Křížová cesta požehnávání

Nabízíme text křížové cesty požehnávání z brožurky Pět křížových cest..













Křížová cesta požehnávání

autor: Viera Nemcová, Václav Kocián


Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého



Úvod
Ježíš nám zanechal bezpečnou zbraň proti všem druhům zaklínání a zlořečení: požehnání. Když žehnáme, nikdo nás nemůže spoutat zlými silami, i kdyby byly jakkoli silné a jakkoli by chtěli škodit naší duši nebo našemu tělu. Pokud chceme obrátit Ty, kteří nás proklínají a nenávidí, začněme je klidně a ze srdce vytrvale žehnat. Požehnávejme je i okolí a začnou se lámat okovy jejich nenávisti, pomsty, zlosti a proklínání. Žehnejme jim s vírou, že Bůh je silnější a vždy zvítězí.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



I. zastavení: Pána Ježíše odsuzují na smrt
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: ,Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?‘ Jejich výrok zněl: ,Je hodem smrti.‘ “ (Mt 26, 65-66) Pán Ježíš v tichosti přijal odsouzení, aby nemusel nikoho odsoudit, přijal prokletí odsouzení na smrt, aby se stal pramenem požehnání pro všechny. Ježíš nám řekl: „Nesuďte a nebudete souzeni. Nezavrhujte a nebudete zavrženi!“ (Lk 6, 37) Řekl také neuvěřitelná slova, ve kterých je ukryta síla pro budování lepšího světa: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.“ (Lk 6, 27-28) Když se snažíš přemoci zlo zlem, jsi už na počátku odsouzený k neúspěchu. Když to však děláš s láskou, dobrotou a požehnáním, určitě uspěješ. Láska nezná prohry. Modli se za ty, kteří ti činí zlo. Potom děkuj Bohu za jejich duše a snaž se osvobodit je od zla. Nakonec jim vytrvale žehnej. To je síla, která může proměnit i nejhoršího člověka. (Ticho) Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



II. zastavení: Pán Ježíš bere kříž na svoje ramena
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.“ (Jn 19, 17) Rozsudek je vynesený. Pán na sebe bere dřevo utrpení. Kříž může mít mnoho názvů: hlad, násilí, nespravedlnost, nezaměstnanost, rozpad rodiny, postižené dítě, závislosti, duševní nebo tělesná nemoc. V Ježíšově kříži jsou obsaženy všechny naše kříže. A protože ho nese dobrovolně a z lásky k nám, proměňuje naše utrpení na kříž smíření a lásky. Děkujme Pánu Bohu za všechny zkoušky a kříže. Protože když za ně děkujeme a dobrořečíme, snadněji překonáváme svoje sobectví, bereme svůj kříž a vcházíme do Boží lásky a moci a do jeho Království. Mnozí to těžko chápou rozumem. Proto je lepší, když nejprve pokorně přijmeme, a potom také pochopíme. Pokorná modlitba se vyjadřuje chválami a děkováním a nejednou způsobuje i zázračnou změnu. Vždyť Bůh tě miluje a myslí to s tebou jenom dobře. Když žehnáš lidem, vztahuje se tvoje dobrořečení především a v prvním řadě na Boha, protože tím uznáváš jeho velikost a dobrotu. Boží vůlí je, abychom dostali nakonec to, co nám určil od počátku světa. (Ticho) „Ať tě Bůh, Pramen a Původce každého života, zachová ve své milosti a lásce. Ať tě ochraňuje a provází svou láskou po všechny dny tvého života.“ Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



III. zastavení: Pán Ježíš poprvé padá pod křížem
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět. „Jako beránek vedený na porážku… Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal.“ (Iz 53,7.4) Ježíš nese na svém kříži bolesti a utrpení celého lidstva. Krvavé bičování a tíže kříže ho oslabily. Velká zloba lidí ho mučila. Zdá se, že kříž je pro něho příliš těžký. Padá, ale vzchopí se a pokračuje dál. Náš život obvykle prochází zkouškami a bolestnými pády, aby se projevila naše slabost a Boží milost, neboť „vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2 Kor 12,9) Zkoušky jsou znakem toho, že nás Bůh miluje jako svoje děti a chce nás přivést k sobě. Zkoušky nám pomáhají k tomu, abychom umřeli starému světu a vstali z mrtvých pro nový svět. „Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.“ (1Kor 15,43) Zkoušky, které na nás Bůh dopouští, nejsou těžké, pokud nerezignujeme, když nezačneme sami sebe litovat a naříkat. Když za navštívení začneme Bohu děkovat, zvítězíme, zbavíme se zla a získáme dobro, které nám Bůh chtěl touto zkouškou darovat. Pros Pána, aby stále žehnal tvému srdci. Jeho požehnání čistí mysl i podvědomí od negativních představ, myšlenek i citů, pomáhá k vítězství dobra nad zlem a světla nad tmou a naplňuje srdce Božím pohledem na život a na svět. Pak budeš trpělivě snášet každou nelásku, nesouhlas a nepříjemnosti, budeš mít více sil v těžkých situacích a víc lásky k druhým. (Ticho) Ať je s tebou náš Pán Ježíš Kristus. Ať jde před tebou a vede tě, ať stojí za tebou a posiluje tě. Ať se tě ujme, ochraňuje tě a žehná ti. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



