Nabízíme pár řádků k zamyšlení...
Jsme možná plni nadšení pro Boha a naše ústa přetékají chválou Krista- bez lásky je to všechno jen mnoho povyku pro nic.
Možná že sloužíme Bohu, že od Něho máme osobní zjevení, jsme možná učení a slavní teologové, máme možná nesporně zcela podivuhodnou víru- bez lásky k druhým lidem jsme z křesťanství nepochopili vůbec nic.
Možná, že věnujeme obrovské sumy na díla charity, možná, že se vyčerpáváme prací pro Církev a ničíme si přitom zdraví- bez lásky k člověku vedle nás to všechno nemá smysl.
Láska nikdy nikoho nenutí, je laskavá a bez závisti, nevychloubá se a nedere se do popředí, není drzá a nemyslí na sebe.
Tato láska se neuráží ani není pomstychtivá, nesmiřuje se s žádným bezprávím, je šťastná teprve tehdy, když se každému dostane, co mu patří, má porozumění a dovede mlčet, věří v dobro v člověku, nikoho neodepisuje a dovede čekat.
Pro Tuto lásku nejsou žádné hranice.
Zdroj: Myšlenky a modlitby, autor: Alfons Pereira, str. 48, na motivy 1. Kor., 13. kapitola
