Nabízíme další kapitolu z brožurky
Pouť do Říma od A do Z, kterou napsali poutníci , sestavil Jan Peňáz a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Šestý den: 21. května- pátá neděle velikonoční
Mše svatá u milostné sochy Panny Marie za svěřený lid Boží. Za svítání je jeden stupeň pod nulou, celý den pěkně. Ušli jsme 34 km, trvalo nám to 8 hodin, vystoupali jsme do výšky 1254 metrů nad mořem, skončili jsme v Turnau ve 20 hodin a přespali na faře.
Ráno sloužíme mši svatou sami v mezeře mezi farními bohoslužbami, pak se vyrovnáváme se sestrami, které vedou poutnický dům. Každého to stojí 50 šilinků. Ve tři čtvrtě na deset vycházíme za pěkného počasí směrem k zasněženým vrcholům. Včera byla taková zima, že otec Jindřich vážně uvažoval o nákupu rukavic a ušanek. Pár kilometrů nás silnice vede dolů, ale pak začne mírné stoupání proti proudu potoka Aschbach. Tak mírné, že místy nevím, jestli jdeme z kopce nebo do kopce. Jen pohled na potok, který lemuje silnici, a hlas motorů nás ujistí, že nabíráme výšku. Auta i motorky, které jedou proti nám, si jenom pobroukávají, zatímco v našem směru zabírají na plný plyn.
Obědváme u kostela ve Wegscheid, pokračujeme nahoru o půl čtvrté jsme v sedle Seeberg, 1254 metrů nad mořem, v nejvyšším bodě celé naší pouti. Je neděle odpoledne a motorkáři jezdí o sto šest. Některé potkáváme několikrát, jak jezdí nahoru a dolů v serpentinách jižně od sedla. My se je snažíme zkrátit po louce, ale moc tím nezískáme. Pořád platí: po pěšince blíž, ale po silnici spíš. Při každé větší zastávce se mažou nohy, což vede Františka Řezníčka ke zvolání bez jakýchkoli postranních reklamních úmyslů: "Alpu do Alp!"
Večeříme u silnice v údolí říčky, která stéká ze sedla, a pak vyrážíme do Turnau. Sami jsme si vybrali tuto farnost jako dnešní cíl. Dan přijede na faru a ukazuje listinu. Pan farář pro nás hned nachystá místo. Když konečně přijdeme, počítá nás, ale jeden chybí. Je to František Řezníček. Myslíme si, že je vzadu, vždyť ještě pár metrů před náměstím byl těsně za námi. On však nečekal, že už tak brzy budeme na místě, protože po večeři se řeklo, že půjdeme ještě asi dvě hodiny. Proto šel dál po silnici a neodbočil z náměstí ke kostelu. Hledáme ho autem, naštěstí ho za chvilku přivážení. Panu faráři to asi důvěry nedodá, ale ubytuje nás. Jen podotkne: "Byl jsem zaskočen, měli jste zavolat předem." Bereme si z toho pro sebe poučení.
Sedmý den: pondělí 22. května
Mše svatá za naši diecézi, dopoledne trochu prší, odpoledne svítí slunce. Ušli jsme 45 km, trvalo nám to 10 hodin, celkem to bylo za 7 dní 251 km a trvalo to 61 hodin. Skončili jsme v Leoben po desáté hodině večer a přespali jsme na faře.
Ráno jsme měli česky mši svatou v kostele sv. Jakuba, zobrazeného v poutnickém, s kloboukem i holí. Pan farář ji celou sledoval, ať už to bylo ze zbožnosti nebo na kontrolu těch, kterým nabídl nezištnou pomoc. Řekl nám, že hlásí déšť na celý den. Skutečně jsme také deště o tři čtvrtě na devět vycházeli. Do nejbližšího města Kapfenberg, přes které se muselo jít, vedle dvě stejně dlouhé cesty. Jedna zpátky na státní silnici a pak po ní dolů vedle řeky, druhá a hezčí přes kopec. na doporučení pana faráře jsme si vybrali tu hezčí, i když náročnější trasu. Museli jsme ze sedmi set metrů nad mořem vystoupat do výšky přes tisíc a teprve pak jsme sešli na pět set. Kolem silnice bylo čisto, nikde žádné odpadky. Nějací hajní se nás ptali, kam jdeme.
Když jsem jim to řekli, divili se a nevěřícně opakovali: "Nach Roma?"
Dostáváme se do města Kapfenberg a zastavuje se hned na kraji v moderním kostele Svaté Rodiny. Pan farář nás přivítá, nabízí nám posezení na částečně krytém farním dvorku. Děláme si v autě svoje jídlo, on přinese další. Když se bráníme, že nic nepožadujeme, odpovídá, že dává jen to, co zbylo. A bylo to dobré, snědli jsme oboje. Pak se diskutuje i za pomoci angličtiny. Po základních údajích o farnosti přijde zase řeč na biskupa Krenna. Ačkoli my na něho řeč nestáčíme, zatím se pokaždé o něm mluví a vždycky v dobrém. Pan farář ho chválí, protože ukazuje cestu a mluví jasně. Tak to má biskup dělat. V posledním listě napsal svým svěřeným, že jsou jako křesťané schlampig. Slovo neznáme, až kdosi řekne šlompácky. Všichni porozumíme, protože toto se lidově říká, když někdo pracuje lajdácky. Kněz pak vypráví o tom, jak lidé nedbají na Boží přikázání. Říká také, že mnozí vystupují z Církve, aby nemuseli platit daň, ale pohřeb pak chtějí mít v kostele. Někteří nevystoupí, platí, ale do kostela nechodí, s Církví nežijí.