IV. zastavení: Pán Ježíš se potkává se svou matkou
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„U Ježíšova kříže stála jeho matka…“ (Jn 19, 25) Jistě ho provázela a potkala na křížové cestě. Kde zůstali všichni ti, které Ježíš vyléčil, které nazval „svou matkou, svými bratry a sestrami“? Téměř nikdo tam nebyl. Jen Maria, jeho matka, zůstala při něm. To ANO svého života opakuje i na křížové cestě. Jako touží dítě po lásce maminky, aby mělo jistotu, že ho přijímá, také člověk touží po projevech Boží lásky, aby si byl jistý, že ho Bůh neodmítne. Podobně jako děťátko v lůně matky „zažívá“ svoji matku kolem sebe, také člověk zažívá Boha. Každý projev sympatie a něžnosti, který matka prokáže svému dítěti, je pro ně znamením naděje a života. Matka sama však nemůže dítěti zajistit úplnou jistotu, neboť je jen stvořením. Může však být nástrojem Boha, zejména pokud svoje dítě s láskou a vkládáním rukou často žehná a tak svěřuje Boží lásce. Duch a duše dítěte to bez překážky přijímají a získávají jistotu. Když žehnáš, svoláváš Boží pomoc a sílu tam, kam směřuje tvoje požehnání. Tak vnášíš spásu do světa, světlo do tmy, lásku do nenávisti, zdraví do bolesti, pokoj do rozbitých vztahů a dobrotu do zloby. (Ticho) Ať tě vždy a všude provází svou láskou a požehnáním Panna Maria, skrze kterou jsme dostali Ježíše Krista, Původce života.“ Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



V. zastavení: Šimon z Cyrény pomáhá Pánu Ježíši nést kříž
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„ Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Cyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.“ (Lk 23, 26) Šimon z Cyrény má Pánu Ježíši pomoci nést kříž. Ale on nechce. Právě přichází z pole a je unavený. Chtěl by se najíst a odpočinout si. Proč by se měl namáhat? Brání se, musejí ho přinutit. Jaká to bude pomoc? Člověk je skutečně člověkem, když se dá do služby druhým, hlavně těm, kteří už nemohou. Tehdy potřeboval Pán Ježíš Šimona, aby mu pomohl vynést kříž na Golgotu. Dnes potřebuje tebe, aby se ovoce kříže rozšířilo mezi lidmi. A ty mu můžeš pomoci svojí láskou a vytrvalým žehnáním. Tak budeš stát na stráži před nepřítelem a umožníš, aby proud světla, lásky a života vytékal z Ježíšova Srdce na ty, kterým žehnáš v jeho jménu. A nejen to. Pokud upřímně a vroucně žehnáš, určitě zažiješ, že i tebe požehnání změní. Zanedlouho se úplně vydáš milujícímu Bohu a osvobodíš se od sobeckých myšlenek a citů. Srdce ti změkne, tvoje zbožnost bude opravdovější a tvoje láska zralejší. (Ticho) Ať tě požehná všemohoucí a milosrdný Bůh, alfa a omega všeho, ať ti pomáhá růst a ať splní dobré naděje a cíle tvého snažení a činnosti. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



