Nabízíme další kapitolu z brožurky
Pouť do Říma od A do Z, kterou napsali poutníci , sestavil Jan Peňáz a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Třetí den: čtvrtek 18. května- 80. narozeniny Svatého otce
Mše svatá za Jana Pavla II. Odpoledne u kostelička ve Fugging. Celý den zamračeno, dopoledne malá přeháňka, odpoledne bouřka. Ušli jsme 31 km, trvalo nám to 7 hodin. Máme celkem našlapáno 103 km. Skončili jsme v Sankt Pölten, v 8.45 a přespali jsme u františkánů.
Vycházíme v 7.07 jdeme dál podle třetí mapy. Na kraji Kremže na nás nějaký pán z přízemního okna povzbudivě volá a zdraví nás. Ptá se, kam máme namířeno, a když odpovíme, že jsme poutníci a jdeme do Říma, ztrácí okamžitě zájem a okno zavírá. Asi v nás viděl nějaké vytrvalce, ty by povzbuzoval dál. Poutě ho asi nebavily a ty do Říma už vůbec ne.
O půl deváté překračujeme Dunaj a v dálce na kopci vidíme klášter Göttweig, staročesky Kotvík. Tesně před vlastnm kopcem, na němž klášter stojí, si chceme zkrátit cestu přímým výstupem. Samozřejmě, byť neúmyslně, jsme se dali tou nejprudší cestou, pravdu přes trní a hloží a do prudkého kopce. Někteří to chápou jako příjemnou změnu a pochvalují si, že se nohy procvičí. František Řezníček to bere duchovně a pronáší svůj oblíbený citát: "Tahle se jednou bude stoupat do nebe." Z terasy před klášterem se díváme na sever a říkáme si: "za těmi kopci a lesy je naše rodná Morava.
Hledáme otce Maxmiliána a procházíme klášterními chodbami, neumytí, s holemi v rukou. Všude je čisto, na zdech obrazy, na zemi koberec. Otec Jindřich Bartoš pak prohlásil: "Připadal jsem si s tou holí v ruce jako svatý František u papeže." Konečně najdeme otce Maxmiliána, můžeme se pořádně umýt, s mnichy se modlíme polední hodinku a jsme posláni na oběd do poutnické restaurace s výhledem na sever. O půl druhé odcházíme.
Jdeme kolem nových Božích muk s obrazem Jana Pavla II, postavených roku 1982 na památku obnovení poutí. Je na nich nápis: Leben auf dem Weg zum Ziel leben (žít život na cestě k cíli). Modlíme se za Svatého otce, zpíváme papežskou hymnu a znělku vatikánského rozhlasu, nejznámější moravskou píseň na světě, kterou v roce 1933 složil brněnský skladatel Jan Kunc. Asi o půl páté zastavujeme ve Fugging u kostelíčka. Je zavřen, proto sloužíme mši svatou před ním. Jak skončíme, přijde bouřka, přečkáme ji v autě a nasvačíme se.
O půl sedmé pokračujeme polní cestou za vesnicemi. Je to pohoda pro nohy, pro plíce protože po bouřce se pěkně dýchá, i pro duši. Setkáváme se s venkovem v jeho původní podobě, nezasažené heslem: zemědělství na úroveň průmyslu, které se u nás mocně prosazovalo. Vidíme rolníky- otce rodin, kteří se vracejí s traktorem domů a na polní cestě předají volant na chvilku svému dětskému potomku. Vidíme otevřené chlévy, lidé ošetřují přiměřený počet svých zvířat. Křesťansky nás zdraví a na naše pozdravy odpovídají. Před Sankt Pölten vidíme ohromnou větrnou elektrárnu, inu Rakušané jsou v odmítání jaderné energie důslední. Hodinu nám trvá cesta od tabule se jménem města na hlavní náměstí, kde je františkánský klášter.
O tři čtvrtě na devět se hlásíme u polského kněze, otce Ignatia. Ubytuje nás v pokojích s postelemi. Pospíchá, protože chce vidět přímý přenos z Wadoic, který vysílá zahraniční polská televize k papežovým narozeninám. Požádá Jendu Klímu, aby zavřel vrata u dvora, kde jsem zaparkovali auto. Ochotně tam jde, rychlostí přiměřenou stovce kilometrů v nohách.
Dobrý pater si to neuvědomí, a tak na něj polsky volá:"Šibko, šibko!", což znamená rychle!
On však už rychleji opravdu nemůže. Dlouho na tyto povely bude vzpomínat. Zvoní mobilní telefon. Svatoňovi volají od kapličky na Fajťáku. Je to první pozdrav z Velkého Meziříčí a je mu krásně rozumět.
Když se omlouváme za bláto, které nám padá z bot, říká: "To nevadí, však ona to Agneška uklidí, teď odjela do Polka, ale brzy se vrátí." Pater Ignatius nás zve na televizi a snáší všechny možné dobroty. Říká, že by s námi také šel až do Mariazell, kdyby neměl cukrovku. Televizi sleduje i jeho spolubratr z Chorvatska. Je duchovním správcem pro pět tisíc svých krajanů, kteří přebývají ve městě a okolí. Když dojíme, co nám přinesl polský kněz, přinese chorvatskou specialitu- čabajku tlustou jako náš salám. Zjišťujeme, že chorvatsky se pouť řekne puť, což se víc podobá našemu než polská pjelgřimka. Je to pěkný večer, ale škoda, že na úkor spánku, začínáme ho potřebovat.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
25 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com