, aby viděl hned vše ve světle Božím, pak musíme uznat, že se zřejmě nenabízela žádná jiná varianta výkladu než jistota, že Maria spáchala nevěru. Moc dobře věděl, co se v takových případech má podle Zákona dělat. Měl to být on, kdo by svolal ostatní muže, a veřejně prohlásil, že mu Maria byla nevěrná... A hodit kámen na hlavu nevěrnice. Ostatní muži by už pak svými kameny dokonali trest, který nařizoval Zákon. Josef nad tím musel hodně uvažovat. Bylo mu jasné, že má právo se pomstít, ale zároveň nechtěl být tím, kdo by vzal Marii a jejímu dítěti život. Dokázal se na ni podívat se soucitem a přemýšlel, v jaké neřešitelné situaci se ocitla. Můžeme přemýšlet nad tím jakou asi roli v této těžké zkoušce sehrávala jeho láska k Marii propojená s jeho spravedlností? Jeho soucit ho vedl k rozhodnutí, že Marii vyhledá a můžeme si domyslet, že se ji asi chystal při tom říci něco ve smyslu: „To, co jsi udělala, je hodně špatné, zklamala jsi mě, ale já nebudu jednat stejně jako ty. Propouštím tě, odejdi a dítě si vychovej někde jinde…“ Bylo to vlastně z jeho strany nečekaně velkorysé a čestné řešení. Toto rozhodnutí Josefa změnil však Bůh takřka v poslední chvíli skrze andělovo vysvětlení ve snu. Ale velikost Josefa ukazuje právě to, že dokázal domnělou hříšnici vidět pohledem soucitu a nejednat v touze po pomstě, po lidské spravedlnosti, ale se soucitem a milosrdenstvím. Pro nás je to velmi inspirující právě pro chvíle, kdy nám někdo ublíží a my máme možnost mu to dát pocítit nebo se dokonce i pomstít. Pokud se nám podaří zaujmout postoj, jaký měl sv. Josef, kdy se soucitem pohlédneme na toho, kdo nám ublížil, pak budeme schopni vzdát se nejen lidské spravedlnosti a pomsty, ale dokážeme jednat s tím, kdo nám ublížil, se soucitem a milosrdenstvím. Je to však mimořádně těžké, ale snad i proto máme více myslet na sv. Josefa, abychom si jeho postoj soucitu vzali za vzor a pokusili se podobně jednat i my vůči těm, kdo nám ubližují.

Se soucitem rozhoduj,
Josefa v tom následuj.

Neboj se!
Sv. Josef slyšel ve snu povzbuzení, které si odnesl pro celý svůj další život. Anděl mu totiž ve snu řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii.“ (Mt 1, 20) Čehopak se mohl Josef obávat? Může nás napadnout hned celá řada důvodů, proč bylo na místě napomenutí Boží skrze anděla: „Neboj se…“ Mohl se obávat např. velkého nečekaného úkolu, kterým mohl být zaskočen. Mohl si představit černý scénář tak, jako to dělají někteří: „Co by, kdyby… A co když…“ Možná ho mohl ohrozit i strach, že má vychovávat cizí dítě. A mohla zde být i obava z toho, co na to vše řeknou lidé... Naštěstí vzal vážně to povzbuzení „Neboj se…“ a v duchu této výzvy pak i celoživotně jednal. Když je totiž člověk znesvobodněn strachem, nejen že kvůli tomu může promeškat i příležitosti konat dobro, ale dokonce může hrozit, že by ze strachu udělal něco nesprávného. Tu výzvu „Neboj se…“ vůči Josefovi bychom si měli přivlastnit i my pro všechny situace, kdy jsme Bohem vystaveni nějakému úkolu, který jsme si sami nevybrali. Ujištění „Neboj se…“ vůči Josefovi znamenalo i povzbuzení, že Bůh ho v tom nenechá a dá mu dost milostí, aby svůj úkol mohl dobře zvládnout. A tak je Bůh ochoten jednat i s námi. Jen je zde otázka, zda my jsme ochotni poslechnout jeho výzvu vůči nám: „Neboj se…“

S Josefem slyš povzbuzení,
že strach dobrý rádce není.

