Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Stála jsem u brány nebe a pekla: osobní svědectví paní Glorie Polo, kterou vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
„Kniha života“
A po tomto rozboru mého života na základě Desatera Božích přikázání mi byl poskytnut
pohled do mé „knihy života“. Byl to nádherný okamžik. Prostě se mi nedostává slov, abych mohla
přiměřeně popsat tuto „KNIHU ŽIVOTA“. Začala mým početím. Jakmile se spojily buňky mých rodičů, PROBLESKLA jiskra. Malá, překrásná světelná exploze a z ní se vytvořila duše, moje vlastní duše, zcela chráněna v rukou BOHA OTCE – a v BOHU OTCI jsem viděla tak láskyplného a něžného Tatínka. Byl se mnou 24 hodin denně, vedl mě za ruku, chránil mě, stále měl o mě starost a stále za
mnou. Nikdy mě nespustil z očí a nenechal mě samotnou. A všechno, co mi v prvním okamžiku připadalo jako trest nebo velké neštěstí, nebylo ničím jiným než výrazem JEHO LÁSKY a JEHO
starostlivosti o mě. Protože On se na mě nedíval zvenku a nehleděl na mé dobře formované tělo.
NE, ON se díval do mého nitra, ON zkoumal moji duši a přitom viděl, jak jsem pomalu ale jistě
scházela z JEHO CESTY a jak jsem odmítala JEHO záchranu a spásu. A tak jsem mnoho situací svého uplynulého života při pohledu do své „knihy života“ zažila v
jejich souvislostech a viděla jsem současné důsledky svého jednání a rozhodnutí své svobodné
vůle. Pro lepší pochopení Vám chci proto vyprávět jeden příklad, který ukazuje, jak nádherná je
taková „kniha života“.
Za svého života jsem byla velmi falešná a pokrytecká. Tak jsem často svým známým -
nebo i přítelkyním – říkala lichotivým hlasem:
„Jé! Podívej, jak Ti to dnes sluší. Tyhle Tvé šaty jsou prostě skvělé a tak Ti padnou!
Jak v nich vypadáš krásně!“
Ale v „knize života“ člověk dokonce vidí i to, co si přitom myslí a co se odehrává v jeho
nitru. A tu jsem vnímala, že jsem si přitom v srdci říkala:
„Fuj! Jakou má ránu! A vždyť si přitom ještě i myslí, že snad je královnou krásy!“
Vidíte, to byly přitom mé myšlenky v mém skrytém nitru. V této „knize života“ člověk vidí a
slyší tyto události jako ve filmu a tak jsem také všechno viděla a slyšela přesně tak, jak jsem to
tehdy za svého života také slyšitelně řekla s jediným rozdílem, že jsem také mohla vidět a vnímat
své myšlenky.
Bylo to jako dvoukanálové zvukové zfilmování v různých jazycích nebo jako film s titulky.
Jeden zvukový kanál přenášel přesně to, co jsem ze sebe vydávala svým jazykem a
s licoměrností a druhý kanál mi dával slyšet a číst myšlenky, které jsem přitom měla, a mohla
jsem přitom také vidět stav své duše, své nitro. Sami byste pomysleli na technický zázrak,
kdybyste něco takového zažili o svých výrocích nebo situacích svého vlastního života. Je to
prostě velkolepé!
A tak jsem viděla vnitřní skutečnost svého života. Všechna má lhaní tu ležela zcela
odhalena, vřela jako v hrnci bez poklice, byla nahá a bez příkras, každý je mohl vnímat. Celý svět
je mohl vidět. Byla živoucí a odkrývala své vlastní ostudné činy. Svou matku, jak často jsem ji
vodila za nos a zcela sprostě podváděla. Často mi totiž právem nedovolila, abych šla ven a
stýkala se se svými „špatnými“ kamarády. Ale s poznámkou: „Mami, mám teď ještě skupinovou
práci ve školní knihovně!“ jsem už byla v mžiku pryč. A moje matka to spolkla i s navijákem a
uvěřila mé pohotové lži.
