Nabízíme k přečtení druhou část o sv. Filoméně...
Obzvláštní ctitelem sv. Filomény byl svatý farář Arský a rozptýlil pochybnosti mocných, kteří ji váhali přijmout. Nazýval ji "svou milou malou světicí." Svatý farář Aský objevil sv. Filoménu díky jedné přítelkyni, Pavla Maii Jaricotové. Zpráva o jejím uzdravení a divech, které se děly v Magnanu, ale také styky Pavly s papežem Řehořem XVI. na něho velice zapůsobily. Zázraky nad zázraky. Pavla Jaricotová mu darovala část ostatků, které si přinesla domů. Ihned nato dal svatý farář zřídit kapli ke cti sv. Filomény ve svém kostele. Tato kaple se stala místem zázraků, které byly stále četnější. Došlo zde i k několika obrácením. Jan Maria Vianey jí pokládal za svou světici a nebeskou patronku a ochránkyni.
Díky faráři Arskému se úcta k sv. Filoméně rozšířila po celé Francii a byly ji záhy zasvěceny kaple a kostely nejen ve francouzských diecézích, ale i v jiných zemích. I sám svatý farář Arský byl na její přímluvu uzdraven z těžké nemoci, když již přijal pomazání nemocných. Ráno toho dne, který pokládal za svůj poslední, prosil, aby mohl ještě sloužit mši svatou u jejího oltáře. Zdá se, že se mu během této mše svaté zjevila. Jisté je, že na konci mše svaté byl zcela zdráv.
Svatá Filoména působí jako mystická nevěsta Kristova stále nová znamení jakožto svědectví neobyčejných milostí, jimiž jí Bůh obdařil. Lidé, kteří se utíkají k Filoméně s prosbou o její přímluvu, jsou vždy nějakým způsobem vyslyšeni.
Pokud jde o obrácení, chceme uvést významný případ jednoho vědce z Lyonu jménem Massiat, který žil v době sv. faráře Aského. Tohoto vědce pozval jednoho dne jeho přítel, aby ho doprovodil do Arsu, kde by chtěl vidět jednoho faráře, jak "dělá zázraky." Ten se tomu vysmál, protože na zázraky nevěřil. Ale vyhověl mu jednak ze zvědavosti, jednak proto, aby udělal radost svému příteli. Z Lyonu tam nebylo daleko. Byl dokonce ochoten účastnit se mše svaté, kterou farář sloužil, i když byl naposled na mši při svém prvním svatém přijímání.
Pan Massiat seděl proti sakristii, ze které vyšel farář, oblečen do bohoslušebných rouch. Jejich pohledy se na krátkou chvíli střetly. "Cítil jsem se jeho pohledem jako roztavený," řekl později. "Svěsil jsem hlavu a zakryl si obličej rukama. Během celé mše jsem byl jako strnulý." Na konci mše šel farář přímo k němu a vyzval ho, aby šel za ním do sakristie. Zachvácen Boží milostí, vědec se kajícně vyzpovídal. Pak ho svatý farář poslal k oltáři sv. Filomény. "Řekněte jí, aby vám vyprosila od Boha obrácení." V sakristii jsem neplakal, ale u oltáře sv. Filomény jsem plakal hojně." Od toho dne vedl tento dříve zcela vědeckým skepticismem proniknutý vědec přesvědčený křesťanský život.
Kromě mnoha obrácení jsou známy četné zázraky na přímluvu této světice, pro které jí dali papežové titul "velká divotvůrkyně 19. století." Několik slepců spatřilo denní světlo. Alexandr Serio, advokát z Neapole, byl uzdraven z těžké vnitřní nemoci, když byl již na prahu smrti. Kanovník Vincenc Reago trpěl pokročilou tuberkulózou a chrlením krve. jeho biskup mu doporučil přímluvu svaté Filomény a daroval mu obrázek této světice. Kanovník si přiložil obrázek s láskou na hruď a byl ihned uzdraven! Biskup pak v semináři jmenoval Filoménu "profesorkou svaté výmluvnosti."
K nejvýznamnějšímu uzdraveným na přímluvu sv. Filomény patří Pavla Maria Jericotová. Byla v Lyonu zakladatelnou "živého růžence" a "Společenství pro šíření víry". Pro tuto svou misionářskou činnost byla v kontaktu s Vatikánem. To vysvětluje, proč měla přístup k papeži Řehoři XVI. Během své nemoci ještě před poutí do Mugnana, zatímco lékaři již počítali jen s tím nejhorším, byla na přímluvu sv. Filomény náhle a úplně uzdravena. Když papež spatřil Pavlu Jaricotovou po jejím uzdravení, zahájil proces blahořečení panny a mučednice. Řehoř XVI. prosil Pavlu Marii Jaicotovou, aby zůstala v Římě a podrobila se podrobnému vyšetření, které mělo sloužit k procesu blahořečení. Zůstala v Římě asi rok a pak se vrátila do Lyonu.
Ve dvacátém století se stalo zvykem podrobovat světce přísnému prošetřování. Ačkoliv Řehoř XVI. po šetření římskou kongregaci pozvedl Filoménu k poctě oltáře 30.ledna 1837, i když tento krok pro římskou mučednici ani nebyl potřebný. V roce 1961 ji stejná kongregace vyškrtla ze seznamu svatých (podobný osud měl potkat i sv. Mikuláše a sv. Jiřího). P. Pio na dotaz týkající sv. Filomény odpověděl: "Svatá Filoména je v nebi. Celý ten zmatek je od ďábla." Rozhodnutí kongregace nechalo věřící v Magnanu zcela chladné. Trvali dále na své světici. Zabránili tomu, aby její socha a relikvie byly odstraněny z kostela, když se k ní vytrvale bez ustání modlili. Pochybnosti novomodernistické školy o existenci sv. Filomény byly nakonec natolik zpochybněny, že biskup z Noly v roce 1993 opět oficiálně připsal Filoménu do diecézního kalendáře světců a každý ok se v Magnanu konají velké procesí a poutě z celé Itálie, které vrcholí 11. srpna.
Podle Maria heute 3/2003, Světlo- týdeník Matice Cyrilometodějské, č. 26, XI. ročník, 2003, str. 8-9
