Nabízíme svědectví Alana Amese v Guggenheimu u Strassbourgu na jaře 2001...
Naše nebeská Matka, svatí a andělé mě podněcují, abych se co nejčastěji účastnil mše svaté. Dříve jsem chodil na mši jen o Velikonocích, a přitom jsem se vyzpovídal. Bylo to pro mě jako pojistka, abych se dostal do nebe. Mše svatá jako taková neznamenala pro mě nic. Pak jsem začal chodit každý týden a nakonec denně. A nyní se pro mě stala mše svatá tím nejdůležitějším v životě.
Vzpomínám si, že jsem poprvé stál venku před bránou a něco mě vzalo za ruku a zavedlo dovnitř. Pocítil jsem velkou radost a vzrušení, když jsem prošel bránou. Nevěděl jsem, zda se mám smát nebo plakat. Tak jsem byl šťastný až mě rozbolel žaludek. Kolem dokola jsem pociťoval pokoj, lásku, nebezpečí a poprvé ve svém životě jsem se v kostele cítil doma. Uvědomoval jsem si, že jsem zde doma. Kostel je dům Boží, dům Ježíše Krista, dům Ducha Svatého. Když kněz začal mši svatou, visela jeho slova ve vzduchu jako elektrický náboj a tento náboj se dotýkal mého nitra. Pohnutí bylo stále silnější a já jsem se cítil tak šťastný, že bych mohl v tom okamžiku zemřít. Byl jsem si vědom, že každé slovo, které kněz vyslovuje, je svaté, a že je naplněno životem. Ducha Svatého. Cítil jsem jak tato slova pronikají do mé duše, a přál jsem si, aby to nikdy neskončilo.
Pak jsem se podíval na oltář a viděl jsem Ježíše a apoštoly kolem něho. Když kněz ukazoval hostii, tekla z ní ke mně krev a obklopovala mě. Cítil jsem tak hluboký mír jako nikdy předtím. Později, když Ježíš ke mně začal promlouvat, zeptal jsem se ho, proč se to všechno děje. Dříve pro mě mše neznamenala vůbec nic, a nyní znamená všechno. Nemohu bez Eucharistie žít.
Když jsem na cestách, a nemám příležitost účastnit se mše svaté, jsem k neutěšení. Cítím v sobě prázdnotu, potřebuji jeho tělo a krev každý den. Ježíš mi dal tuto odpověď: "Předtím jsi byl slepý k pravdě. A pravda, že jsem v Eucharistii skutečně přítomen a každému člověku podávám ruku. Nabízím vám příležitost, abyste byli se mnou jedno v lásce, jedno ve mně. A nyní slavíš Eucharistii tak, jak by se vlastně měla Máš velkou touhu po Ježíši: přicházíš s vroucím přáním přijmout mé tělo a mou krev, přicházíš s hlubokou vírou v Eucharistii. Já jsem však smutný že tak mnoho lidí to nechápe. Dokonce i ti, kteří přicházejí do kostela, jsou někdy docela vlažní návštěvníci. mysli sami na sebe, na své rodiny, na své přátele, na svůj sport a své radosti, na ty věci, které právě dělají a přejí si, aby kněz byl co nejdříve se vším hotov. Staví na první místo sebe a Boha až na druhé. Nesmíte sebe stavě před Boha, nýbrž máte myslet na něho dříve než na sebe. Jak můžete správně slavit Eucharistii, když stavíte sebe před Boha? Když přicházíš na mši svatou, musíš se ihned zcela obrátit k Bohu a k Duchu Svatému a říct jim, že je miluješ, a že toužíš po jejich lásce. Od prvního až do posledního slova máš myslet na Nejsvětější Trojici a toužit po těle a krvi v Ježíše Krista. Každá Eucharistie je ten největší dar, který Bůh vůbec dává.
