Nabízíme další kapitolu z brožurky
Pouť do Říma od A do Z, kterou napsali poutníci , sestavil Jan Peňáz a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Čtrnáctý den: pondělí 29. května
Mše svatá za otce biskupa, jeho spolupracovníky a naši diecézi. Dopoledne prší mírně, odpoledne vydatně, ale večer přestává. Ušli jsme 42 kilometrů, trvalo nám to 10 3/4 hodiny. V 9 hodin večer jsme došli do Moggio Udinese a přespali jsme v sále pod kostelem. Celkem máme za sebou 507 km.
Procházíme údolím, kde jsou namačkány: řeka Fella, naše silnice, dálnice, železnice a nová i stará, už nepoužívaná. Jsme na jižní straně velehor a vidíme zde živočichy, kteří se za Alpami nevyskytují, například břehuli skalní. Nápisy v pohraničních obcích jsou italské, německé a slovinské. V těchto třech řečech se třeba dočtete, že z této střechy může najednou sjet sníh a podobně.
Lidé se ptají, odkud jsme, a když řekneme, že z Moravy, na rozdíl od Rakušanů už neví, kde to je. Když upřesníme, že to je v České republice, říkají. "A, Cecoslovacchia" (asi kvůli fotbalu a Dubčekovi). Název "Repubblica Ceca" zde moc známý není. Když jeden z našich krajanů řekl. Já jsem Ceco, " oddělávali před ním v kostele židle, protože mysli, že je slepý. To se v italštině stejně vyslovuje, i když jinak píše. Navíc si představce, že v Praze potkáte nějakého Skandinávce. Ptáte se, odkud je, a on řekne: "z Království Norů. "Odkudže?" ptáte se znovu, protože jste poslední slovo přeslechli. "Z království Norů, " musí opakovat dotyčný. Kdyby řekl z Norska, bude to jasné hned. Je jasné, že naší vlasti chybí dobré pojmenování. Říkat jí Čechy nelze, protože část nikdy nezastupuje celek. Česko se také nevžilo. A Česká republika je stejně dlouhé a únavné jako říkat Čechy a Morava.
Proti nám kráčí osamělý poutník. Je to Polák, který pracoval jako dobrovolní jubilea v Římě a nyní se pěšky vrací to Tarnowa. Už je tři týdny na cestě, počítá, že ještě tři týdny půjde. Dělá 40 km denně, spí v předsíních kostelů a jídlo si kupuje. Vše si nese s sebou a nás nepovažuje za opravdické poutníky, protože máme doprovodné vozidlo. Říká, že před týdnem měl nohy oteklé jako bačkory, ale že už mu splaskly. Nijak se nezdržuje, hned pospíchá dál.
Procházíme ještě dalšími třemi tunely, každý má své poctivé jméno, nejdelší je Svatá Kateřina s 867 metry. Stavuji se na faře v Pontebba, kde má být kněz znalý francouzštiny. Prosím ho, aby mi italsky napsal, že poutníci prosí večer o možnost umytí pro 7 osob a o suché místo pro přenocování pro 4 osoby, které mají vlastní matrace a spací pytle. Ráno pak o možnost sloužit mši svatou, trochu teplého čaje a pitnou vodu, kterou bychom si nabrali do vlastních nádob. Napíše nám to na stroji. Teprve později poznáme, že žádat ráno v Itálii teplý čaj je tak náročné přání, jako u nás žádat k snídani místo čaje, mléka nebo kávy třeba víno. Při východu z tohoto městečka, které už 140 let patří do italské republiky si všímám zvláštního kamenného památníčku. Německy je na něm napsáno, že zde jsou jižní Korutany, a uvedena vzdálenost do Klagenfurtu, jejich hlavního města. Italové nechali tento památník stát. Nežárlí na minulost, nerozčilují se nad tím, že někdo si dovolí připomenout neúřední název.
Odpoledne déšť sílí, jsme dost promoklí, ale pak přestane a my za pohybu uschneme, což je nejlepší způsob. Za celý den nás třikrát kontrolovali karabiniéři. Jsme blízko hranic a není divu, že se úřady snaží zachytit uprchlíky. Když otec Marek namítal, že to už je potřetí ve stejný den, odpověděli mu, že to bude třeba i počtvrté. Jedna z kontrol začínala u Františka, který šel poslední v černé košili s kolárkem. Zkontrolovali mu pas a jeli k jihu. Uviděli další poutníky a ptali se: "Ten vzadu, to je šéf? " Když jim bylo přisvědčeno, upustili od dalšího prohlížení našich cestovních dokladů. František má pak několik dní tuto přezdívku.
Domluvili jsme se, že večeře bude v autě na návsi v Chiusaforte. Pomalu tam docházíme a postupně usedáme do Šnekobusu. Okénky se díváme na místní muže, kteří se scházejí v tamním baru. Když po jídle vyjde najednou z auta 6 mužů s holemi, přímo vyvalují oči nad tím, jak se jim tam mohlo tolik vejít.
Pokračujeme dál po státní silnici a zabočujeme do Moggio, našeho cíle, kde nejsme ohlášeni. Proto posíláme Dana napřed. když už jsme ve městě, přijíždí nějaká žena a tři poutníky naloží do auta a veze je k faře. my jdeme nahoru k věži. Dohání nás pan farář a nervózně nám přikazuje jít dolů k faře. Tam chce, abychom nastoupili do auta a jeli 30 kilometrů do Gemony, kde jsou pokoje na ubytování. Ukazuje lidi, kteří svým autem pojedou před námi. Snažíme se vysvětlit, že nechceme pokoje, jen suché místo na přespání, a že můžeme spát v autě. Moc to nepomáhá, pouze slevuje na vzdálenosti a říká, že pojedeme 7 kilometrů. nastupujeme tedy odevzdaně, ale Miloš nepospíchá. Začne těm dvěma i ostatním lidem, kteří přihlížejí vysvětlovat, proč má na holi už 17 zářezů a že ten poslední bude Řím. Teprve teď pochopili, že jsme poutníci. Dosud si nikdo nevšiml italského listu od biskupa, ani Dan je nepřinutil, aby si ho přečetli. Můžeme vystoupit a přespat v sále pod kostelem.
Auto jsme nechali stát hned u vchodu, ačkoli pan farář cosi říkal o nemožnosti parkování. Právě jsme se uvnitř zamkli a večeřeli, když se venku ozvalo zatroubení. Jsou tady karabiniéři kvůli zákazu parkování. Rozhodli jsme se, že budeme dělat, že spíme.
Za chvíli se ozvalo další zatroubení, mnohem silnější a delší. "Budeš tam muset jít, " řekli mi spolubratři poutníci.
Pomalu jsem otvíral dveře a chystal pár italských slov na vysvětlenou. Venku stálo malé auto, v něm manželé a podávali mi kabelu se dvěma bábovkami, pěti litry džusu, sáčky s čajem, cukrem a dalšími věcmi. "To máte na zítřejší snídani," řekli a odjeli. Citát dnes vznikl z klasického rčení o radě a pomoci. Bylo upraveno za přispění více autorů, kteří viděli puchýře, obnovující se už po několikáté na stejném místě týchž nohou: "Komu není radno, tomu není snadno."
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