VI. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku… Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář…“ (Iz 52, 14; 53,3) A přece z davu vystupuje Veronika a podává Pánu Ježíši roušku na osušení potu a krve, která mu stéká po tváři. Jeho pozorné a něžné Srdce přijímá tuto službu ženy a Božsky jí odměňuje. Na šátku se najednou objevují rysy jeho svaté tváře. Požehnání je jako laskavé podání roušky a osušení zmučené tváře. Požehnání je jako příchod kohosi živého do studené osamělosti, jako nečekané uzdravení, jako vyhraná válka. Požehnání je příchod Boha do nemocné současnosti, je to začátek zázraku, možnost nemožného, porážka pekla, vítězství nebe a počátek zrodu nového lidstva. Abys mohl bližním žehnat, musíš si nejdříve sám přiznat hříchy, kterými jsi je pohoršil a dělat za ně pokání. Pak jim odpustit urážky, kterými ti ublížili. To znamená, že ty urážky už nevztahuješ sobecky na sebe, ale zříkáš se jich, a tak se osvobozuješ od jejich negativního vlivu. Potom můžeš přijmout druhé v lásce takové, jací jsou a žehnat jim, aby se stali tak krásnými, jak chce Bůh. A Boží požehnání určitě přijde. (Ticho) Ať tvář našeho Pána zazáří nad tebou jako slunce nad zemí, které dává teplo všemu živému. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



VII. zastavení: Pán Ježíš podruhé padá pod křížem
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.“ (Ž 22,7) Ježíš znovu padá pod křížem. Padá vysílením, které způsobilo přetížení. Padá z Otcovy vůle i z vůle vlastní, aby opět vstal a ukázal nám, že celý náš život je stále nové povstávání a nový začátek. Když v utrpení dobrořečíme Bohu, opíráme se o Jeho dobrotu a současně přijímáme Jeho plán pro náš život i budoucí dobra, které nám chce darovat. „Copak máme brát od Pána jen dobré a zlé přijímat nemáme?“ – ptá se Job. Když tě potká neštěstí, nemoci, kletby, neúspěchy nebo porážky, i tehdy chval Pána Boha za Jeho rozhodnutí, že dopustil, aby tě potkalo zlo. Děkuj mu za to! Brzy poznáš, že ze zla vzejde něco dobrého, že se porážka změní na vítězství, ztráta se nahradí, nebo se vyléčíš z nemoci. Když chválíš Boha i za utrpení, stavíš se současně proti zlu i proti Zlému. Nevěříš v moc Zlého, ale věříš v Boží všemohoucnost. Tím roste tvoje víra v Boha, která přemáhá každé zlo. (Ticho) Svatý Otče, ať je pochváleno Tvoje svaté jméno! Ať je veleben Tvůj jednorozený Syn, náš Spasitel a Přítel! Ať je chválen Duch Svatý, náš Posvětitel! Trojjediný Bože, ať Tě vždy chválí všechno stvoření a celý vesmír ať Ti zpívá hymnus nejkrásnější chvály! Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



VIII. zastavení: Pán Ježíš těší a napomíná jeruzalémské ženy
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: ,Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi.‘ “ (Lk 23, 27-28) Je jednoduché plakat nad nevinným, ale měli bychom plakat nad svými vlastními hříchy. Stává se nám, že při pohledu na kříž nebo při rozjímání o Ježíšově utrpení pláčeme. Ale naše hříchy a hříchy světa nás nechávají chladnými. „Plačte nad sebou!“ Přijměme tuto výzvu k pravé lítosti nad našimi hříchy. Obrátit se k Bohu znamená potkat ho před dveřmi svého srdce a otevřít mu je. Tehdy tě osvobodí od lpění na věcech a na lidech a přitáhne tě k sobě, požehná ti a přetvoří tě na žehnajícího posla své lásky a pokoje. Přijmi tento úkol s vírou a silnou touhou ho uskutečnit, aby mohly žehnající ruce Spasitele skrze tvoji lásku a modlitbu spočinout na tvé rodině a na tvém domě, na tvojí farnosti a také na celém světě a zvláště na těch, kteří ti leží na srdci. (Ticho) Ať na tebe Pán pohlédne, ať vidí tvoji bolest a uslyší tvůj hlas, ať požehná všechno a všechny, za které prosíš. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



