Nabízíme poslední kapitolu z brožurky
Tak kázal Vianney, kterou uspořádal o. Marek Dunda a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.........
10. O nehodném svatém přijímání
Duše, která hřeší, zemře.
Jestliže každý hřích připravuje duši o život, odděluje ji od Boha a uvrhuje ji do strašného neštěstí, co teprve potom hřích svatokrádeže? Můžeme si představit žalostný stav člověka, který se dopustil hříchu svatokrádeže? To je to strašné zpustošení na svatém místě, o kterém mluví prorok Daniel - zpustošení, o kterém se zmiňuje také Spasitel světa! Jak strašná je to bolest pro milosrdného Boha, když bezbožní lidé zneuctívají jeho Nejsvětější Tělo a Krev! Už sv. Pavel hrozil svatokrádežníkům strašnými Božími soudy. Jak velká to je bolest pro Srdce Ježíšovo - Srdce, které nás milovalo až k smrti na kříži - když vidí, že se mu činí tak těžké urážky! A jak těžký a tvrdý trest čeká křesťana, který se dopustí takové hanebnosti! Kdyby Bůh dnes v tomto kostele odhalil srdce všech, kteří tu jsou, ukázalo by se, že do mnoha srdcí je vyrytý rozsudek zatracení, zaviněný nehodným svatým přijímáním. Mnoho lidí přistupuje ke stolu Páně po špatné zpovědi, protože buď zatajili svoje hříchy, nebo neměli nejmenší lítost a předsevzetí napravit se. Jiní přistupují ke svatému přijímání ve hněvu a oddáni hříchům a tím způsobem znevažují Tělo a Krev Krista. Zamyslete se nad sebou, zda jste se náhodnou někdy nedopustili svatokrádeže! Kdybych byl schopen vytáhnout z pekelných plamenů zrádce Jidáše a ukázat vám, jak strašně tam ječí a trpí, protože nehodně přijal Tělo a Krev Páně, možná byste se trochu ulekli. A co bude s hříšníky, kteří se skoro celý život dopouštějí takovýchto svatokrádeží? Opravdu, bratři moji - svatokrádež je nejtěžším prohřeškem, protože je útokem proti samému Bohu; svolává na člověka ohromná neštěstí.
I.
Kdybych mluvil k pohanům nebo k heretikům, vysvětlil bych jim nejdříve skutečnou přítomnost Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti, ale zde o této pravdě nikdo z vás nepochybuje. Pro upevnění vaší víry vám připomenu jeden příklad. Jeden kněz sloužil kdysi mši svatou a pochyboval při tom, zda je Pán Ježíš skutečně přítomen ve svaté Hostii, a hle: Po pozdvihování a proměnění se Hostie zbarvila krví. Tímto zázrakem chtěl Pán Ježíš upevnit víru křesťanů a překonat pochybnosti svého sluhy. Hostie tehdy ze sebe vylila tolik krve, že se jí zbarvil korporál, ubrus i oltář. Doneslo se to až k papeži a ten nařídil uchovávat tento korporál v kostele a každý rok ho uctivě nést v procesí Božího těla. Neznám vhodnější způsob vysvětlit vám, jak velkým hříchem je svatokrádež svatého přijímání. Jenom jednou podstoupil Spasitel světa na zemi smrt, ale zvrácení lidé nehodným sv. přijímáním nyní znovu opakují jeho muka. Svatí otcové přirovnávají nehodné svaté přijímání ke zradě Jidáše a k posměchu, jaký Pán prožíval od židovských mučitelů a od nehodných římských vojáků. Když se ke stolu Páně přibližuje svatokrádežník, jako by k němu Spasitel mluvil jako kdysi k Jidášovi: „Proč přicházíš, příteli? Znamením pokoje, polibkem, zrazuješ Syna člověka? Zastav se synu, smiluj se nade mnou.“ Ale toto varování nepomáhá, tak jako se neobjevují výčitky svědomí. Zpronevěrci přes to všechno mají drzost dopouštět se tohoto strašného činu. Již jdou - chtějí vzít život svému Bohu a Spasiteli. Může být větší zločin, může být větší zpustošení na svatém místě? Ani peklo by nemohlo prokázat Bohu větší pohrdání.