Svatý Josef ochotně poslechl
Bůh dává Josefovi pokyny ve snu. Např. se mu zjevil ve snu anděl, když už chtěl propustit Marii poté, co zjistilo, že čeká dítě. Anděl mu tehdy řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ (Mt 1, 20-21) V Betlémě mu anděl ve snu říká: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu.“ (Mt 2, 13) A v Egyptě pak Josef dostal pokyn ve snu, že je možné, aby se vrátili domů. Pro Josefa je typické, že vždycky ochotně a hned poslechl. Vidíme, že právě díky jeho poslušnosti se mohl realizovat velkolepý Boží plán, a kdyby např. v Betlémě Josef ochotně a hned neposlechl, mohl by pak do Egypta možná utíkat jen s Marií. Ta ochotná poslušnost Boží vůli je pro nás výmluvným příkladem a výzvou. Jenomže někdo řekne: „Mně Pán Bůh takové pokyny ve snu nedává, tak co mám poslouchat?“ Boží vůli můžeme poznávat i jinak. Každý máme svědomí, a to nám říká, co je dobré a co je zlé. Známe Desatero a Bůh k nám promlouvá i skrze učení Církve… Každý z nás může dobře rozpoznat, co od nás Pán Bůh čeká. Jde jen o to, abychom měli podobnou ochotu Pána poslechnout jako Josef. Pokud budeme tak ochotní a poslušní jako Josef, dá se očekávat, že Bůh podobně požehná i naším snahám, jako požehnal jemu.

Hned ochotně poslechl,
na Boha se spolehl.

Josef se dal k dispozici Božímu plánu
Sv. Josef měl sice svoje představy o životě, ale když bylo andělem ve snu oznámeno, jakou roli v Božím záměru spasit všechny lidi mu Pán svěřuje, tak se dal ochotně k dispozici tomuto Božímu plánu a podřídil mu vše. Bůh totiž chce, aby se všichni lidé spasili, a každému člověku v tomto svém záměru vyhrazuje určité místo. Možná nemáme tak důležitou roli jako sv. Josef, který měl chránit Pannu Marii i Ježíška, ale každému z nás Bůh svěřuje úkol přispět k tomuto jeho všeobecnému plánu záchrany celého lidstva. Když Josef svůj úkol ochotně přijal, stal se v Božích rukou nástrojem obrovského díla. I naše ochotné přijetí Božího úkolu spolupracovat na díle spásy nakolik je nám to přiměřeno, může přinést nečekané a velké plody. Jde jen o to, abychom měli ochotu podřídit se Božímu plánu tak velkoryse jako sv. Josef.

Když Bůh svůj plán představí,
opustil své představy.

Svatý Josef nechtěl jít proti Božímu plánu
Vždy, když byl Josef seznámen s tím, co chce Bůh, je pozorovatelné, že rozhodně neprosazoval svůj plán, ale vždycky ochotně přijal za svůj plán Boží. Byl totiž pevně přesvědčen o dvou důvodech, které ho k tomu vedly: jednak mu bylo jasné, že proti Božímu plánu by nenadělal vůbec nic, a pak také věděl, že Boží plán je pro něj i pro všechny, na kterých mu záleží, tím nejlepším. Bohu totiž jde o naše štěstí. Kdybychom si toho byli vědomi i my, že Bohu jde o naše štěstí, dokonce bychom toužili po tom naplňovat Boží plán, který s námi má.

Josef plnil Boží plán,
každý z nás je k tomu zván.

Neunáhlil se
V souvislosti s tím, že Panna Maria čekala bez Josefa dítě, se můžeme poučit z Josefova příkladu, v té chvíli nejednal zbrkle. Zřejmě poté, co se dověděl o tom, že Maria čeká dítě, vše důkladně promýšlel a asi i promodloval. I když to byl pro něj šok, tak se natolik dokázal ovládnout, že se neunáhlil a hledal to nejsvatější řešení. Nechtěl sám ublížit ani slovem ani skutkem, nechtěl se přidat na stranu zla ani nechtěl, aby kvůli němu zla přibylo. Nehledal řešení nejlepší pro sebe, ale snažil se nalézt co nejoptimálnější řešení, které by obstálo před Bohem a neublížilo Marii. Z toho se můžeme i my poučit.

Vyhnul se unáhlení,
hledal Boží řešení.

Svatý Josef a životní nejistoty
Svatý Josef a životní nejistoty Jestliže i Panna Maria je ženou v pozadí, ženou, jejímž smyslem života je přinést světu Ježíše a sebe nechat stát v pozadí, stojí svatý Josef ještě i za ní. Jeho úkolem je provést celou svatou rodinu úskalími tohoto světa a v tichosti se zase vzdálit z biblických stránek. Svatý Josef musel mnohokrát snášet velikou nejistotu a tápání, často pro něj také Boží vedení znamenalo hluboké osobní pokoření. Jak se asi musel cítit, když zjistil, že jeho obdivovaná a milovaná snoubenka je těhotná, aniž by spolu manželsky žili! Jak se asi cítil jako otec rodiny, jestliže nemohl zabezpečit své ženě žádné důstojnější místo k porodu než chlév! Jak asi nesl svou doživotní fyzickou bezdětnost, v kultuře, která tolik cenila fyzické otcovství! Svatý Josef nás tedy může posílit ve chvílích, kdy je nám těžko. Je nám vzorem v situacích, ve kterých pro nás Boží navštívení znamená utrpení a pochybnosti.

V nejistotách nezoufej,
Josefův vzor v mysli měj.



Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com