Nabízíme další kapitolu z brožurky
O výchově, kterou napsal Josef Janšta a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Možná se někomu zdá, že pokoj v rodině nepatří do témat o náboženské výchově. Víme
však, že dítě s vnitřním nepokojem těžko může v sobě rozvíjet duchovní život. Podívejme se
tedy na dětskou agresivitu, která charakterizuje mnoho dětí a která zabraňuje pokojnému
rozvoji života modlitby.
Obecně zaznamenáváme u dětí nárůst agresivity. Učitelé mluví o tom, že děti jsou k sobě
navzájem zlé. I na veřejnosti, např. v dopravních prostředcích, jsme svědky bezohlednosti.
A šikana se nám z pedagogických příruček přesunula do běžného života ve školách či jiných
kolektivech a dokonce i na ulici.
Vnitřní energie, která se přelévá do svalového potenciálu, je charakteristická pro mladého
člověka, a je jistě darem Stvořitele. Je hybnou pákou v boji se zlem, silou v práci, průvodcem
pokroku lidstva i bezpečím jednotlivců. I v dětském věku se však tato energie nesmí
hromadit, proto rodiče musejí dbát o vyváženost sedění a pohybu, při kterém dojde k vybití
energie.
Obecně platí, že násilí se u dítěte projeví tehdy, když je přetíženo, vzniká stres,
kterého se dítě zbavuje agresivitou. Rozumný rodič se tedy snaží, aby jeho dítě nebylo
přetěžováno. Je to prevence, která je nezbytná podobně jako se neobejdeme bez prvního
kroku.
Je to paradoxní, ale volná výchova, která slibovala poklidný rozvoj dětské osobnosti, je
příčinou mnohé agrese. Volná výchova dává dítěti příliš mnoho volnosti a příležitostí
k rozhodování ve věcech, na které nemůže být vzhledem ke svému věku připraveno. Takto se
dítě přetíží a následná agrese je reakcí na přílišnou zátěž. Pokud nám připadají podobná
tvrzení přehnaná, tak si vzpomeňme na sebe, na svůj výbuch hněvu, když jsme toho měli
moc.
K pochopení si uveďme jednoduchý příklad. Snídaně. Děti přicházejí do kuchyně a mají
nachystáno jídlo. Na talířcích chléb namazaný medem, v hrníčcích nalité kakao. Děti
se pomodlí a v tichu snídají. Ráno většinou nikomu není moc do mluvení. Po snídani se děti
pomodlí a v klidu odcházejí do školy. Zcela jinak je tomu v rodině s volnou výchovou.
Maminka nechce klást dítěti překážky, a proto mu připraví celou škálu možností k nasycení.
A už ve dveřích na dítě sype: „Martínku, copak dneska budeš papat? Šunečku anebo raději
pomazánku? Je tam jogurtek, tvarohová přesnídávka. Chceš k tomu chlebíček nebo rohlíček?
Máme tam koláč s tvarohem. A co dáme k pití? Kakao, čaj anebo bílou kávu? Můžeš pít
i něco studeného.“
Chlapec se má rozhodovat mezi tolika možnostmi. Neví, co má odpovědět. Spousta věcí
z toho mu moc chutná. Ale co si má vybrat? Jeho oči těkají z jedné potraviny na druhou.
Maminka chce znát rozhodnutí, proto ho vybídne, aby už konečně řekl, co chce. Ale Martin
neví, co si má vybrat. Do toho stačí malinké rýpnutí bratříčka, které by hoch normálně přešel
v legraci. Nyní však je poslední jiskrou, která zapaluje. Martin dává bratříčkovi herdu do zad.
A než se maminka otočí, tak má u stolu rvačku. Nechápe, že si ji zavinila sama. Jak se má
nyní s dětmi pomodlit?
Rodiče by měli znát, kolik „snese“ jejich dítě při práci (zábavě) s počítačem. Zvláště hry
„vyždímají“ organismus natolik, že hráč se nemůže vrátit do normálního světa a v citovém
zmatku použije agresi. U citlivějších dětí může následovat agresivní chování po shlédnutí
filmu či jiného náročného pořadu.
Nemálo vychovatelů také podceňuje velmi zásadní vliv agresivních scén na psychiku dětí.
V časopisu Děti a my (3/93, O. Zelinková) jsem četl: „Již v 60. letech minulého století byla
v západních zemích prováděna řada sledování s cílem varovat před přílivem filmů plných
násilí. Hicks v roce 1965 sledoval pětileté děti. Třikrát po sobě jim promítl osmiminutový
film, ve kterém byly čtyři fyzické agrese (např. chlapec tloukl plastikovým kladivem
panenku). Poté byly děti vystaveny frustraci a po ní dvacet minut sledovány. V průběhu
těchto dvaceti minut se dopustily v průměru šestnácti agresí, které napodobovaly agrese
sledované ve filmu. U kontrolní skupiny dětí, které film nesledovaly, se agrese neobjevila…
Vzorem agresivního jednání jsou však i televizní zprávy o únosech letadel, územních
konfliktech, atd.“
Pramenem agresí mohou být také přílišné nároky rodičů, které nedokáže potomek plnit.
Děti, které nemají ve svém jednání řád a jsou panovačné doma, si v dětských kolektivech
často vůdčí pozici nevybojují. Takové děti jsou plné chaosu a strachu. Agresivitou se snaží
vůdčí role dosáhnout anebo přebít vnitřní nejistotu.
Dítě vychovávané v řádu hodnot, poslušné a přitom sebevědomé bezpečím domova,
nepřetěžované do nadměrné frustrace, se neuchýlí k agresi, ale naopak své klidné srdce otevře
modlitbě, ve které získá v samotném Bohu oporu nejvyšší. A bude o ni prosit Boha nejenom
v dětství, v dospívání, ale i v dospělosti.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
