Nabízíme další kapitolu z brožurky
O výchově, kterou napsal Josef Janšta a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S.....
Zopakujme si v kostce, co jsme si dosud řekli: Dítě vnitřně svobodné nestahují ke dnu
závislosti, změkčilosti, strach, agresivita, zakomplexovanost, zranění, vášně, hněv, touha
vládnout, všechno mít.
Vnitřně nesvobodného člověka si můžeme představit jako balón, jehož koš táhnou k zemi
balíky výše uvedených špatností, které jsou přitom jenom nedokonalým výčtem. Člověk by
se chtěl uvolnit a vzlétnout jako balón k výšinám, ale nemůže se ze své svázanosti vymanit.
Pamatuji si jednoho mladého kněze. Byl velmi oblíbený, mírné povahy. Neměl nějaký
zvláštní „tah na branku“, ale zdálo se, že jeho kněžská služba bude poctivá a vytrvalá. Po
několika letech kněžství šokoval lidi ve farnosti i v širokém okolí, že odešel za ženou s dětmi,
a sám s ní měl také dítě. Kdo jej však znal blíže, tak věděl, že se neuměl omezovat: byl tlustý,
všude chodil pozdě, byl líný v ovládání sebe sama.
Jeden náš známý byl zraněný z tvrdé výchovy. Jeho manželka si stěžovala, že všechno
dětem povoluje. V 16 letech jim dcera přinesla domů miminko. Všem se vybavila tátova
zásada, že jeho dcera se nemusí omezovat.
Vzpomínám si, jak jsme získávali rodiče, aby přihlásili své děti do církevní školy, do které
se muselo dojíždět. Většina řekla: „Ne, děti by musely dojíždět“. Oč více by svým dětem
prospěly, kdyby řekli „ano“ a vedli své ratolesti k obětavosti, která osvobozuje.
Velký závažím bývá zakomplexovanost, která je plodem příliš přísné výchovy, kdy nebylo
dítě chváleno, ale naopak sráženo, káráno, ponižováno. Takové dítě hledá náhradní prožitky,
mnohdy riskuje, aby dosáhlo uznání. Anebo se podbízí, aby si kamarády koupilo.
Všimněme si nakonec drogově závislých – ti buď neměli lásku anebo měli všechno, co
chtěli. Ti první drogují ze zoufalství samoty, ti druzí z přesvědčení, že jim patří všechno, tedy
i svět drog – omezení je pro ně neznámá veličina.
Uvedli jsme si některé cesty k vnitřní nesvobodě. Nesmíme vlastní hloupostí anebo
nedůsledností či zbabělostí dopustit, aby naše děti nemohly vzlétnout, aby nebyly jako balón,
který se nemůže odpoutat od země vinou závaží různých svázaností. Neboť vnitřní svoboda
je nezbytná pro úspěšnou náboženskou výchovu.
Velmi jsem se zaradoval, když jsem před lety učinil objev v knize „Pojednání o lásce
k Bohu“ od svatého Františka Saleského. V 7. kapitole světec píše: „Vůle je tak podstatně
zaměřena k dobru, tak bytostně je s ním spjata, že se k němu ihned přiklání, jakmile je
zpozoruje… Když tedy vůle prostřednictvím rozumu, který jí nějaké dobro ukáže, toto dobro
zpozoruje a je si ho vědoma, ihned z takového setkání pociťuje radost a takové setkání se jí
líbí. A právě to vůli povzbuzuje a táhne způsobem sice milým, leč důrazným k tomuto dobru,
jež je láskyhodné, aby se s ním sjednotila, a nechává ji, aby hledala všechny vhodné
prostředky k dokonání tohoto sjednocení… Tento pohyb vede vůli k tomu, aby se s tímto
dobrem sjednotila… Krátce řečeno, zalíbení v dobru je první zlom, první pohnutka, kterou
dobro vyvolává ve vůli. Za ním pak následuje pohyb či spěch vůle, jímž se vůle snaží dostat
kupředu a přiblížit se k něčemu milováníhodnému – a to je pravá a vlastní láska.“
Toto poznání svatého Františka má dalekosáhlé důsledky pro náboženský život. Jestliže
lidská vůle následuje dobro, které jako dobro poznává, o to víc tíhne k Bohu, který je
nejvyšším dobrem. Jestliže tedy představujeme Boha jako nejvyšší dobro, tak děti
půjdou neomylně za ním. To je úžasně uklidňující poznání. Bůh sám svou dobrotou
a krásou si přitáhne dětské srdce a ono se s velkou radostí přitulí k němu. Úkolem rodičů,
kněží a vychovatelů je ukázat Boha jako krásného, dobrého a milujícího Otce. Bůh sám tak
zaujme dětskou vůli, která probudí lásku, jež si Boha zamiluje a jde za ním.
Dosvědčuji, že takto to skutečně funguje. Děti dovedou milovat Boha skutečně horoucí
láskou. A taková láska není chvilková, ale celoživotní. Už slyším námitku: „Proč vychází
z křesťanských rodin tolik nevěřících mladých lidí? Je nepřitáhla Boží dobrota?“
Takové tvrzení beru po svých zkušenostech s velkou rezervou. Prakticky vždycky, když
jsem takovou námitku řešil, zjistil jsem, že ona rodina buď Boha jako dobrotu a krásu slovem
či životem nepředstavila, anebo tam vyrůstaly děti vnitřně nesvobodné, které se nemohly pro
svoje svázanosti vznést k Nejvyššímu dobru, jako se vznese balón k obloze. Naopak neznám
rodinu, kde se křesťanství žilo a děti vyrůstaly jako vnitřně svobodné bytosti, aby Boha
dospělé děti opustily.
Tématu výchovy ke vnitřní svobodě jsme se patřičně věnovali. V příštích kapitolách na to
narazíme jenom příležitostně. Budeme se věnovat tomu, jak dětem předat víru v Boha, který
je nekonečné dobro a krása. Budeme hledat způsoby, jak ho jako Nejvyšší dobro a krásu
dětem představit, aby si ho ony zamilovaly a nikdy ho v životě neopustily.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com