Můžeme být jedno s Bohem a přijímat ve svém těle pocity nebe. Když žijete v Eucharistii, když jí často slavíte, máte otevřít svá srdce a přijmout ji do svého nitra a pak budete mít pravý život, protože Ježíš přináší ve své osobě pravý život. On řekl: "Když jíte mé tělo a pijete mou krev, máte v sobě věčný život." Všechny pocity, že nejsem milován, zmizely, a já nyní vím, že mě Ježíš miluje, a že se mi daruje. A tak tomu může být u každého z nás. Všechny vaše nouze, všechna vaše utrpení se mohou rozplynout, váš život se může skrze eucharistickou blaženost od základu změnit. Víra je něco oblažujícího, ona je láska. První křesťanská společenství byla šťastná, protože žila s Ježím a pro Ježíše. Není třeba si dělat starosti o vlastní život, jako bychom nesli tíhu celého světa. Když to takto prožíváme, je to proto, že nežijeme jako Ježíš. Žijeme-li z Eucharistie, ježíš nám dává sílu, abychom unesli i to, co se nám zdá těžké, pak vás může potkat jakékoliv neštěstí, a přesto zůstanete v radosti..., protože Ježíš Kristus je s vámi a nese vás. Pak poznáte, že vás nic nemůže zranit ani přepadnout.
Musíme se dnes vrátit k radosti prvních křesťanů. Chceme-li, aby za námi šli mladí lidé, musí být tento kostel plný radosti.
Žijeme-li z Eucharistie, budeme vždy šťastní. Pochopte, že nemocní naleznou v Eucharistii své uzdravení. Eucharistie je nejmocnější modlitba za uzdravení, protože je od největšího Lékaře světa- od Boha.
Jak mnoho lidí chodí od jednoho lékaře k druhému a nakonec skončí v New Age. k Eucharistii však nepřijdou. Při Eucharistii vzýváme Boží jméno a jsme uzdraveni. V Eucharistii Ježíš říká: Buď zdráv." Ale většina je hluchých a nevěří. Bude-li vaše víra jako hořčičné zrno, budete tělesně, duševně a citově uzdraveni. Ježíš říká: "Tvá víra tě uzdravila." A víra je Eucharistie. Katolík, který nevěří v Eucharistii, je katolík jen podle jména. Při poslední večeři Ježíš poručil: "To čiňte na mou památku." Tak mnoho katolíků je na mši svaté, a nic to pro ně neznamená, i když by to vlastně mělo pro ně znamenat všechno.
Často se mne ptají, jestli tuto zkušenost může při mši svaté prožít každý. Všude na světě je Ježíš Kristus přítomen, v každé mši svaté. Ke každému člověku má svůj odlišný, zcela osobní vztah. Je to vztah intimní, zcela osobní. Stane se s vámi to, co mi vyprávěli mnozí. Když přicházejí na mši svatou s vědomím, že je Bůh miluje, aby prosili o lásku, a když se zcela obrátí k Němu, pak bude mše svatá pro každého životná a změní vám život, stanete se lepšími. A když okusíte sladkou lásku Boží v Eucharistii, budete chodit na mši svatou každý den. Nedokážete se bez ní obejít, budete jí milovat nade vše a stále.
Z tohoto důvodu jsem také řekl, že pláču, když nemohu jít na mši svatou, protože chci prožít tuto dobrotivou Ježíšovu lásku. Jak může někdo říct, že miluje Ježíše a netouží se s ním každý den setkat? A jak je možno dobře přijmout Eucharistii?
Důležitá je svatá zpověď. Mnoho lidí chodí na mši, ale nepřistupují ke zpovědi. Nechápu, jak to lidé dělají, protože chci-li přijmout Ježíše, musím být tak čistý, jak je to jen možné. Ježíš mi řekl, abych chodil ke zpovědi pětkrát týdně, protože jsem velký hříšník. Vím, že to všichni nemohou dělat. A když to nemohou dělat, musí se stále modlit o odpuštění, aby byli tak čistí, jak jen je to možné. Zpověď je něco zcela podstatné.
Zdroj: Z Maria heute 388, Světlo-Týdeník Matice Cyrilometodějské, č. 25/XI. ročník, 2003, str. 7
