Praktikující muslimka ze Súdánu otevřela cestu ke svatořečení Daniela Comboniho....
Praktikující muslimská žena umožnila svatořečení apoštola Afriky Daniela Comboniho. Rada teologů, kongregace pro svatořečení nemá nejmenších pochybností. Zázrak, který potkal tuto ženu, se stal na přímluvu Daniela Comboniho. Ta žena se jmenuje Lubna Abdez Azizová. Je matkou pěti dětí a žije v Súdán, v africkém státě, ve kterém platí právo šaría, ilamský zákon. Tento zákon nese spoluvinu na propuknutí krvavé občanské války mezi arabizovaným severem a jihem této sužované země. Ale Chartúm, hlavní město Súdánu, je také centrem působení Daniela Comboniho, jednoho z největších misionářů poslední doby. V tomto městě se jeho život skončil 10. října 1881, kdy podlehl horečce a přemíře námahy, život, který celý věnoval africkým národům. Daniel Comboni, "Otec černých", jak ho všude nazývali, byl prvním biskupem v Chartúmu.
Byl prvním, kdo v tmto odlehlém a obtížném koutu světa vybudoval pevné misijní body a otevřel tak cestu pro evangelizaci kontinentu. A byl také první, který s odvahou na tehdejší dobu neobvyklou uvedl do střední Afriky řeholní sestry. Comboni neúnavně obviňoval s jednoznačnou ostrostí mocné Evropany z obchodu s otroky, za jejichž osvobození bojoval. Neváhal uzavřít přátelství s tureckým velkým pašou a s muftím této oblasti, a to všechno po velmi realistickém zhodnocení společenské situace. Jeho tělesné ostatky odpočívají ještě dnes pod velkou budovou, která je sídlem chartúmské vlády. Zde se kdysi nacházela první křesťanská misie, kterou Comboni založil. Jeho podobiznu s turbanem na hlavě je možno najít ve školách Comboniho misionářů, které navštěvují převážně muslimské děti, stejně v chartúmské nemocnici Panny Marie. Ale vraťme se k našemu příběhu.
Dne 11. listopadu 1997 byla do nemocnice Panny Marie přivezena Lubna Abdel Azizová. Byla ve vysokém stupni těhotenství a její páté dítě přivedli na svět císařským řezem. Dítěti se dařilo dobře, ale stav matky se očividně zhoršoval: večer se zdálo, že její život je vážně ohrožen. "Těžké krvácení z přebytku placenty," zněl lékařský nález. Pokusili se dvěma operacemi přivést krvácení pod kontrolu. Ale ihned po druhé operaci museli lékaři konstatovat, že krev dále uniká a ani transfuze pacientce nepomohly. Podle lékařské terminologie došlo k " široce rozvětvené intravaskulární krevní sraženině a fibrinolýze", nezvratnému šoku, který má za následek srdeční kolaps a plicní edém. Jinak řečeno- nedá se už nic dělat. Lékařská diagnóza nedávala žádnou naději. Pacientce zbývalo už jen velmi málo času. Lékařská dokumentace je velmi přesně zaznamenána a prostudovala ji rada lékařů Kongregace pro svatořečení. V Positio jsou však zahrnuta nejen stanoviska lékařů, ale také otázky a odpovědi, které byly položeny ošetřujícím sestrám.
Sestra Maria Bianca Benatelliová, vrchní sestra jednotky intenzivní péče, svědčí: "Ve dvě hodiny odpoledne byla žena znovu převezena na operační sál, kde měla být odstraněna příčina krvácení. Ale krev nebylo možno zastavit. Z nouze byla nemocné dána i krev, která nebyla čerstvá a nebyla kontrolována proti AIDS. Jejímu manželovi se podařilo zajistit dvě ampule fibrogenu, léku pro zastavení krvácení, ale ani to nic nepomohlo. Lékaři se shromáždili u lůžka pacientky a jednohlasný soud zněl: beznadějné.
Když jste se začali modlit za uzdravení pacientky? "zeptali se sestry při její svědectví v rámci procesu svatořečení. Žena prosila stále o pomoc. Pojal mě velký soucit s touto matkou, která umírala a zanechala po sobě pět dětí. Kdyby byla křesťankou, zavolaly bychom kněze, aby jí udělil svátosti, společně s ní bychom se modlily a řekly jí, aby se svěřila Srdci Ježíšovu a některému světci, ale byla to muslimka.
