Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Stála jsem u brány nebe a pekla: osobní svědectví paní Glorie Polo, kterou vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Nebudeš krást
V sedmém přikázání - nebudeš krást - jsem si byla svou věcí zase zcela jistá, považovala
jsem se za velmi čestnou a neměla jsem si co vyčítat! Ale Pán Bůh mi drastickým způsobem
ukázal, že u mě doma začalo hnít a plesnivět mnoho zbylých potravin, protože jsem při
nakupování prostě měla příliš velké oči a vůbec jsme nemohli všechno sníst; tedy zatímco jsem
nechávala zkazit potraviny, bylo na celém světě tolik hladu, a když mi to ON postavil před oči, řekl
k tomu jen:
„JÁ jsem měl hlad a podívej se, co Ty jsi udělala s tím, co jsem Ti dal - nevážila sis
toho a nechala jsi to zkazit; bylo MI zima a podívej, jak ses nechala zotročit módními trendy
a vnějším vzhledem. Jaké jmění jsi zaplatila za injekce, abys byla štíhlejší. Učinila ses také
otrokyní svého vlastního těla. Zkrátka, povýšila jsi své tělo na božstvo, učinila jsi ho
modlou.“
A tak mi náš PÁN postavil před oči, že jsem se tím stala také spoluvinnou na velké bídě
v naší zemi a že rovněž i v tomto Božím přikázání jsem na sebe uvalila vinu.
Dále mě také upozornil na to, že pokaždé, když jsem o někom mluvila špatně, kradla jsem
mu jeho čest. A něco takového zase napravit, zase to vrátit do původního stavu je téměř
nemožné. Bylo by mnohem snazší, kdybych někomu ukradla bankovku, neboť pak bych mu
mohla peněžní obnos prostě vrátit, abych své provinění znovu napravila. Proto je také loupež
„dobré pověsti“ nějakého člověka mnohem závažnější než právě prostá krádež věcí nebo peněz.
I své děti jsem okradla, když jsem jim odepřela být dobrou ženou v domácnosti a matkou,
matkou něžnou, která o děti pečuje, která je tu stále pro ně a je jim praktickým vzorem nezištné a
obětavé lásky.
A ne matkou, která se sama potuluje jen na ulici a děti nechá doma samotné v opatrování
televizoru jako náhradního taťky a počítače jako náhradní mamky a v kruhu mnoha videoher
jako náhradních sourozenců.
A abych upokojia své svědomí, kupovala jsem jim za drahé peníze stále jen nejlepší
značkové hadry, aby alespoň ve škole a u svých přátel udělaly dojem a mohly vyvolávat závist.
Ještě více jsem se zděsila, když jsem viděla, jak si moje matka činila výčitky a ptala se, zda vůbec
byla dobrou matkou. A to, ačkoliv moje maminka byla velmi zbožná a dobrá žena, žena v
domácnosti a matka rodiny, která nás vždy znovu napomínala, milovala a ukazovala, jak velmi má
starost o nás a o naše potřeby.
Přesně tak svým způsobem i můj otec stále znovu ukazoval, jak nás má rád a že jsme tím
nejdůležitějším v jeho životě. A jak jsem tak byla ponořena do těchto myšlenek, řekla jsem si
sama pro sebe:
„Co se asi stane se mnou, která jsem svým dětem ani nic nedala; snad vůbec
nezpozorují, že teď už tu nebudu; pravděpodobně jim vůbec nescházím!“
Při těchto slovech mi přeběhl mráz po zádech, doprovázený bolestí, která mnou projela
jako meč - středem srdce.
Styděla jsem se za všechna svá selhání na celé čáře. Je třeba, abyste věděli, že člověk
může v „knize života“ vidět všechno tak jako ve filmu. A tak jsem tam také zrovna viděla, jak se
mé děti při jedné příležitosti navzájem bavily a řekly následující:
„Doufejme, že moje matka bude potřebovat ještě delší dobu, než přijde domů;
doufejme, že uvízla někde v zácpě, neboť moje mamka je velmi nudná a celou dobu dokáže
jen reptat a kritizovat…“
Jak otřesné ale bylo, když jsem slyšela tříleté dítě a o něco starší dceru, jak takhle mluvili o
své krkavčí matce.
A znovu jsem si uvědomila, že jsem je oloupila o opravdovou matku. Neposkytla jsem jim
žádný pokojný domov. Zabránila jsem, aby v dětských letech mohly - prostřednictvím mého vzoru
- poznat Boha. A nenaučila jsem je, jak se miluje bližní. Neboť je to přece tak prosté: Jestliže
nemiluji svého bližního, nebudu mít také nic do činění s naším PÁNEM BOHEM; a jestliže sama
nemám žádný soucit a milosrdenství a neuskutečňuji je v praxi, potom ani nemohu být s Bohem; a
tak ani nikoho nemohu přivést blíže k Bohu nebo předávat víru. Neboť Bůh je LÁSKA…
Nebudeš vydávat křivé svědectví
No dobře, teď Vám chci ještě krátce něco vyprávět na téma: - Nevydávat křivé svědectví
proti bližnímu a nelhat. A přitom jsem to skutečně dotáhla na přebornici. Slyšeli to také
všichni?!? Neboť mým otcem se učinil ďábel. Neboť každý z nás má svého OTCE, buď BOHA
OTCE, nebo je to právě satan, který MU upírá otcovství.
