Časem k hledání Boha je tento život. Časem k nalezení Boha je smrt. Časem k vlastnění je věčnost (sv. František Saleský)....
Přijmout křest, to je program
Přijmout křest, to je životní program, a zvláště o velikonoční vigilii (při bohoslužbě, kterou prožíváme v noci, kdy si připomínáme zmrtvýchvstání Ježíše Krista- pozn. redakce) znovu prohlašujeme pro něj rozhodujeme. Znovu se pro něj rozhodujeme také před přijetím svátosti biřmování, jako rodiče nebo kmotrové na křtu dalších...Velkou příležitostí je i výroční den našeho křtu, kdy je vhodné projevit vděčnost i našim rodičům. Program, který znamená volbu: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Tak jsme se stali Božím dítětem, protože nám byl odpuštěn dědičný hřích, byli jsme naplněni Božím životem, obdrželi vlité ctnosti- víru, naději a lásku. Realizaci Božího dětství vyjadřují slova Pána Ježíše: "Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí" a "miluj svého bližního jako sám sebe." (Lk 10,27)
Smrt způsobená "odpočinkem"
Srdce je čerpadlem, které zásobuje okysličenou krví celé tělo. Mohli bychom je nazvat motorem života. Je to snad jediný orgán v lidském těle, který si během celého našeho života vůbec neodpočine. Stále se vydává. Jeho oddych- kdyby si dalo pauzu- by pro nás znamenalo smrt. Když si nemůže odpočinout, musíme ho posilovat.
Srdce je symbolem lásky. Co by se stalo, kdyby člověk řekl: "Musím si odpočinout od lásky -nebudu milovat!" Nastala by okamžitá smrt lidského soužití, pěkných vztahů, člověk by zaznamenal změnu ve svém nitru, vytratily by se pokoj a radost...Bůh chce posílit naši lásku. Zve nás: "Navraťte se ke mně celým svým srdcem." (Joel 2,12). "Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho a netlačí a mé břemeno netíží." (Mt 11,28-30)
Nejde jen o náš, ale o Boží výkon...
Stát se svatým, to je pozvání i úkol, ale úsilí o svatost není jen o výkonu- tak jako ve sportu. Při zápase sportovec ukazuje, jaké byly jeho tréninky, jak je na tom s technikou, kolik má síly atd. Život světce jistě také hovoří o zapojení člověka, o jeho námaze, oběti, ale to je jen část jeho profilu. Světec především vydává svědectví o tom, co může s člověkem- třeba i hříšným- udělat Bůh. Neměla by nikdy chybět otázka člověka: "Pane, co dnes budeš dělat? Rádi bychom se k tobě přidali..."
S vírou žiji věčný život již nyní
někdy slýchám tvrzení, které mě vždy přivádí k úsměvu, ale zároveň znepokojuje: "Až umřu, já si to s Pánem Bohem vyřídím sám."- To nepochybně, ale přece jen jde o to, aby to "vyřízení" dopadlo na výbornou. K tomu Pán Bůh každému člověku nabízí své dary a pomoc. Je moudré nabídku proměnit v přijetí.
Naše osobní setkání s Kristem po odchodu z tohoto světa si představuji takto: budeme před ním stát a celé naše bytí bude vydávat svědectví o tom, co jsme ze sebe udělali. Při pohledu na Krista nám bude jasné, čím jsme mohli ve skutečnosti být, kdybychom přijali všechny jeho dary a pomoc. Protože jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, tak to bude o dvou obrazech- ten první bude můj, druhý Boží. Dělejme všechno pro to, aby nás ten rozdíl moc nebolel a netrápil.
Naše osobní setkání s Kristem si představuji také tak, že budeme stát před Ježíšem a kolem nás budou chodit konkrétní lidé tak, jako když jsme ještě žili na zemi. A my jasně uvidíme, co jsme udělali nebo neudělali, přestože jsme udělat mohli. Nezapomínejme na Ježíšova slova: Co jste udělali pro jednoho z těchto nepatrných bratří, pro mne jste učinili. (srov. Mt 25,40)
autor: P. Josef Havelka
Zdroj: Časopis Milujte se, č. 24, str. 44-45, článek naleznete
zde.
