Nabízíme další kapitolu z brožurky
Pouť do Říma od A do Z, kterou napsali poutníci , sestavil Jan Peňáz a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Patnáctý den: úterý 30. května- svaté Zdislavy
Ráno mše svatá za nemocnici svaté Zdislavy a za církevní zdravotnictví v diecézi. Celý den slunečno, příjemně. Vyšli jsme z hor, ušli jsme 34 km, trvalo nám to 8 a čtvrt hodiny, celkem máme za sebou 541 km. Spíme v Majano v prázdném domě.
Po mši svaté nás kostelník zve na snídani do baru, po našem by sel mělo říci spíše do bufetu. Káva stojí 1500 lir, ale čaj 2000 lir. Víme už, že litr stolního vína koupíme za 1400 lir, někdy dokonce jen za 800 lir, kilogram pěkného chleba stojí 3600 lir, takže bochník přijde na pět a půl tisíce. Některé druhy chleba však stály až dvanáct tisíc.
Teprve teď se dozvídáme, proč je farní kostel sv. Františka v Moggio Udinese tak moderní. V roce 1976 byl celý tento kraj zasažen zemětřesením, bylo zničeno asi 20 obcí, zahynulo 1500 lidí. Vše je nově postavené. Vedle kostela je nová škola, chvilku sledujeme jak se do ní schází italské mládí. V tom přichází jedna starší paní, která byla na mši svaté a dává mi obálku. Prosí, abychom se za ní v Římě pomodlili. Odevzdávám ji pokladníkovi a vidíme, že je v ní pět set lir. Obnos, který nám stačí až do Říma na benzín, chleba, zeleninu a další věci, které musíme dokupovat, jak zjistíme potom. Utíkám za ní, abych ji dohonil a zapsal si adresu.
Pak vycházíme do slunečného rána. Nálada se lepší, bolesti začínají pomalu ustupovat, už se zase zpívá, zahajuje bratr Jan Klíma. Opouštíme úzké údolí a přecházíme kolem horských luk se stejnými květinami, které rostly u nás na Vysočině před melioracemi. Vidím růžové válečky rdesna a další známé. Sestupujeme až do roviny. je zde plno ořešáků teprve později mi dojde, proč se jejich plodům u nás říká vlašské ořechy. Vidíme vinnou révu, fíkovníky, morušovníky a zahlédneme dokonce i palmy. V jednom dni a za tři hodiny chůze se ocitáme v úplně jiném kraji. jsme jen 200 metrů nad mořem a velice blízko subtropického pásma. Za horami se už jen ohlížíme.
Nápisy na místních tabulích jsou v italštině a friulštině, většinou je to jen malý rozdíl- například Venzone a Večon nebo Ospedaletto a Ospedal Picul. Cítíme v tom stejné základy, jako má naše hospitalizace, tedy pobyt ve špitálu, a v tom druhém pikolu, to je malou flétničku. Všímáme si ještě další zajímavosti ohledně názvů vesnic. Každá má velkými písmeny napsáno své jméno. I když je to malá osada a nemá svou vlastní správu, její jméno září na každého řidiče, turistu i poutníka. Teprve pod tím je malým písmem napsáno, do které obce úředně patří. Tak tomu bude po celé Itálii. I předměstí Říma mají to světoznámé "Roma" napsáno jen malým písmem pod svým pravým názvem.
Velice pěkné je také značení směru. Pár desítek metrů před křižovatkou stojí návěstí. Je stejné jako u nás, velkými písmeny je na něm napsáno, kam vedou cesty. Je tam vyznačen i tvar křižovatky: směr přímý a odbočky. Když se tvar podobá písmenu ypsilon, řidič si hůře pamatuje, který směr byl přímo a kam se vlastně odbočovalo. Zde mu opravdu pomohou. Přímo na křižovatce stojí další tabule, mnohem menší. Je ve výši očí řidiče a je na ní vždycky jen dvojí směr: napravo a nalevo. A to i v případě tvaru do ypsilon, dokonce i v případě odbočení z hlavní cesty. Tím je to každému jasné a s jistotou může pokračovat dál a nemusí se ptát. Nemusí se v duchu ptát ani sebe a netrpělivě čekat na další ukazatel na dalším rozcestí, aby si ověřil, zda se nespletl. Ačkoli jsme neřídili auto, moc se nám to líbilo. Možná příklad k následování. U silnice jsou také cedulky s adresou a telefonem karabiniérů a finanční stráže, pod které tento okrsek právě spadá. Vede-li silnice lesem či jiným terénem vhodným k lovu anebo podél řeky, jsou tam vždy tabulky o tom, zda je v tom místě lov, případně rybolov povolen, omezen nebo zakázán.
Při tom všem pozorování docházím k závěru: o co je člověk ochuzen, když tou zemí jen projede. Nemůže si všimnout celkem ničeho. Začíná ve mně zrát rozhodnutí: jestli se ještě někam vypravím, tak jedině pěšky. Zároveň začíná hlodat i pochybnost, zda necouvnu, ale nechtěl bych. Počítáme obce, kterými procházíme. Stopadesátou v pořadí je Rivoli, zastavujeme se a fotografujeme se s Julskými Alpami v pozadí. Otec Marek si hladí svůj plnovous a říká: "Rostou pěkně, ale pomalu." Tak vznikl dnešní citát.
Docházíme k Majano, jdeme do města. Vidíme velice moderní kostel. Jeho věž připomíná kosmickou raketu před startem. Na náměstí před ním jsou na dvoumetrových stojanech staré zvony. Nenapadne nás hned, že to je také kvůli zemětřesení. Jak zjišťujeme až později, z celého kostela po něm zůstaly celé jen ty zvony. Vstupujeme do nového chrámu Páně, usedáme a zůstáváme na májové pobožnosti. Zpívají se lidé písně, mají krásné a dojemné nápěvy. Starší kněz má katechetickou promluvu o svátosti smíření, mluví pomalu a jasně, přitom se mi zdá, že obsah jeho řeč je hutný a výživný.
Po pobožnosti před něj předstoupíme a prosíme o pomoc. Neodmítá ji, zve na faru, tam mi říká, že zde bydlí sám, naznačuje další možnosti ubytování. Už by tady měl být Dan, který pro ten večer dostal pokyn, aby hledal ubytování v Majano. Kdyby tam nepochodil, měl pokračovat ještě dva kilometry do San Tomaso. Kdyby ani tam nepochodil, měl jež až do San Daniele další čtyři kilometry. Čekáme na Dana, dochází mi, že asi jel dál. Lidem před kostelem vysvětluji, že náš řidič nás měl čekat u fary, že jel kolem a že mu asi nedošlo, že tato moderní stavba je kostel. Prosím aby mě někdo autem vzal tím směrem. Vydáváme se do Svatého Tomáše, tam však u kostela fara není. Pokračujeme až do Svatého Daniela. Tam je už náš Daniel usazený na faře.
když oznamuji, že jsme v Majano, říká, že tam byl také, a že pan farář mu nabízel nějaké peníze a poslal ho pryč. Hned tedy jel dál po určené trase. Vrací se za námi. Je štěstí, že to takhle dopadlo, už bychom se k těm šesti kilometrům asi nedonutili. Čekám, jak se bude majánsý pan farář tvářit, až uvidí Dana po druhé, proběhne to však naprosto klidně. Nějaká paní nabízí k přenocování dům, kde právě nikdo nebydlí, a který je určen pro takové účely. Nasedáme do auta a jedem tam. Dům je pěkný, až na slabší vrstvu prachu na všech rovných plochách. Většina spí v něm, dva v autě.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