Jestliže Bůh je LÁSKA, a já jsem ale plná hněvu, kdo je pak mým otcem? To přece
není těžko zodpovědět a je snadné to pochopit. Jestliže mi Bůh stále znovu káže smíření a
odpuštění, jestliže mě ON vyzývá k tomu, abych milovala své nepřátele a ty, kteří mi škodí - já ale
mám v hlavě jen pomstu a myslím na heslo: „zub za zub“. A to byl skutečně tehdy můj svět a mé
představy. Dobře, kdo pak tedy byl mým otcem? A k tomu ještě: ON, náš Pán Bůh, je PRAVDA
sama a satan je kníže lží. Kdo byl tedy potom mým otcem? Už vidíte. Mohu to otáčet a
převracet, jak chci. Výsledek je stále: To já sama jsem si ve svém životě zvolila ďábla za otce.
A říkám Vám. Neexistuje žádné rozdělování lží do kategorií. Neexistují lži ani růžové ani
tmavě žluté nebo brčálově zelené. Každá lež je zrovna lží. A přesně tak, jako neexistují tyto
zmíněné zabarvené lži, neexistuje ani „lež z nouze“ nebo „laskavá lež“ nebo „milosrdná nebo
soucitná lež“ a ještě tak mnoho jiných druhů, které vynalezli lstiví lidé podle démonického návodu,
aby měli výmluvu.
Každá lež je zrovna LŽÍ. A ďábel je otec veškeré lži, lhář od počátku.
Lži, kterých jsem se svým jazykem dopustila, byly tak, tak příšerné, prostě strašné. Mohla
jsem vidět, že jsem tím házela samé šestky. Při každé příležitosti jako například při pomluvách,
které jsem pouštěla do světa, když jsem si z druhých dělala legraci, nebo když jsem lehkomyslně
vymýšlela pro druhé lidi zlé přezdívky a pak je vyprávěla celému světu a pokaždé jsem se ještě při
tom škodolibě bavila. Jak velice a jak mnoho lidí jsem tím zranila, urazila, vydala na posměch a
pomluvila. A to všechno jsem činila svým bližním.
Nedovedete si vůbec představit, jak taková přezdívka dokáže člověka zranit. Může tím
získat komplexy méněcennosti, které ho provázejí celý život a vždy znovu připravují bolesti.
Například jednu kamarádku, která byla trochu baculatější, jsem postě nazývala jen tou „tlustou“
nebo „sádelnatou koulí“. Už nikdy se tohoto označení nezbavila a zůstala vždy jen „sádelnatou
koulí“. Velmi ji to přisadilo. Tato frustrace z ní učinila frustrovaného jedlíka, což zase mělo
přirozeně dopad na obvod jejího těla. Často ji proto s sebou nebrali nebo nezvali.
A tak vidíte, jak slova mohou mít za následek i odpovídající skutky – a nakonec z toho
vznikne celá spousta zla. Všechno jsou jen jedovaté plody jednoho lehkomyslně vypuštěného
slova.
Nebudeš bažit po majetku svého bližního
Když přezkoušeli můj život na základě Desatera Božích přikázání, vyšlo jasně najevo, že
všechno mé zlo, hříchy a zloba měly svůj původ v chamtivosti.
Toto pošetilé přání, tato dychtivost prostě všechno vlastnit a o všem rozhodovat. MUSÍM
MÍT místo MUSÍM BÝT. Vždycky jsem si myslela, že budu šťastná, když budu vlastnit všechny
peníze světa a budu velmi bohatá a toto přání, abych měla peníze, se u mě brzy zvrhlo
v posedlost. Byla to velká škoda a pro mě velká tragédie. Když jsem totiž vlastnila skutečně
hodně, hodně peněz a mohla jsem si téměř všechno dovolit, prožívala jsem nejhorší a
nejnešťastnější období svého života.
Moje duše se dostala na dno, že jsem si dokonce chtěla vzít život. S tolika penězi a
bohatstvím, a přesto sama a vnitřně prázdná, osamělá a opuštěná.
Sama jsem prožila, co znamená: LÁSKA, PŔÁTELSTVÍ, NÁKLONNOST se nedá penězi
koupit.
I při pokusu koupit za všechny peníze světa lásku se dostane většinou jen licoměrnost,
faleš, lichotky a předstíraná poníženost. Byla jsem tedy hluboce zklamaná, zahořklá ve slepé
uličce svého života, kterou jsem si sama zvolila. Dosáhla jsem vrcholu frustrace a tam vál mrazivý
vítr, který mi jen vnášel do mysli otázku, proč jsi sem vůbec vystoupila? Hrabivost, jakož i každá
jiná žádostivost, tedy tato dychtivost po penězích a bohatství; tato závist toho, co už má jiný; toto
„to musím mít také“; - se do mě zakleslo, vzalo mě za ruku a přivedlo mě na scestí. Tato
chamtivost mě vedla přímým směrem do pekla, pryč od mého Stvořitele BOHA, z jehož ruky jsem
se tímto „chtít mít“ vytrhla
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 20 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
