Nabízíme k přečtení další brožurku s názvem
Povídání o křtu, kterou napsal Ladislav Simajchl, a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
7. Stálá obnova křestního vědomí
Izaiáš se vylekal, když slyšel Boží volání. (Iz 6,1-8) Petr se vyděsil, když uslyšel Boží povolání k následování Ježíše. (Lk 5,1-11) My jsme také voláni, my jsme také povoláni a přijati do družiny Ježíšových apoštolů - a nijak nás to neděsí, ani nevzrušuje. Proč?
Hlavně proto, že ve stavu povolaných - křesťanů - vyrůstáme už od křtu v nejranějším dětství. Odmalička je nám to samozřejmostí.
Mnozí lidé proto říkají, že by se mělo křtít raději až v dospělém věku, abychom tento vstup do družiny Ježíšovy mohli patřičně prožít.
Jiní dokonce říkají, že křest malých dětí je proti svobodě svědomí. Nikdo nemá být k přijetí víry nucen - a malé děti se nemohou samy rozhodnout pro víru nebo proti. Lépe počkat se křtem až v dospělosti - ať se každý svobodně rozhodne. Některé křesťanské církve to tak dělají a křtí až v dospělosti.
Ale hlavní křesťanské církve - katolíci, evangelíci i pravoslavní - zachovávají dál starý mrav křtění malých dětí. Proč? Protože důvody pro křest v dospělosti jsou rozumné jen zdánlivě.
Narozením se dítě zařazuje nejen do náboženského společenství určité církve, ale i do národního společenství.
Kdyby někdo řekl: "Proč dítěti vnucovat, jaké bude národnosti? Přejme mu svobodu, ať se samo rozhodne: Nebudeme ho učit žádné mateřské řeči - nechme je až vyroste a bude mít z toho rozum, pak ať se rozhodne samo, kterou světovou řeč si zvolí za svou mateřštinu, do kterého národa chce patřit.
Vy víte, jak by to dopadlo: nezvolilo by si žádnou řeč. Zůstalo by do smrti skřeky vydávajícím idiotem.
Podobně se dnes vyskytují lidé, kteří říkají: "Nekřtěte děti. Nechte děti být, žádnou víru jim nevštěpujte, žádnou morálku jim nevnucujte. Ať si vyberou samy, až dospějí, v co chtějí věřit, jakou chtějí morálku."
Jak to pak dopadá, ukazují nám s hrůznou přesvědčivostí denní události. Jak ubývá dětí ve vyučování náboženství, tak přibývá kriminality mládeže. Kriminality z bezvýchodnosti: mladí neví, co mají dělat, neví, jak mají žít - a tak ubližují jiným i sobě.
Kdo se odmala neučí mluvit, zůstane po celý život idiotem.
Kdo se odmala neučí životním mravům, ten neví, co by si měl se svým životem počít - a tak hledá únik v pití a v drogách.
Nepomůže tedy odkládat křest do dospělosti. Je dobré pokřtít hned malé děti, ale je nutno odmala je o tom soustavně uvědomovat. Je třeba dbát, aby všichni křtěnci prošli i důkladnou výukou křtěnců - katechumenátem který je nedílnou součástí křtu: zvlášť před prvním svatým přijímáním, před biřmováním, před sňatkem. Vědomí, že jsme pokřtěni, že jsme křesťané, si musíme po celý život obnovovat a připomínat.
V rámci církevního roku nám pomáhá doba postní a velikonoční slavnost Vzkříšení k novému přihlášení ke svému křtu -k obnově křestního slibu. Podobně se dostává křtitelnice do popředí pozornosti při prvním svatém přijímání dětí. Ti malí právě prodělali první stupeň křestního katechumenátu - naučili se Desatero Božích přikázání, učili se rozeznávat dobré a zlé. Celá farní rodina si s nimi svůj křest připomíná a radostně se k němu hlásí.
Ale i každá nedělní bohoslužba nám připomíná náš křest. Počínaje kropenkou u dveří - pokropení je symbolem křestního obmytí, - až po svaté přijímání. Vždyť jen proto smíme přistupovat ke stolu Páně, že jsme pokřtění. A čas od času prožíváme v rámci nedělní bohoslužby i křest dětí, abychom si připomněli svůj křest při přijetí nových údů do společenství místní církve - farní rodiny.
Doma nám naše pokřtění připomíná kropenka u dveří, holubička na stropě. Ve skříni jsou křestní svíce a křestní roušky členů rodiny, mezi osobními doklady je potvrzení o křtu.
Křestní svíce svítí na rodinném stole při slavnostním obědě po prvním svatém přijímání, při osobních výročích.
Ale nejvytrvalejší připomínkou křtu je každému jeho křestní jméno. Každý pokřtěný má radostně slavit svůj svátek: Je-li možno - v kostele, poutí do svého duchovního rodiště, ke své křtitelnici. Nebo aspoň doma: slavnostním krédem - Věřím v Boha - při rozsvícené křestní svíci. Sváteční večeří v kruhu rodiny a nejbližších přátel. Modlitbou ke křestnímu patronu, přečtením jeho životopisu, úvahou, v čem a jak si z jeho života mohu brát příklad.
Rodiče často vybírají jméno pro své děti podle občanského kalendáře - církevní ani třeba nemají k dispozici. A v občanském kalendáři mnohá jména znějí velmi civilně, bez vztahu ke křesťanským světcům.
Rodiče by se měli při křestním rozhovoru poptat kněze, kdo bude vlastně křestní patron jejích dětí, a kdy budou tedy mít svůj svátek - jmeniny. Kdopak už ví, že takový Hynek je jen pozměnou svatého Jana; Čestmír že je zčeštěné jméno statečného misionáře Franků sv. Honoráta; Drahoslav že je obměnou sv. Václava; že Horymír vznikl překladem jména prvokřesťanského světce Montana; Doubravka že je zčeštěná svatá Sylvie. A Ilona je maďarská podoba jména svaté Heleny.
Módní jména znějí nezvykle cize jen proto, že lidé světce toho jména neznají. Například velmi rusky znějící Taťána je římská prvokřesťanská mučednice Tatiana, blahoslavená Milada byla zbožná dcera českého Boleslava Ukrutného. V honbě za cizokrajností se dnes zase naopak volí jména původní, nepočeštěná: místo Blažena se dnes křtí Beatrice, místo Vítězslava Viktor. Převážná většina jmen v občanském i církevním kalendáři jsou jména světců - někdy přeložená nebo pozměněná. I Nikita, Iija a Igor jsou velcí světci.
Pokud by si rodiče přesto vynašli jméno, které není odvozeno od žádného světce, měli by v poradě s knězem křestní vzor pro své dítě zvolit jako druhé jméno.
Ale už kolem roku 400 píše biskup z Cařihradu, sv. Jan Zlatoústý: Nedávejte dětem jména nahodilá, podle zvuku a chvilkové módy. Dávejte dětem jména světců, kteří jim mohou být vzorem ctností a krásného života.
Sestry a bratři, obnovujme v sobě často křestní povědomí: jsem křesťan, duchovní šlechtic. To mne zavazuje k šlechetnému životu. Naše křestní jméno je nám také stálou připomínkou našeho křtu.
A ještě poznámku: Když máte mít v rodině křest, přijděte za knězem zavčas, aby se vše mohlo dobře a beze spěchu připravit.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com