Nabízíme pár řádků k zamyšlení...
V jedné přednášce o plánování času vzal docent skleněnou nádobu, naplnil ji většími kameny a zeptal se posluchačů, zda je nádoba plná. Všichni odpověděli: "Ano." - "Skutečně?" zeptal se docent. Vzal nyní pohárek s drobným štěrkem a vsypával ho do nádoby. Potřásal ji a štěrk padal do prázdných prostor mezi kameny. Opět se zeptal: "Je nádoba teď plná?" A tentokrát reagovalo publikum váhavěji. Jako další vzal docent dózu s pískem a vsypal ho do nádoby. Písek přirozeně vyplnil i nejmenší zbývající volné místo. Znovu přišla otázka, zda nádoba je nyní plná. A tentokrát posluchači sborově odpověděli. "Ne!" Nakonec přinesl konvici s vodou a naplnil nádobu až po okraj. Čemu se můžeme z tohoto experimentu naučit? Někteří posluchači se domnívali, že i při plném plánovacím kalendáři se tam vždy ještě najde volné místo. Avšak docent poukázal na rozhodující bod: "Když nevložíte velké kameny do nádoby jako první, později je tam už nedostanete. Kdo ve svém životě dbá nejprve na maličkosti, nebude mít dostatek času pro důležité věci. Přemýšlejte tedy, co jsou ty velké kameny ve vašem životě, a ty nejprve vložte do nádoby!"
Ježíš Kristus nám přibližuje správné rozhodnutí: Božímu království a Boží spravedlnosti máme dát ve svém životě prioritu. To znamená, že se musíme k Bohu obrátit a uznat, že má nad námi autoritu. A pak máme žít podle Jeho měřítek. Když to činíme, pak Bůh splní také zaslíbení našeho verše: Pak nám skrze Boží pomoc "bude přidáno" všechno, co v životě potřebujeme.
Zdroj: Dobrá setba, 2020
