Dne 24. května 1802 byla při vykopávkách v římských katakombách sv. Priscily odhalena hrobka, která byla vytesána ve skále. Byl uzavřena třemi terakotovými deskami, na kterých byl gravírovaný rudý nápis. Přivolaný konzervátor rozhodl, aby byl hrob 25. května otevřen...
Nápis svědčil o tom, že pořadí desek bylo zaměněno, což bylo tehdy běžné, protože mučedníci museli být pohřbívání ve spěchu. Nápis spolu s mučednickými symboly dává smysl jedině tehdy, když se zamění první a třetí deska: Pax tecum Philomena (pokoj s tebou, Filoméno). Znamením mučednictví byla kotva jako symbol naděje. Dva sloupy naznačují druh jejího mučednictví stejně jako šípy a palma jakožto výraz triumfu mučednice a lilie jako symbol její čistoty.
Hrob byl neporušen jako jeden z mála po epoše Gótů a Lombardů, kteří při hledání pokladů hroby pustošili. V hrobě se nacházely ostatky svaté Filomény a malá skleněná nádoba, která byla naplněna krví mladičké mučednice. Krev již byla přirozeně vyschlá. Ostatky se nacházely v dřevěné skříni, která byla na místě zapečetěna. Byla pak nahoře otevřena a prozkoumána komisí, složenou z teologů, lékařů a chirurgů. Bylo konstatováno, že se jedná o kostru 12-13 leté dívky, která vykazuje fraktury. O její identifikaci nebylo oznámeno nic, dokud nepřišly zprávy o zvláštním objevu. Tři zbožné osoby obdržely důvěrná sdělení. Všechny žily v různých zemích a jedna o druhé nic nevěděla. Jejich zcela shodné zprávy byly publikovány 21. prosince 1833 v knize opatřené Imprimatur Kongregace svatého oficia (dnes Kongregace pro nauku víry).
Generální představené kongregace sester Sedmibolestné Panny Marie matce Marii Luise bylo sděleno: "Moje milá sestro, jsem dcerou jednoho knížete, který spravoval malé řecké knížectví. Také moje matka pocházela ze šlechtického rodu. Protože byli bezdětní, uctívali oba pohanské bohy a přinášeli jim oběti a modlitby. Jeden římský lékař jménem Publius, který je nyní v nebi jako mučedník, žil v paláci ve službách mého otce. Byl to křesťan. Smutek a zaslepenost mých rodičů ho velmi trápily, a tak veden Duchem Svatým, vyprávěl jim o naší víře a ujistil je, že jejich modlitby budou vyslyšeny, jestliže se obrátí na křesťanskou víru. Milost provázela tato jeho slova, dotkla se jejich srdcí a osvítila jejich duší. Nakonec po zralé úvaze přijali svatý křest.
Narodila jsem se počátkem dalšího roku. Při mém narození mi dali jméno Lumena, protože jsem se narodila ve světle víry, které se moji rodiče ve velké horlivostí odevzdali. V den mého křtu mě nazvali Filoména, to znamená "Milovnice světla", které nyní díky milosti této svátosti prozařovalo mou duši..."
Světice pak dále pokračovala ve vyprávění o svém krátkém životě. Její rodiče ji tak milovali, že ji chtěli mít stále jen u sebe. Bylo tomu také tak v den, kdy odjeli do Říma. Její otec chtěl projednat s císařem záležitost své země, která byla v nebezpečí, že jí napadnou římská vojska. Filoména doprovázela své rodiče i při audienci, kterou jim poskytl arogantní a prchlivý Dioklecián. Bylo jí téměř 13 let. Musela být již tehdy velmi krásná, protože císař z ní celou dobu nespouštěl oči. Nakonec dal knížeti tuto odpověď: "Nemusíš si dělat vůbec starosti, můžeš si být jist, že nemáš důvod k znepokojení. Místo, abychom vás přepadli dáme vám všechny císařské síly k dispozici pod podmínkou, že mi dáš ruku své překrásné dcery Filomény."
Rodiče s žádostí císaře souhlasili. Jistě neočekávali, co se stane. Když se vrátili domů, Filoména se s veškerou rozhodností proti tomu vzepřela. Pokoušeli se jí přesvědčit, že jako císařovna v Římě bude velmi šťastná. Tu jim odhalila, že již jako jedenáctiletá složila slib čistoty a je nyní nevěstou Ježíše Krista. Otec jí na to odpověděl, že tak mladá dívka nemůže o sobě v takové míře rozhodovat, jak to učinila ona. Použil veškerou svou autoritu, aby jí přemluvil, ale bezvýsledně.
Když se o tom císař dověděl, žádal, aby princeznu přivedli k němu. Než se s Filoménou vydali na cestu, vrhli se otec i matka k jejím nohám a prosil ji, aby měla soucit s nimi a s knížectvím Filoména zůstala neoblomná a odpověděla: "Bůh a moje panenství, které jsem mu zasvětila, mají přednost před mou zemí. Moje království je v nebi."
V hlubokém zoufalství museli rodiče přivést dceru k císaři, který dělal všechno, co bylo v jeho moci, aby ji získal. Sliby, šalby, hrozby, všechno bylo marné. Dioklecián, který byl zvyklý, že všechno probíhalo podle jeho přání, byl zachvácen prudkým hněvem. "Ovlivněn ďáblem dal Filoménu uvrhnout do vězení v paláci, kde byla spoutána řetězy."