IX. zastavení: Pán Ježíš potřetí padá pod křížem
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe přirozenost služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Flp 2, 6-8) Brzy po druhém pádu Ježíš padá potřetí. Je k smrti unavený a na konci svých sil. I přesto se zvedne ještě jednou a nese svůj kříž až k cíli. Požehnání nestojí nic v cestě. I když jsou okna domu zavřená, paprsek slunce pronikne i přes malou škvírku a upozorní ty, kteří jsou v domě, že světlo je blízko. I přesto, že jsou dveře zavřené, pronikne do pokoje trochu vzduchu. Požehnání pronikne do každého srdce a přinese do něj naději. I v té největší tmě jednou vysvitne světlo. I v té nejtemnější noci svítí hvězdy a s nimi naděje v Boha, pramen každého světla. Žehnat je potřeba i tehdy, když není z lidského pohledu naděje. Stačí věřit. Když si o někom myslíš, že už nemá smysl mu žehnat, začni chválit Boha a děkovat Mu za něho. Beznaděje je znamením, že je tvoje víra mrtvá. Když začneš Bohu děkovat za to, že On ví, proč dopustil temnotu tvojí bezradnosti, tvá víra ožije, síly zla se rozpadnou a v tobě se rozsvítí světlo naděje v Boží všemohoucnost. Díkůvzdání vznítí tu nejmenší jiskřičku naděje a posílí víru. Důležité je myslet neustále na Boží dobrotu a všemohoucnost. (Ticho) Ať ti požehná všemohoucí Bůh, který nikoho neopustí a otcovsky se stará o všechny svoje děti. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



X. zastavení: Pánu Ježíši berou šaty
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„…vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl.“ (Jn 19, 23) Všechno mu sebrali: svobodu, přátele, právo na obhajobu. Nyní mu berou ještě důstojnost jeho těla. Všichni ho vidí v jeho ponížení. Silná je však Ježíšova duše, nevýslovně šlechetná a jemná. Setrvává v Otcově vůli a toužebně nás očekává. Člověk je jakoby ponořený do moře neviditelných negativních vlivů, kterými jsou: hříchy nečistoty, zlé myšlenky a předsevzetí, nenávist, hádky, pomluvy, lži, proklínání, magické praktiky, krádeže, války, egoismus a pomsta. To všechno zaplavuje duši a dusí v ní životní elán, tvořivost, optimismus. Požehnání rozhání tento dým zla, čistí vzduch od dechu ďábla, vytváří čisté prostory, vrací půvab nevinnosti, posiluje cudnost i skromnost a dodává sílu k pokoře. Co znamená požehnání pro život a svět pochopíš tehdy, když srovnáš zemi , kde je válka, se zemí žijící v míru; když porovnáš otrávené ovzduší hříšného manželství s čistým ovzduším vzájemné manželské lásky; když porovnáš člověka, který pomáhá, těší a miluje, s člověkem, který znechucuje, straší, nenávidí. Zkus, jak velkou silou je požehnání, které nám a našim bližním daroval Bůh! (Ticho) Ať je k tobě Pán milostivý, pokud jsi zotročený hříchem, ať tě vysvobodí od všeho zlého a učiní tě svobodným. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



XI. zastavení: Pána Ježíše přibíjejí na kříž
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince…“ (Lk 23, 33) Jeho tělo ovládlo nesmírné napětí. Svět táhne Ježíšovo tělo dolů. „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.“ (Jn 8, 23) A přesně tato neschopnost táhnoucí dolů způsobuje muka ukřižování. A do této skutečnosti ukřižování vstupuje celý svět, který chce Ježíš přitáhnout k sobě. Říká: „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ (Jn 12, 32) Kristův kříž je nejmocnější znamení Božího požehnání na zemi. Na něm zemřela smrt a zrodil se život. Zemřela beznaděj a zrodila se budoucnost. Když se ti zdá, že je někdo velmi spoutaný zlem a nevěříš, že mu tvoje požehnání pomůže, uvědom si, že nejsou bezvýchodné situace a všemohoucí zlo. Nejprve té osobě ze srdce odpusť – odpuštění zahání tmu a láska vytváří prostor, ve kterém může Bůh působit svou milostí – a potom si ji zamiluj jako nemocného člověka, kterému je potřeba pomoci a usilovně se za něj modli, za takového, jaký je. Nezapomeň na velebení Boha, což v tobě posílí víru v Boží všemohoucnost. Zkušenost ukázala, že taková modlitba obměkčila a proměnila i ta nejtvrdší srdce. (Ticho) Ať ti milosrdný Bůh Otec, který ti daroval svého Syna a v něm dal příklad nesmírné lásky, požehná, abys velkodušně sloužil Bohu i bližním. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