Jeden pohanský císař umístil na Kalvárii, na Kristově hrobě, sošku bůžka a tímto způsobem zneuctil toto svaté místo. Ale zlý křesťan postupuje hůř. Přikazuje Kristu přebývat mezi neřestmi, což jsou pro něj pravá muka. Je těžké to pochopit a netřást se rozhořčením, je těžké se tím netrápit. Menším bolem je pro Spasitele zlo spáchané židy či pohany, než nehodné přijímání Nejsvětějších svátostí nedbalými křesťany. Jednou se Pán Ježíš obrátil na Židy a řekl jim: „Proč mě pronásledujete? Proto, že jsem navrátil zrak slepým, uzdravil nemocné, vzkřísil mrtvé a léčil různé choroby? Tak se nyní Pán, plný bolu, obrací ústy proroka na nás: „Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před ním bych se ukryl, jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!“ (srov. Ž 55,13-14). Kdyby ho takové ponížení potkalo ze strany nepřátel, bylo by pro něj méně bolestné, ale tady jsou ti, které on miluje nejvíce, a oni ho zarputile pronásledují! Nenávidí ho ti, které přijal do své církve a kterým nabídl bohatství svých drahocenných darů! Ó, temná nevděčnosti! Kdo bude schopen tě pochopit a porozumět ti! Je vám málo, že Spasitel za vás trpěl krvavé bičování, že jeho tělo bylo rozerváno na kousky, že pro vás nesl těžký kříž? Jakoby říkal: „Vy nechcete uznat mou lásku. Stále znovu mě ochotně pronásledujete a kdyby to bylo možné, ještě jednou byste mě ukřižovali.“
Kdo by ještě měl po tolika bolestných výčitkách odvahu jít ke stolu Páně majíc srdce pošpiněné hříchy? Kdo by chtěl ještě jíst a pít svůj rozsudek zavržení? Koho by napadlo, že svatokrádežníci budou ještě Kristu připravovat novou Kalvárii!
V srdci plném hříchů Spasitel nepůsobí - je tam bez pohybu, vnáší tam duchovní smrt, která je pro něj v jistém slova smyslu bolestnější než smrt na kříži. Lidé ho ukrutně pronásledovali nejen v čase jeho pozemské pouti - ti, kteří nehodně přistupují ke svatému přijímání ho dokonce pronásledují ve svém příbytku. Smrt Krista na Golgotě byla opravdu strašná a bolestná. A z tohoto důvodu se smutkem zatřásla nejen celá příroda, ale připojilo se k ní i nerozumné stvoření a sdílelo s ním jeho bol. Ve svatokrádežném přijímání však znevážený Spasitel spoluúčast nikde nenachází. Podlý ničema křižuje Spasitele světa a kolem se rozprostírá hluboké mlčení, v němž není možno pozorovat žádný soucit. Slunce se nezatmívá, země se nechvěje v základech, oltáře se neboří. Není v takovéto situaci pravdivější volání Krista na Kalvárii: „Otče, proč jsi mě opustil? Proč mě necháváš, abych byl pastvou svých úhlavních nepřátel? Proč musím umírat den po dni?“
Jak může křesťan přicházet ke stolu Páně s těžkým hříchem?! Peklo nevymyslí nikdy nic horšího než svatokrádež, protože ona je nejbolestnějším zásahem do Božího srdce.
A kteří lidé se dopouštějí tohoto strašného hříchu?
Nejprve jsou to ti, kteří se zpovídají lhostejně, bez nejmenšího žalu, jako by vyprávěli nějakou historku. Potom ti, kteří se po zpovědi vůbec nenapraví a klidně se vrací k těm samým hříchům, anebo ti, kteří hříchy ze strachu či studu ukrývají. Ptám se: „Proč jdete ke stolu Páně v takovém stavu?“ „Chceme“, - odpovídají - „dodržet církevní přikázání o zpovědi a velikonočním svatém přijímání.“ - Ale milovaní! Na jakém místě - kde?! - se nachází Kristus, vždyť vaše oči jsou zavaleny hnusotou, cizoložnými pohledy, vaše ruce hanebnými dotyky, vaše ústa a jazyk nestydatými polibky, vždyť vaše srdce je černé a hnusné, podobné ohořelému dřevu, které několik týdnů leželo v ohništi. Chceš jít ke svatému přijímání příteli? Běž, ubožáku! Zachovej se jako Jidáš, který prodal božského Mistra a upadl do zoufalství. Běž, ničemo! Prodej Krista satanovi, poukrývej své hříchy při zpovědi! Zbuduj kříž ve svém srdci, máš v rukou svou oběť, dokonči ten zločin, utlum výčitky svědomí, přistup ke stolu Páně a otevři svá ústa, aby přijala andělský chléb. Ale nezapomeň: těžký trest Boží na tebe dolehne. Když sv. Cyprián podával sv. přijímání jedné ženě, která měla srdce pošpiněné hříchy, seslal Bůh z nebe blesk, který ji na místě zabil. Sv. Pavel říká, že židé by Ježíše neukřižovali, kdyby ho znali (srov. 1Kor 2,8). A ty, příteli, víš, koho přijímáš, protože kněz ti před podáváním svatého přijímání říká: „Hle, Beránek Boží, ten, který snímá hříchy světa. On - Svatý a Čistý!“ Jestliže se tedy cítíš ve hříchu, nepřistupuj, protože by tě Bůh mohl ztrestat blesky svého hněvu a tvou duši uvrhnout do pekla!