Každý den ji ve vězení osobně navštěvoval. Dal uvolnit její řetězy a podával jí chléb a vodu. Dal uvolnit její řetězy a podával ji chléb a vodu. Přesto byly jeho snahy marné. Filoména se zcela odevzdala neodvolatelně Ježíši, svému Snoubenci a jeho Neposkvrněné Matce. Věznění trvalo 37 dní. Pak se ji zjevila Matka Boží uprostřed nebeského světla. Držela v náručí svého Syna. "Moje dcero," řekla ji "ještě tři dny vězení a po těchto čtyřiceti dnech budeš vysvobozena ze svých bolestí." Moje srdce tlouklo radostí při té zprávě. Ale když Královna andělů dodala, že mám opustit toto vězení, abych byla vystavena strašnému mučení a těžkým bojům, které budou horší než vše, co předcházelo, změnila se moje radost ve strašnou úzkost. Myslela jsem, že se usmrtím."
Císař dal dívku přivázat ke sloupu a zbičovat. "Protože je tak tvrdohlavá, a dává před císařem přednost jednomu zločinci, který byl odsouzen k smrti, zaslouží si odpovídající potrestání" prohlásil. Po bičování bylo její tělo jedna rána. odvlekli ji zpět do vězení, aby zde zemřela.
Zde však došlo k řadě zázraků, které měly za následek, že se mnoho Římanů obrátilo. V noci se jí zjevil anděl světla, který vylil balzám na její rány. Byla okamžitě uzdravena. Když se o tom císař dozvěděl, šel za ní do vězení. Byla ještě krásnější než předtím. Řekl jí, že za tento div děkuje Jupiterovi, který jí přiřkl císařskou korunu. Když Filoména lichotícímu císaři nadále odporovala, nařídil, aby jí na krk přivázali kotvu a měla být vhozena do Tibery. Stal se však další div. Dva andělé uvolnili provaz a kotva se v řece utopila. Filoménu položili na břeh.
Po této události Dioklecián prohlásil, že Filoména je čarodějka. Poručil, aby byla opět zavlečena do vězení. Upadla tam do hlubokého spánku a probudila se ještě krásnější, než kdykoliv před tím. Na Diokleciánův rozkaz se mučení měla opakovat tak dlouho, dokud Filoména nezemře. Ale staly se nové divy. Lučištníci nebyli schopni vystřelit své šípy. Šípy byly rozžhaveny, ale když je vystřelili, obrátily se proti střelcům a šest z nich bylo usmrceno. Dioklecián křičel, že se jedná o magii, ale mnoho diváků se obrátila k pravému Bohu. Rozhněvaný tyran, který se obával, že pro tyto divy nakonec dojde k převratu, poručil, aby jí uťali hlavu. Filoména byla sťata v pátek 10. srpna ve tři hodiny. Její svátek se slaví 11. srpna, protože 10. srpen již patří jinému mučedníku- sv. Vavřinci.
V čele věřících, kteří uctívali tuto zářivou pannu a mučedníci, stojí papežové Řehoř XVI., Lev XII., Pius IX. a sv Pius X. Tito papežové mocí své autority opakovaně prohlásili, že Filoména je světice, panna a mučednice a divotvůrkyně. Lev XII. dovolil, aby jí byly zasvěceny oltáře a kaple. Řehoř XVI., byl svědkem uzdravení Pavly Marie Jaricotové, která byla v bezvýchodné situaci. Když se krátce nato odebrala, zcela uzdravená do Magnana, kde jsou přechovávány ostatky světice, nazval Filoménu "velkou divotvůrkyní 19. století".
Pius IX, velký ctitel sv. Filomény byl na její přímluvu uzdraven z těžké nemoci, když byl ještě arcibiskupem v Imole. Jako papež putoval k jejímu hrobu v Magnanu. Prohlásil sv. Filoménu za patronku Neapole a v roce 1849 ji jmenoval "Patronkou Mariiných dětí."
Papež Lev XIII. ještě než se stal papežem, vykonal dvě pouti do Magnana. Potvrdil "Bratrstvo sv. Filomény" a udělil mu titul arcibratrstva vybaveného mnoha odpustky.
Také sv. Pius X. byl jejím velkým ctitelem. Poslal do Magnana zlatý prsten a další dary.
Není jistější záštity než tato úcta papežů. Jistě se neangažovali pro nic za nic. Po objevení hrobu následovala důkladná vyšetření a odborné studie specialistů. Ti dospěli k závěru, že ostatky jsou pravé. Tyto výsledky byly potvrzeny četnými zázraky, které je provázely. Světice se ukázala nejen jako pravá, ale i jako velká divotvůrkyně. Nadále však trvalo tajemství jejího života, o kterém nikdo nic nevěděl. Důvěrná sdělení svaté Filomény získala na věrohodnosti díky úplnému obrácení těch osob, kterým světice svěřila zprávu o svém životě.
Zdroj: Světlo- Týdeník Matice Cyrilometodějské, č. 26/ročník XI., 2003 str. 7-8
