Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Povídání o křtu, kterou napsal Ladislav Simajchl, a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
8. Křest je třeba každodenně žít
Bůh jim setře každou slzu z očí. Nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti nebude. - Hle, všechno činím nové!
"Škoda, že tyhle přísliby o naplnění Božího království se docela uskuteční až na věčnosti. To by se lidé hrnuli do církve, kdyby to mezi křesťany platilo už teď. To by byly u křtitelnice fronty. Jenže my pokřtění žijeme svůj život také ve světě bolavém, nejistém, násilném. Tak co z toho vlastně máme, že jsme pokřtění, že jsme křesťané ? Mně se zdá, že z toho nemáme nic!" - Takhle mudroval jeden přemýšlivý mládenec. Dobře mudroval - tuhle otázku bychom si měli klást všichni: co z toho máme, že jsme byli v dětství pokřtěni? Na první pohled se opravdu zdá, že nic: Trápí nás stejné nemoce jako nepokřtěné. Týrají nás zlí a hloupí lidé - a žádný anděl z nebe nás nepřijde bránit. Kdo nedovede uvažovat dál a hlouběji, není divu, že křtem pohrdne a své děti pokřtít nedá. Už nám vyrůstá taková nekřesťanská generace mládeže. - A co se ukazuje: mají v sobě obrovskou prázdnotu. Je to generace bezradně hledající a tápající. Ze země do země táhly teskné proudy hippies, kteří hledali nový život v orientálních končinách Nepálu a Himalájí. Synkové ctižádostivých úspěšných otců a matek pohrdají protekcí a hledají nový přirozený život na venkově při práci v lese a na poli. A jiní hledají nový život v drogách, alkoholu, ve zlodějské partě. Hledají, jak zaplnit prázdnotu a bezcílnost, hledají nový život. Nepřipomíná vám to, že jim schází právě to, co patří k podstatě křtu? Křest je nové zrození. Křest je počátek nového života v pokojné lásce. Ale proč to ti mladí tedy nevidí na svých pokřtěných rodičích, na pokřtěných lidech kolem sebe? - Protože ti křest sice v dětství přijali, ale nežijí ho, - nežijí jako křesťané.
Křest je třeba žít- to je stěžejní myšlenka naší dnešní úvahy. Křesťanství, to není účast v nějakém spolku. Křesťanství je životní styl - způsob nového života podle evangelia Ježíše Krista.
Naše generace se dala v minulých letech okouzlit vyhlídkou, že lidstvo snadno a rychle spasí věda a technika. Vědeckotechnická revoluce - to bylo kouzelné zaklínadlo, které slibovalo proměnit svět k lepšímu.
Jenže okouzlení začalo brzo mizet. Dnes se vědy a techniky začínáme bát. Vidíme stále zřetelněji, jak objevy, které věda vymýšlí a technika uskutečňuje, ničí náš svět. - A tak začíná znovu hledání nového, lepšího způsobu života.
Kdo je pokřtěn a učí se žít jako křesťan, ten už se do nového života zaškoluje.
Ke křtu v dětství totiž nedílně patří křesťanská výuka v dospívání, jak k naroubování roubu patří ujmutí a růst roubu.
Učit se žít jako křesťan znamená přijmout za životní zásadu ne násilí, ne nenávist, ale snášenlivost a lásku.
Učit se žít jako křesťan znamená pochopit, že zápas o lepší, lidštější svět se nevybojuje jen vyšší výrobou a vyšší spotřebou, ale že je to zápas o více lásky mezi lidmi. Všechna lidská bolest a bída pramení z nedostatku lásky.
Naučit se žít jako křesťan znamená, moci žít po celý život v důvěrném vědomí, že Bůh mne má rád otcovskou láskou. Otcovskou - to znamená takového, jaký jsem, jaký se snažím být.
Svatý Augustin napsal: "Přítel je ten, kdo tě skrz naskrz zná a přece při tobě stojí." - A křesťan může žít s vědomím: takovým Přítelem je mi Bůh Otec, ten mne zná a má mne rád.
Jistě vám už při této chvále křesťanského života napadlo: Ono je to zřejmé nějak podobně, jako učení v každém lidském umění - hře na housle, ovládání auta. Napřed se s tím člověk musí naučit zacházet, a potom si musí to umění udržovat a rozvíjet.
Nestačí jen dostat housle, abys byl dobrým muzikantem. Musíš se naučit hrát, - a pak stále muzicírovat, abys nevyšel ze cviku.
Nestačí jen být v dětství pokřtěn, abys byl dobrým křesťanem. Je třeba se v křesťanství vyučit, a potom stále jako křesťan žít
Křest je pramen Boží milosti. A k prameni se chodí čerpat. Pro celý život jsme byli pokřtěni, po celý život máme z této svátosti čerpat.
Svatý Pavel napomíná Timotea: "Připomínám ti, abys v sobě opět rozněcoval milost Boží, která je v tobě vzkládáním mých rukou." To se týkalo milosti biskupského svěcení, ale platí to tak i o přijetí našeho křtu, o denně novém oživování křestní milosti v sobě.
Karel Rahner napsal na sklonku svého dlouhého života: Ta nejvlastnější bohoslužba, kterou Bůh od člověka čeká, to nejsou nějaké zvláštní liturgické úkony a rituály, ale každodenní všední život v jeho mnohotvárnosti mezi narozením a smrtí. Křest je svátost naší víry. Křest je svátost Kristovy lásky k nám. Pojďme tedy společně poděkovat za to, že jsme byli v dětství pokřtěni. Pojďme poděkovat, že se už učíme žít novým životem Božích dětí.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
