Vzpomínám si na jednu zvláštní zkušenost. Tehdy jsem byl ještě jáhnem a působil jsem na faře u svatého Mikuláše ve Znojmě. Při přípravě snoubenců jsme mluvili i o tom, že se nemá v neděli zbytečně pracovat. Ženich se mírně s shovívavě usmíval, jako kdyby naznačoval, že si o tom myslí své a že stejně bude dělat, co chce. Na to má ostatně každý právo, i když ne vždy mu to prospívá....
Při příštím setkání s těmito snoubenci se však ženich sám znovu vrátil k tematice nedělní práce a říká: "Já už nikdy v neděli pracovat nebudu." Trochu jsem byl udiven. To bych zrovna od něho nečekal. Zeptal jsem se ho tedy, co ho k tomu dovedlo.
Vyprávěl, že jako drobní podnikatelé často pracují i v neděli. Tentokrát s tátou převáželi avií jakési těžké bedny do nějaké továrny. Byla však neděle a hlavní vchod byl uzavřen. Proto jim řekli, že je třeba jet k zadnímu vchodu po polní cestě. Co se však nestalo? Asi padesát metrů od zadního vchodu do fabriky se jim urvala náprava u auta. Takže těžké bedny přenášeli ručně- nebyl tam totiž nikdo, kdo by jim v neděli pomohl, jednali pouze s hlídačem. Když nesli druhou bednu, tátovi ruplo v zádech a na několik dní byl vyřazen z jakékoliv činnosti. Všechny ostatní bedny musel přetahat chudák mladý snoubenec sám. Byl z toho pořádně zničený. Několik dní pak ještě zařizoval opravu rozbitého auta. Na nedělní práci dost citelně prodělali...To vše prožil právě v souvislosti s naší minulou debatou o nedělní práci a došlo mu, že něco na tom asi bude.
Pochopili jste vtip?
Na společenství manželů nám jeden z účastníků vyprávěl o tom, jak malý kluk nadšeně přiběhl ze školy a sděloval své dojmy z hodiny náboženství. A o čem jste se v tom náboženství učili?" Klučina ani na chvíli nezaváhal a říkal: "Brali jsme třetí přikázání Desatera- Pohni, abys den sváteční světil!"
Možná ještě důležitá poznámka pro ty, kteří už Desatero trochu zapomněli: třetí přikázání jinak zní: "Pomni (to je pamatuj), abys den sváteční světil." Kdo ho nezná, nejen, že asi nepochopí pointu vtipu, ale pravděpodobně nebude ani správně nakládat se svým časem. Každé z přikázání Desatera totiž chrání nějakou pro nás důležitou hodnotu. V tom třetí jde o čas- čas pro odpočinek, čas pro rodinu i čas pro Pána Boha.
Už český název neděle napovídá, že se jedná o den, kdy se nedělá. Žijeme však v době, kdy se všechno relativizuje. Proto není divu, když mnozí neberou vážně, že neděle nemá být znesvěcována nadbytečnou prací. Známé úsloví říká: Kdo v neděli dělá, ten se nikdy nedodělá (a jeden můj kamarád dodává: "Ten se z toho jednou po...").
Zkus to! Něco na tom je...
Nadbytečná nedělní práce nemá totiž Boží požehnání. My lidé, zvláště ti mladší, jsme v pokušení v neděli strhnout, co jindy nestihneme. I když se to může nějakou dobu dařit, zpětně zjistíme, že ve skutečnosti jsme prodělali. Za těch pár roků, co jsem knězem, bych mohl jmenovat celou řadu bolestných případů, kdy tato zkušenost s přehnanou nedělní prací přinesla své trpké a bolestné ovoce. Vždy je mi líto těch, kteří na nedělní práci doplácejí a nejraději bych každého poprosil, ať udělá zkušenost opačnou. Kdo si totiž neděli uchrání jako den klidu, kdo věnuje svůj čas Pánu Bohu a nejbližším, ten pocítí, že se mu to bohatě vrací v následujících všedních dnech. Vždyť díky Božímu požehnání se může všechno proměnit.
Svěcení neděle však většinou nepřijde si můžeme častěji připomenout slova toho malého chlapce: "Pohni, abys den sváteční světil!
Autor: P. Marek Dunda
Zdroj: časopis Milujte se! č. 16/2011,
článek naleznete
zde.
