Když se jednou sv. Tomáše Akvinského zeptali, co je potřeba k tomu, stát se svatým, odpověděl: Stačí chtít! Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď, mohli bychom říci. Nicméně víme, že se svatostí to zase tak jednoduché není. Především je třeba si položit otázku, co to vlastně znamená být svatý? ....
Jednoduše se dá říci, že být svatým znamená žít naplno své křesťanské povolání. Tedy milovat Boha nade všechno a svou lásku k Bohu uskutečňovat- materializovat- skutky v každodenním životě. Prvotní Církev tomuto pojetí svatosti rozuměla univerzálně. Všichni křesťané v té době usilovali o to, aby se Kristův život stal jejich životem. Vzpomeňme jen na to, kolik jich v době pronásledování ze strany římských autorit prolilo pro víru svou krev. Ale nejen v tomto ohledu. Už jenom úžasná rychlost, kterou se víra šířila po všech místech Římské říše, svědčí o tom, že první křesťané chápali povolání ke svatosti jako něco každému z nich vlastního. Víra se totiž nešířila pouze kázáním sv. Pavla a dalších apoštolů, ale především svědectvím života a práce těch, kteří v Krista v době prvotní Církve uvěřili.
Postupně ale v dějinách docházelo k tomu, že se svatost stala určitým privilegiem. Nebyla určena pro každého. Svatým se mohl stát kněz nebo řeholník, tedy ten, kdo se pomocí zasvěcení odpoutal od starostí obyčejného života. Rolníci, ženy starající se o domácnost, učitelé, obchodníci, řemeslníci, právníci a později vědci, dělníci a mnozí další žijící uprostřed světa jako by nemohli na svatost dosáhnout. Pokud se o svatosti pro ně uvažovalo, tak pouze aplikací řeholního života do laického světa. Obyčejní lidé tak měli žít jakýsi napůl se běžně nalézali. Měli pracovat, aby se pak mohli věnovat zbožným věcem.
Znovuobjevení všeobecného povolání ke svatosti a apoštolátu
Tato představa "klerikalizované svatosti" byla všeobecně rozšířena a přijímána prakticky až do 20. století. Teprve s Druhým vatikánským koncilem byla znovu objevena doktrína všeobecného povolání ke svatosti a k apoštolátu, tedy nejen povolání osob Bohu zasvěcených, ale celého Božího lidu: kněží, řeholníků, zasvěcených osob, ale také laiků, obyčejných věřících žijících uprostřed světa. Nicméně ještě mnoho let před koncilem poznal na základě Božího vnuknutí jeden mladý španělský kněz to, co o téměř 40 let později koncil slavnostně vyhlásil. Tedy, že ke svatosti jsme povoláni všichni, bez ohledu na stav, postavení, pohlaví, rasu, barvu pleti nebo barvu vlasů. Všichni se můžeme stát svatými tam, kde jsme. Dokonce obyčejná uklízečka plnící s láskou svou každodenní práci a své povinnosti vůči Bohu a bližnímu může být mnohem světější a blíže Bohu než řeholník, který tyto věci zanedbává. K tomu, aby se člověk stal svatým, není potřeba nějakého zvláštního zasvěcení, ale stačí křestní milost.
Opus Dei a svatost pro každého
Proto vzniklo Opus Dei. Svatý Josemaría Escrivá, onen kněz, kterému dal Bůh vidět univerzálnost povolání ke svatosti, tomuto Božímu přání obětoval celý svůj život. Ve Výzhi (česky vydalo nakladatelství cesta v roce 2001- pozn. red.) napsal: "Vše pro lásku! To je cesta svatosti a štěstí. S tímto hlediskem musíš čelit své duševní práci, svým nejvznešenějším duchovním úkolům i těm nejprostším věcem, které musíme konat všichni, a budeš žít v míru a radosti." A přesně o to jde. Povolání ke svatosti není nějakým pouhým morálním imperativem. Je výzvou k životu, který vede každého člověka k radosti a štěstí.
Čím blíže jsme Bohu, tím jsme šťastnější. To, ale vyžaduje ono chtít, o kterém jsme mluvili na začátku. Přijmout před Bohem svoji slabost, ale účinně s ní bojovat. "Svatost spočívá v boji, ve vědomí, že máme své chyby, a ve snaze hrdinsky se jim vyhýbat. Svatost spočívá- a na tom trvám- v překonání uvedených nedostatků. Přesto však zemřeme plni chyb....Kdybychom si mysleli, že ne, byli bychom, jak jsme již řekl, domýšliví, " zní další bod Výhně.