Když však jejich děti dorostou, říkají faráři: "Dítě k prvnímu svatému přijímání vzít musíte, vždyť my daň poctivě platíme."
Nakonec nám ukazuje fotografii s věnováním. Jsou na ní Poláci, kteří šli v roce 1997 pěšky z Wadowic do Říma a byli na závěr pouti přijati Svatým otcem. Tenkrát na jeho faře přespali a tuto fotografii poslali na poděkování. Pan farář je stále pohostinný, na faře vidíme ženy s dětmi afrického původu. Možná je někdo adoptoval, raději se moc nevyptáváme.
Z Kanfenbergu vycházíme směrem na Bruck až ve čtyři hodiny. Ve středu města vidíme pouze tabulku Altstadt, což je staré město, tedy střed. Říkám si, že tam nepůjdeme, odbočka na ten Bruck bude jistě dál. Asi po dvou kilometrech je konec města, před námi směrovka se jménem nejbližší vesnice. Hledáme ji v mapě a zjišťujeme, že jsme šli od středu přímo na sever, tedy úplně špatně. Ptáme se na Bruck a dotyčný nám říká, že Bruck je tamhle za tím kopcem a že to není daleko a že přes něj vede turistická stezka. Ukazuje přitom horu tyčící se bezmála do nebes. Vzdáváme to a vracíme se zpátky ty dva kilometry do středu města. Tím pak procházíme a namíříme do Brucku, který leží na řece Mur, k níž sestupujeme už do Seebergského sedla. Dolů po řece je Štýrský Hradec (místní lidé mu pochopitelně říkají Graz). My se mu chceme vyhnout jako každému velkému městu. Proto postupujeme proti proudu Muru na západ. Měníme dosavadní směr, který byl stále jih, protože chceme jít přímo do Itálie a minout Slovinsko.
Na tom správném konci města Brucku si kolem sedmé hodiny na chvilku sedneme v čekárně. Poučeni ze včerejška jsme hned ráno požádali svého hostitele, aby zatelefonoval na příští faru, že tam večer přijdeme a že nám mohou věřit. Ptal se, jestli dojdeme do Brucku. Řekli jsme mu, že o kousek dál. "Vaším směrem je pak Leoben, tak já tam zavolám. Je to ale dost daleko."
Říkáme, že nám to nevadí, po ránu jsme ještě svěží a plní síly. Doprovodné auto už je tedy v Leoben a teď toho litujeme, protože je to ještě dost daleko. Snažím se utěšit unavené druhy tím, že to je přes deset kilometrů. Nelžu, i když vím, že bude dost dlouho trvat, než to něco nad deset ujdeme. Vyrážíme však v domněnce, že tam tak za ty dvě hodiny a něco budeme.
V noci se jde hůře. Naštěstí je všude umělé světlo, protože jsme pořád v průmyslové oblasti. Obě města jsou takto vlastně spojena. Jsme dost unaveni, otec Marek, osobně několikrát vyzkouší, jak překonat únavu. Usilovně se rozběhne, ale po padesáti metrech už zas pokračuje normálně. Ostatním pak říká, že našel metodu: změnit na chvíli tempo. Protože je to v našem případě možné jen směrem k vyšší rychlosti, nenachází ohlas ani teoreticky, ani prakticky. Míříme na předměstí, ketré se jmenuje Waasen. Chceme se zeptat nějakého řidiče na přesnou cestu. Rozhlížíme se po parkovišti, v jednom voze kohosi spatříme. Je to však řidička, a jak se k ní ve tmě přiblížíme, okamžitě přidá plyn a ujíždí pryč. Pochopíme a jeden z nás se postaví u semaforu s červeným cyklistickým světélkem na paži. To pomůže, ochotně nám vysvětlí, že Waasen je nám z celého Leoben nejblíže.
Pak už kostel vidíme, sejdeme dolů, uvidíme i naše auto. Je čtvrt na jedenáct. Šli jsme tedy rychle, protože ve skutečnosti to bylo téměř 15 km. Už nás čekají, jsme pěkně přijati a hned ubytováni, všichni spíme na postelích. Soukromě mi pak Marek hlásí, abych zaznamenal, že mu hůl zachránila život. Když ve tmě špatně šlápl na obrubník a na okamžik ztratil rovnováhu a bylo nebezpečí, že padne pod jedoucí auto, opřel se o ni a zůstal mimo silnici. Uvádím to až teď.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