XII. zastavení: Pán Ježíš umírá na kříži
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: ,Otče, do tvých rukou svěřuji svého Ducha.‘ Po těch slovech skonal.“ (Lk 23,45-46) Toto je největší, nejpožehnanější a nejšlechetnější čin Syna nasměrovaný k Otci i k nám. Tuto jednotu vyjadřuje ukřižované tělo na vertikále kříže, směřující od země k nebi a ukřižované ruce rozpřáhnuté k objetí člověka i celého světa na horizontále kříže. V Ježíši z Nazareta se Bůh neodvolatelně postavil na stranu člověka. Proto nemůže člověk prohrát boj za pravdu, pokoj a lepší svět. Bůh je na naší lodi, proto se nemůže potopit. To je skálopevný základ naší existence i všech našich nadějí… Mysli denně na Boží lásku, rozpjatou za tebe na kříži! To tě naplní radostí, pokojem, optimizmem. To bude také zdrojem tvého zdraví, spokojenosti a radosti ze života. Když budeš tak také mluvit, tvoje slova začnou měnit tebe i lidi kolem. Tak do tvého světa přijde svět Boží. (Ticho) „Ať ti žehná a potěší tě Bůh, který ve své nevýslovné dobrotě stvořil člověka a zmrtvýchvstáním svého milovaného Syna ti dal naději na vzkříšení.“ Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



XIII. zastavení: Pána Ježíše snímají z kříže
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout s kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.“ (Jn 19,38) I členové velerady, Josef z Arimatie a učitel Zákona Nikodém, se nechali strhnout láskou a šlechetností Pána Ježíše a překonali strach i lidské ohledy. Jako špatný příklad jedny kazí, tak dobrý příklad druhé povzbuzuje k lepšímu. Jako přenesl starý Adam hřích, vinu, smrt a utrpení na všechny lidi, tak nový Adam – Kristus, přinesl všem lidem osvobození od hříchu, vykoupení, zmrtvýchvstání, vítězství nad utrpením a Boží blízkost. Pokud v sobě cítíš před požehnáním nějaký hřích, nejprve ho vyznej! Jestli tě někdo naštval, ihned mu odpusť! Pokud tě někdo nebo něco zotročuje, zřekni se té věci a té osoby! Pak přes tebe bude moci procházet Boží pokoj a Boží síla, která lidi promění. Toto konej denně! Ať se to žehnání stane návykem, aby nepřítel poznal, že nežertuješ a nepřestaneš žehnat, dokud mezi lidmi neuvidíš víc dobra, jednoty, svobody, pokoje a porozumění. (Ticho) „Ať světlo tvých očí svítí jako svíčka postavená v okně, aby poutníkovi ukazovalo cestu a volalo, aby se vrátil, když ho zastihne bouřka…“ Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
I nad dušemi v očistci.



XIV. zastavení: Pána Ježíše ukládají do hrobu
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.
Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Tam položili Ježíše,…“ (Jn 19, 40-42) Tělo Pána zavinuli do plátna a položili ho do hrobu. Semínko muselo odumřít, aby z něho vzešla nejvyšší forma života, a ti, kteří ho zašlapali do země, jsou, bez toho, že by to chtěli, těmi, co zaseli spásu. Ježíšův hrob je plný lásky a naděje. Obilné zrnko padlo do země, aby přineslo stonásobnou úrodu. Nový hrob pro nového člověka, vítězství lásky nad sobectvím a nenávistí, vítězství života nad smrtí, vítězství věčného života nad věčnou smrtí, východisko slavného zmrtvýchvstání! Otevřené pro tebe! Ve křtu jsi byl pohřbený spolu s Kristem, abys s ním byl vzkříšený. Neváhej tedy a lehni si do hrobu s Ježíšem! Pohřbi vše staré, sobecké v upřímném obrácení ke Kristu a jeho evangeliu a jeho slavný hrob se stane i pro tebe počátkem nového plnějšího života. Když upřímně přeješ a žehnáš těm, kteří tě smrtelně zraňují a pokořují, umíráš s Pánem Ježíšem a leháš si do jeho hrobu. (Ticho) „Ať ti všemohoucí a dobrotivý Bůh požehná a ať ti dá pravou moudrost, která vede ke spáse.“ Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi. I nad dušemi v očistci.


Závěr Pane Ježíši, děkujeme Ti za Tvoji křížovou cestu. Z lásky k nám jsi vynesl na kříž všechny naše hříchy a kletby a stal ses pro nás nevyčerpatelným pramenem požehnání. Děkujeme Ti, žes nám ukázal způsob, jak čerpat z tohoto pramene, jak umírat sobě a přinášet požehnání našim bližním.

Žehnej, Pane, nám i našim duchovním pastýřům, abychom byli neustále nástroji Tvé žehnající lásky a pokoje.

Na úmysl Svatého Otce: Otče náš, Zdrávas Maria, Sláva Otci



Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk 10 Kč nebo si ji můžete objednat na adrese:
A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03
tel. : 515 296 384,
email: apostolat@fatym.com