Proto Opus Dei pomáhá lidem objevovat Krista v běžných situacích jejich každodenního života. Pomáhá jim nezapomínat, že právě to, co zrovna děláme, je vždy příležitostí setkat se s Bohem, posvětit sebe i ostatní. Milovat Boha nade všechno se tak nemůže omezovat je na plnění určitých zbožných úkonů. Ty jsou důležité, ale nejsou všechno. Jde o to, abychom plnili svoje každodenní povinností jako Boží děti, tedy lidé, kteří si uvědomují svou lidskou důstojnost a zároveň to, že jsou před Bohem jako malé děti. Říká to už svatý Pavel v 1. listě Korinťanům: "Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě." (1 Kor 10,31)
Důležité místo v každodenním životě zaujímá studium a profesionální práce. Proto svatý Josemaría hovořil o důležitosti práce na cestě ke svatosti: "Profesionální práce- a také práce v domácnosti je významnou profesí- je svědectvím o lidské důstojnosti, příležitostí k rozvoji vlastním osobnosti, poutem, které nás váže k ostatním zdrojem prostředků a příležitostí ke zlepšení života naší společnosti i podporou pokroku celého lidstva. Pro křesťana se tyto obzory značně rozšiřují, neboť práce přijatá Krisem jako vykoupená a vykupitelská skutečnost, se mění v prostředek svatosti a cestu ke svatosti, v konkrétní posvěcující a posvěcený úkol."
Co to tedy ale znamená být svatý? Znamená to být svobodný a šťastný z vědomí Boží blízkosti a lásky. Znamená to také činit šťastnými druhé. Obětovat svůj život pro druhé, aby jejich cesta životem byla o něco příjemnější. Znamená to, usmívat se, když se nám nechce, sloužit druhým, když bychom se chtěli věnovat svým věcem, věnovat čas Bohu, i když si myslíme , že toho máme hodně a nestíháme. To všechno je boj o svatost. Svatým bude člověk pouze v nebi, ale stojí za to pokoušet se o to už tady na zemi, protože to znamená být s přáteli s Kristem, který má být naším nejlepším přítelem, s lidmi, kteří jsou nám blízcí , a toužit po skutečně velikých věcech. Svatost před námi otevírá obrovský ideál. Ideál, pro který stojí za to žít, ideál větší a lepší, než nám nabízí tento svět.
Opus Dei v České republice
Právě k objevení tohoto ideálu vede formace, která je poskytována v centrech Opus Dei. V naší země jsou tato centra v Praze a v Brně (jsou vždy zvlášť centra pro muže a zvlášť pro ženy), kde také nabízejí ubytování pro studenty nebo studentky bez ohledu na jejich vyznání. V těchto centerech ti, kteří o to mají zájem, tedy bydlící a všichni, kteří na formaci docházejí- studenti, pracující, svobodní nebo ženatí- dostávají podporu k tomu, aby byli lepšími křesťany nebo lepšími lidmi. Organizují se různé duchovní a formační aktivity, které směřují k poznání a prohlubování víry, ke zlepšení po lidské a duchovní stránce. Formace pomáhá druhým, aby lépe pracovali, studovali, a to nejen na nějaké teoretické rovině, ale skrze osobní duchovní vedení, které poskytují kněží Opus Dei a také laici.
V centru Opus Dei se také pomáhá druhým, aby objevili křesťanské povolání k apoštolátu. Tedy předávat to, co jsme dostali. Proto se lidé z Opus Dei snaží vzbudit v druhých vědomí potřeby předávat radost z víry a učení Ježíše Krista. Především příkladem vlastního života a osobním apoštolátem. Opus Dei tak působí na mnoha místech České republiky, protože tam bydlí nebo pracují lidé z Opus Dei. Apoštolské jsou vlastně veškeré aktivity, které věřící Opus Dei organizují- dětské tábory, výlety, prázdninové pobyty, školky, školy, přednášky atd. Je toho skutečně mnoho, ale pro každého to vždy představuje příležitost poznat učení katolické církve a ducha, který předal svým dětem zakladatel Opus Dei sv. Josemaría Escrivá de Balaguer.
Autor: P. Manuel Lobo Gutiérrez
Zdroj: časopis Milujte se!, č. 27, str. 30-33, článek naleznete
zde.
