Nabízíme k přečtení poslední kapitolu z brožurky s názvem
Neustále se raduje: Malý rádce při budování vnitřního pokoje, kterou napsal Martin M. Kollár, OFMConv. a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
III. Krátký výklad základních modliteb
Boží slovo uchováváme ve svém srdci a mysli zvláště, když se modlíme, a to především
tehdy, když se modlíme slovy, která nás naučil náš Pán, respektive slovy, která čerpáme z Písma
svatého. Proto si v krátkosti objasníme význam některých důležitých modliteb.
Otče náš
Otče – Bůh Stvořitel je naším Otcem. Jsme jeho milované děti. Když Ho oslovujeme, je
zvláštním způsobem s námi. Jak bylo zmíněno v části Modlitba posvátného růžence, biblický pojem
zakar - paměť- znamená i zpřítomnění si, v tomto případě zpřítomnění samotného nebeského Otce
(Také proto není možné vyslovovat Jeho jméno zbytečně).
Náš – ne „můj“, protože všichni jsme bratři a sestry. I když v modlitbě předkládáme svoje
osobní záležitosti, týkají se celého Kristova tajemného těla, protože jsme jeho součástí.
Jenž jsi na nebesích – když oslovujeme Otce, který je na nebesích, slyší nás, dokonce i
kdybychom mluvili jen v duchu (srov. Ž 139,1-4). Nebesa tedy sahají až k nám. Pán Ježíš dokonce
říká, že když budeme zachovávat Jeho slovo, On i Otec si u nás učiní svůj příbytek (srov. J 14,23).
Posvěť se jméno tvé – svatý či posvátný v biblickém smyslu znamená vyhrazený pro Pána
Boha, pro službu Bohu (srov. Lv 10,1-10). Těmito slovy vyjadřujeme touhu, aby všichni používali
(srov. Ex 20,7) Boží jméno jen k vyjádření bohoslužby (srov. 1 Pt 4,11; Řím 12,1): k odevzdání
sebe, jiných či stvoření Bohu.
Přijď království tvé – svým konkrétním „ano“ Otci, třeba jen nepatrným způsobem,
potvrzujeme Pánova slova „Boží království je mezi vámi“ (srov. Lk 17,20-21; J 14,23).
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi – každodenním přijímáním Otcovy vůle se každý
z nás osobně a s námi celé společenství Církve blížíme k našemu cíli, k nebi (srov. Mt 7,21; 12,50).
(Více o tom v části Bolestná cesta z ráje do nebe.)
Chléb náš vezdejší dej nám dnes – všechno, co máme, je darem Otce Stvořitele (srov. 1 Kor
4,7), který nad námi bdí, dokonce má spočítány i všechny naše vlasy (srov. Mt 10,30). Dává nám
pokrm tělesný (srov. Ž 145,15-16) i duchovní – Eucharistii (srov. J 6,50-51) a Boží slovo
(srov. Mt 4,4).
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům – nutnost odpouštět
zdůraznil Pán Ježíš, když hned po představení modlitby Otče náš dodal, že nám nebeský Otec
neodpustí, když my neodpustíme (srov. Mt 6,14-15). (Více o odpouštění je v částech Odpuštění a
Vztahy po odpuštění.)
A neuveď nás v pokušení – nebeský Otec nás nepokouší, ale může pokušení dopustit (srov.
Job 1,12). Nedovolí nás zkoušet nad naše síly a ve zkouškách dává posilu (srov. 1 Kor 10,13), díky
čemuž se můžeme vyhnout pádu. Takto rosteme ve víře – učíme se kráčet s Bohem (srov. Jak 1,2-
4).
Ale zbav nás od zlého – Otec Stvořitel je neporovnatelně větší než stvoření, v tomto případě
zlý duch nebo zlo jako takové. Pokud zůstaneme věrni Bohu, zlý může jen tolik, kolik mu Bůh
dovolí. Je asi jako pes na řetězu – když se sami k němu nepřiblížíme, neublíží nám (srov. Jak 4,7).
Amen – ano, věřím, souhlasím, ať se tak stane.
Zdrávas Maria
Zdrávas (Lk 1, 28) – je odvozené od latinského ave – buď zdravý(á), pozdravený(á). (Řecký
originál evangelia podle Lukáše používá výraz – chairé – raduj se, který v této modlitbě používají
řeckokatolíci. Anděl však oslovil Pannu Marii pravděpodobně hebrejsky, nebo aramejsky. V těchto
jazycích je pozdrav ekvivalentem latinského ave. Není důležité, ze kterého jazyka překládáme,
podstatné je, že pozdravujeme Marii podobně jako anděl při zvěstování.) Připomínáme si
nejdůležitější rozhovor v dějinách lidstva, abychom i my dokázali podobně odpovědět na nejednou
překvapující Boží výzvy v našem životě.
Maria – Tak jako při Božím jménu, vyslovením jména zpřítomňujeme si danou osobu. Panna
Maria byla vzata do nebe s tělem i s duší a mezi svatými je právě ona mimořádným způsobem se
všemi svými dětmi. Vždyť Pán řekl, že kdo chce být první, ať je služebníkem všech (srov. Mk
9,35).
Milosti plná – Panna Maria nikdy nezhřešila a zároveň byla osvobozena od poskvrny
dědičného hříchu. Je proto pro nás jedinečným vzorem a jedinečnou pomocnicí i přímluvkyní u
Pána Boha, neboť „mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého“ (Jak 5,16).