37
Jak často jsem si takovými lžemi ukradla samotný čas, toulala jsem se okolo domů,
prohlížela si pornografické filmy nebo šla do baru, abych se svými „kamarádkami“ chlastala pivo.
A nyní to všechno viděla také moje matka v mé „knize života“, která zde byla pro všechny
otevřená. Nic jí neuniklo.
Ještě další příklad toho, co jsem viděla ve své „knize života“. Moji rodiče mi vždy s sebou
do školy dávali na polední svačinu banány. V té době jsme žili opravdu ve velmi nuzných
poměrech, takže moje svačina se většinou skládala právě jen z banánů, tu a tam z housky a
mléka. Často jsem jedla banány už cestou do školy a slupky jsem odhazovala prostě všude, kudy
jsem právě šla, bez dalšího přemýšlení. Nikdy mi nepřišlo na mysl, nikdy jsem si nelámala hlavu
nad tím, co všechno se může přihodit kvůli takové kluzké, nepozorně odhozené banánové slupce,
jaké škody může něco takového způsobit jinému člověku. A slupky od banánů, které jsem
odhodila, se tedy tak prostě povalovaly.
Překvapující a nejpůsobivější bylo, jak mi Pán Bůh ukázal, co některé - samozřejmě ne
všechny – z těchto povalujících se slupek způsobily. Viděla jsem osoby, které kvůli těmto slupkám
od banánů upadly a v některých případech by tyto pády byly mohly kvůli hustému provozu
dokonce dopadnout smrtelně, a já bych tím byla bývala ještě vinna, kdyby byl zhasl nějaký lidský
život. Všechno pouze z bezmyšlenkovitosti, z chybějícího pocitu zodpovědnosti a chybějícího
milosrdenství vůči mým bližním.
Tak tomu bylo také v jiném případě, když mi jedna pokladní v supermarketu omylem sama
od sebe vrátila o celých 4.500 peso navíc. A v této souvislosti jsem pak šla také v jednom z mála
případů ke zpovědi, kde jsem skutečně pociťovala upřímnou, hlubokou lítost a velkou bolest nad
mým hříšným počínáním.
Můj otec nás děti vždycky nabádal k tomu, abychom byly ve svém životě čestné a
navzdory chudobě považovaly čest osoby za velké dobro - především i svou vlastní.
Neměli jsme nikdy sáhnout po penězích druhého, ani když se jednalo pouze o několik
centů. Když se tedy stala tato událost s vrácením peněz, zpozorovala jsem omyl teprve v autě,
když už jsem zase byla na zpáteční cestě do své ordinace. A řekla jsem si sama pro sebe:
„Ach, tahle pitomá stará kráva, to hloupé hovado, copak mi nevrátila o 4.500 peso
navíc a na mně teď zase je, abych k ní jela nazpátek a ty peníze jí vrátila!“
38
Byla jsem už zase na cestě k supermarketu, když jsem se dostala do obrovské dopravní
zácpy. V autorádiu jsem slyšela, že kolem dokola je všechno uzavřené. A znovu jsem hlasitě
přemýšlela a řekla jsem si:
„Ach! To je opravdu vrchol. Teď mám ještě i ztrácet hodiny svého drahocenného
času jen proto, že ta hloupá kráva byla tak blbá, než aby správně počítala. Vždyť jí nikdo
neporučil, aby byla hloupá jako husa a přepočítala se! Teď jedu prostě domů a za takových
okolností jí ty peníze už vůbec nevrátím! Ne, v žádném případě, vždyť si to zavinila sama.“
Ale i přes mé výmluvy mi z této události s penězi zůstaly výčitky svědomí. A protože taťka
tak často a tak zřetelně zdůrazňoval právě základ počestnosti a tím ho také upevnil v mém
charakteru, šla jsem tedy následující neděli ke svaté zpovědi a řekla jsem knězi, který seděl ve
zpovědnici: „Důstojný Otče, zhřešila jsem, protože jsem si přivlastnila 4.500 peso, když
jsem už nevrátila tento obnos jedné paní, které ty peníze vlastně patřily.“ Potom jsem už
vůbec nedávala pozor, co mi zpovědník k tomu říkal nebo jak mě o tom poučoval.