II.
Nebudu tu mluvit o pozemských neštěstích, které s sebou nesou svatokrádežná přijímání. Židé byli za zabití Boha, za sáhnutí na Ježíše Krista, strašně potrestáni. Ulice Jeruzaléma byly zalité krví a plné těl a v čase obležení města Římany tam byl takový hlad, že matky zabíjely své děti, aby se vyhnuly smrti hladem.
Sv. Jan Damašský řekl, že v druhém životě Kristus vylije plnou číši svého hněvu na svatokrádežníky. O jistém svatokrádci se říká, že k němu v hodině smrti přišel ďábel a řekl mu: „Jako jsi za života nehodně přijímal svaté přijímání, dnes přijmeš příjímání z mých rukou.“ Dokonávající zaslechnul tato slova a v zoufalství zavolal: „Pomsta Boží na mě padá.“ A tak bídně zakončil život. Kdyby člověk správně chápal, jak velkým zlem je svatokrádež, tisíckrát raději by volil smrt, než se ho dopustil, byť i jen jednou. Svatokrádež je nejstrašnější nevděk vůči Bohu - zatvrzuje srdce, umrtvuje hříšníkovu duši a tím způsobuje, že se duše stává příbytkem a otrokyní satana. Tento strašný přestupek je podobný ostrému meči, kterým hříšník zabíjí sám sebe dávaje sám sebe přitom za kořist peklu. Nehodné přijímání člověku nepřináší požitek ani útěchu nebo ochranu, ale především mu působí největší zkázu, pronásleduje ho strašnými výčitkami svědomí a připravuje mu nešťastnou věčnost. Jedna žena byla po nehodném přijímání zasažena zlým duchem a naplnil ji tak velký žal, že si odhryzla jazyk a umřela v zoufalství.
Není nic divného, že svatý Pavel varuje Korinťany před svatokrádežným svatým přijímáním a hrozí Božími soudy těm, kteří znevažují Tělo a Krev Páně (srov. 1Kor 11). Z důvodů svatokrádeží trestá často Bůh lidi hladem, válkou, nemocemi i náhlou smrtí. Sv. Gottfried, biskup v Amiense, zakázal kdysi udělovat při velikonoční zpovědi rozhřešení těm, kteří porušili postní dobu. Jeden prolhaný člověk ošidil zpovědníka a přijal Krista Pána nehodně. A náhle svalila toho hříšníka k zemi neviditelná moc, takže začal chrlit pěnu jako šílenec, a v takovémto stavu vypustil duši. Po svatokrádežném přijímáním přichází obvykle zatvrzelost srdce a nešťastná smrt. Někteří řeknou, že by bylo lepší nejít ke stolu Páně, než se vystavovat tak velkému nebezpečí. Drazí bratři, nechci vás odvádět od svatého přijímání. Chtěl bych vám jen otevřít oči a dát vám alespoň slabé pochopení toho, jak strašným hříchem je svatokrádež, abyste se jí vystříhali a vždycky přijímali Pána Ježíše s čistým a nevinným srdcem. Jestliže někdo z vás zde přítomných by se poznal v tomto zločinu, ať otevře oči, dokud je ještě čas, smíří se s Bohem a napraví zlo! Kéž by od nynějška byly naše zpovědi a svatá přijímání taková, jaká bychom toužili mít v hodině smrti, kdy budeme stát před soudem Ježíše Krista! Abychom pak mohli z jeho rukou přijmout odměnu nebeskou. Amen.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 15 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
