Myšlenka o svatém přijímání....
Ó jak vzácných a hojných milostí nabude duše, umí-li se po sv. přijímání Pánem Ježíšem zabývat a vytrvá-li půl nebo alespoň čtvrt hodiny ve zbožné modlitbě. Není tedy dobře hned po sv. přijímání číst z modlitebních knížek. Lépe je nějaký čas s Pánem Ježíšem důvěrně rozmlouvat, jemu děkovat za nevýslovnou milost, kterou nám prokázal. Jemu obětovat všechny své síly duševní i tělesné, vzbuzovat lásku k Němu, jenž je Láska sama, a prosit o jeho milosti a dary a o požehnání pro sebe i pro své milé a drahé. Po sv. přijímání ať mluví napřed naše srdce, potom můžeme použít modlitební knihy.
Zdroj: Životem (2. díl), Kapitola: Sv. přijímání, str. 20