Pán s tebou – Pán je s každým z nás, ale výjimečným způsobem s Matkou Božího Syna,
nevěstou Ducha Svatého. Ona v dokonalé plnosti představuje to, jak Pán dokáže být sjednocený
s člověkem (srov. J 14,23).
Požehnaná ty mezi ženami (Lk 1,42) – slova sv. Alžběty, kterou po Mariině pozdravu
naplnil Duch Svatý. Mariino požehnání se uděluje všem, s nimiž se potkává (srov. Lk 10,5-6).
A požehnaný plod života tvého, Ježíš – Ježíš je v centru Mariina života, jakož i uprostřed
této modlitby. Ideální je, když právě na Něj koncentrujeme naše myšlení, mluvení, konání. Když se
soustředíme na vtělenou Boží Lásku, přinášíme mnoho ovoce (srov. J 15,5-7).
Svatá Maria – druhá část modlitby nepochází z Písma svatého. Dodává ji společenství
Církve. Jí se hlásíme k pokolením, která Pannu Marii blahoslaví (srov. Lk 1,48). Zároveň opět
vyslovujeme její jméno. Zpřítomňujeme si tak tu, která je v dokonalém stupni svatá – vyhrazená pro
Boha. Proto, když se svěřujeme Marii, svěřujeme se samotnému Bohu.
Matko Boží – Maria, v podstatě prostá žena, sehrála zcela mimořádnou roli v dějinách spásy.
Její odevzdání se Bohu a otevření se působení Ducha Svatého (srov. Lk 1,35) poukazuje na
Stvořitelovo pozvání adresované každému člověku, k neuvěřitelnému sjednocení s Ním, takže se
máme stát bratry, sestrami i matkami Božího Syna (srov. Mt 12,50).
Pros za nás hříšné – Mariino orodování si můžeme přiblížit na příkladu darování drobnosti –
například jablka – králi. Je rozdíl, zda ho daruje vesničan nebo královna na zlatém podnosu (srov.
prav 147). Když prosíme Neposkvrněnou: „Pros za nás hříšné,“ uznáváme svoji nehodnost a
potřebu očištění od naší nezdravé sebelásky.
Nyní i v hodinu smrti naší – už nyní začíná věčnost. Už nyní se připravujeme na přechod do
definitivního vztahu s naším Stvořitelem. Už nyní bychom měli prožívat blaženost přítomnosti
Božího království (srov. Lk 17,21), i když je nejednou spojena s trpkým odumíráním tomuto světu i
mnohým našim touhám a představám (srov. Gal 2,19-20; 5,24-26).
Amen – ano, věřím, souhlasím, ať se tak stane.
Sláva Otci
Sláva – veřejné projevy úcty se mají vzdávat především Bohu (srov. Ef 5,20), od kterého
všechno pochází a k němuž všechno směřuje (srov. Kol 1,16). Projevujme Mu veřejnou úctu častou
modlitbou – např. i před a po jídle, v soukromí i na veřejnosti, nebojme se zastat křesťanských
hodnot před druhými (srov. Mt 10,32-33).
Otci i Synu i Duchu Svatému – náš Bůh je společenstvím lásky tří osob a my jsme stvořeni
k Božímu obrazu (srov. Gn 1,27). Máme tedy vytvářet společenství lásky (srov. Mt 19,5-6). Tak
jako se Syn daruje Otci v Duchu Svatém, i my se z lásky máme darovat Bohu i bratrům a sestrám
(srov. J 13,34).
Jako bylo na počátku – před pádem prvních rodičů žili Adam a Eva v důvěrném vztahu
s Bohem i mezi sebou navzájem (srov. Gn 2,8.18. 23-25). Po spáchání hříchu se začali skrývat před
Bohem a ztratili i vzájemnou důvěru (srov. Gn 3,7-16). Všichni objevujeme v srdci touhu, aby to
bylo jako na počátku.
I nyní i vždycky a na věky věků – neboť věčnost začíná již nyní. Pavlova slova: „Stále se
radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu“ (1 Sol 5,16-18)
jsou pro nás výzvou, abychom už nyní prožívali radost v Pánu stálým odevzdáváním se do Otcovy
vůle, přijímáním celého svého života a děkováním za všechno.
Pane Ježíši
Pane Ježíši – i tato modlitba, kterou naučil anděl děti ve Fatimě, začíná vzýváním Božího
jména, a tedy zpřítomněním si Božího Syna. Jméno Ježíš znamená Bůh zachraňuje, Bůh je spása.
Skutečně, On přišel na tento svět jako dokonalé sjednocení Boha a člověka a ukázal nám cestu pro
naše sjednocení se s Bohem (srov. J 3,16).
Odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně – každý den se rozhodujeme mezi
dobrem a zlem. S Boží pomocí můžeme postupovat na cestě sjednocení se s Boží láskou, musíme
však mít na mysli, jak to vyjádřil sv. Maxmilián: „I pro tebe je peklo otevřené. Pamatuj, jsi
utvořený z téže hlíny, jako ostatní hříšníci.“ (Wyb 272)
A přiveď do nebe všechny duše – když duše zakusí radost z darování se, touží, aby každá
duše postupovala na této cestě. Zároveň si uvědomuje, že je to plně v Boží režii (srov. Mt 19,25-
26).
Zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují – my bychom se nejraději věnovali
těm „dobrým“, ale lékaře potřebují nemocní, ne zdraví (srov. Mk 2,17). Nakolik můžeme,
pamatujme v modlitbách na duše v očistci (srov. Den 274). Pomáháme tím nesmírně trpícím duším
(srov. Den 1186).
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