A když jsem pak viděla tuto scénu v „knize života“, je třeba abyste věděli, že ten Zlý, ďábel,
mi skutečně tento hřích už nemohl připisovat a označovat mě za zlodějku, neboť jsem se z něho
opravdu vyzpovídala. Ale nyní Vám budu vyprávět, co mi o tom řekl Pán Bůh:
„Tato chybějící láska k bližnímu, kterou jsi zde dala najevo, když jsi nevykonala
žádné zadostiučinění za svůj hřích, také není v pořádku. Těch 4.500 peso byly pro Tebe
sice maličkostí - neboť jsi takové obnosy denně vyhazovala z okna za hlouposti, které jsi
bezpodmínečně chtěla mít - ale pro tuto chudou ženu s minimální mzdou, která musela
ještě půl dne pracovat a zanechat své děti samotné, aby vůbec nějak vyšli, - pro ni bylo
těchto 4.500 peso živobytí na celé tři dny, její kapitál na jídlo a pití pro celou rodinu na tyto
tři dny.“
A víte, co při tom bylo nejhorší a nejdojemnější, jak mě PÁN nechal vidět tuto scénu: Mohla
jsem totiž na vlastní oči vidět, jak tím tato žena se svými dětmi skutečně musela trpět a jak
tato rodina několik dní musela snášet opravdový hlad. Všechno pouze mou vinou. Důsledky
mého hříchu. Tato žena toto všechno snášela se svými malými dětmi a k tomu ještě musela mít
strach, že ztratí své místo na pokladně supermarketu.
Neboť tak poukazuje náš PÁN BŮH v „knize života“ na naše chování. Ukazuje nám, kdy
jsme něco učinili, kdo pod tímto naším činem musel trpět, kdo musel nést důsledky, ke kterým
špatným skutkům tím byl podnícen bližní, když byl jat soucitem, a jak se potom choval nebo co
pak konal.
Závěrečná otázka
Nakonec se mě Pán Bůh zeptal: „Jaké mi přinášíš duchovní poklady?“
Ještě si pomyslím: „Co asi myslí těmi duchovními poklady?“ Vždyť jsem před NÍM stála
s prázdnýma rukama, vždyť moje ruce byly bez ničeho, jen tak mi visely z ramen, aniž by něco
držely nebo konaly. A v tomto okamžiku slyším, jak ke mně mluví:
„Co Ti je nyní platné, že jsi vlastnila dva byty, že bylo Tvým vlastnictvím několik
domů, že jsi dokonce mohla nazývat svými více ordinací? Co Ti je nyní platné, že ses
považovala za vysoce vzdělanou odbornou zubní lékařku, která je velmi úspěšná? Mohla
jsi sem s sebou přinést i jen jedno zrnko prachu z jedné cihly Tvých budov? Máš snad
s sebou svoji naditou peněženku nebo tlustou šekovou knížku?“
A když se mě pak ještě zeptal: „Jak jsi naložila s talenty, které jsem Ti dal?“, pomyslela
jsem si: „Co asi myslí za talenty? Co mi tím chce říci?“ A najednou mi svitlo. Uvědomila jsem
si to. Ano, dostala jsem příkaz, příkaz bránit a šířit „království LÁSKY“, „Království BOŽÍ“.
Prostě jsem úplně zapomněla, že mám také duši, a ještě mnohem méně jsem si
pamatovala, že jsem také dostala talenty. A už vůbec jsem si nebyla vědoma, že jedním z těchto
talentů byla schopnost, abych byla nástrojem Božského Milosrdenství, abych působila jako JEHO
milosrdná ruka. A tak jsem si ani nedělala starosti se skládáním účtů, že všechno dobro, které
jsem opomněla a rovněž nevykonala, připravilo Pánu Bohu velké bolesti a mnoho
zármutku.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 20 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