A tu mi přišel na mysl Mons. Comboni. On byl jediný, kterého jsem ji mohla jmenovat. Zde v Súdánu ho zná každý, i muslimové. Apelovala jsem na něho a vložila matku do jeho náruče: "Nikdo kromě tebe nemůže pomoci, nedá se už nic dělat, my nemůžeme nic dělat...Ale ty, ty to můžeš, pomoz ji! Je to žena ze Súdánu, tvé země, muslimka. Ty jsi pro jejich dobro tolik udělal, miloval je. Nemají snad ve tvém srdci zvláštní místo? Zachraň ji, nedej ji zemřít. Obrátila jsem se k vedle stojící sestře a řekla ji: Modleme se spolu k otci Combonimu, aby této ženě zachránil život. Rychle jsem přinesla obraz Comboniho a cestou zpět do pokoje nemocné jsem ho prosila, aby mi vnukl, co mám této ženě říct. Když jsem opět stála před ní, sklonila jsem se k ní a řekla: "Lubno, lékaři říkají, že tvůj stav je velmi kritický. Lubno, znáš Comboniho? Jestli proti tomu nic nemáš, svěříme tě jemu." Ona se zeptala: Je to ten, který postavil v Chartúmu školy? "Ano" odpověděla jsem jí. Ale on je také Boží přítel a protože je Bohu blízko dosáhne více než my všichni dohromady. Chceš, aby titu nechala jeho fotografii? "Souhlasila a také její matka, muslimka, která seděla v nohách lůžka, dala k tomu přikývnutím souhlas. Položila jsem v Comboniho obrázek na polštář nemocné. Obličejem k ní, aby se na něho mohla dívat. A když jsem to udělala, dívala jsem se na obraz a tichým hlasem jsem mu řekla: "Neudělej nám ostudu..."
Sestra Silvana Orlanda la Mara, jiný nemocniční sestra, vypověděla při procesu: "Pacientka ztratila vědomí. Srdeční tep byl sotva patrný. Pak přišel do poje její muž. Měl na ruce jedno dítě. Lékaři mu vysvětlili, že stav ženy je beznadějný. Tu vzal dítě do náruče přišel za mnou a řekl: "Sestro, modlete se k vašemu Bohu za matku tohoto dítěte." Odpověděla jsem taktně: "Nemáte-li nic proti tomu, rády to uděláme skrze otce Comboniho." On věděl, kdo je Comboni, nemusela jsem nic dodávat. Ne, nemám nic proti tomu, byl to velký člověk, zněla jeho odpověď. A tak se začaly všechny misionářky modlit za uzdravení ženy na přímluvu otce Daniela Comboniho. Také katolický lékař, který Lubnu operoval, a tři koptičtí pomocníci šli se sestrami do nemocniční kaple, aby se zde modlili.
Proti všemu očekávání žena nezemřela, nýbrž přežila celou noc. Lékaři byli ráno nesmírně udiveni, když ji našli na živu. Nezemřela ani poté, co ji v jejím beznadějném stavu potřetí operovali. K překvapení lékařů nabyla žena vědomí a ve velmi krátké době se zotavila. Opravdu, již za několik málo dní mohla být propuštěna. Také dva muslimští lékaři ženu později vyšetřili a jejich dobrozdání je součástí aktů svatořečení.
Všichni se divili tomu, že tato smrti zasvěcená žena se vrátila k životu, vypovídá sestra Bianca Garasciová. Nebylo nikoho, kdo by nebyl toho názoru, že se zde jedná o případ pro který není žádné vysvětlení, o zázrak. Když jsem viděla, že Lubna se zcela zotavila" pokračuje sestra Maria Bianca Benatelliová, řekla jsem jí: "Vidíš, Bůh tě miluje, Comboni ti pomohl. Mnoho jsem se za tebe modlily. Jsi stále matkou pěti dětí, kdo by se o ně mohl postarat lépe než ty sama."
Náhlé, úplné a trvalé uzdravení bez následků jakékoliv druhu, z vědeckého hlediska nevysvětlitelné, tak zněl jednohlasný soud lékařské komise z 11. dubna 2002, A 6. září téhož roku bylo zázračné uzdravení na přímluvu Daniela Comboniho uznáno také radou teologů. Takový výjimečný případ uzdravení muslimské ženy Kongregace pro svatořečení ještě nikdy neprojednávala. Ve zveřejněném dekretu chtěl obhájce víry v kongregaci zdůraznit "jak prozřetelnostně významný a výmluvný je tento mimořádný případ právě v této době kdy se vztahy mezi muslimskými zeměmi a Západem vyvíjejí tak obtížně."
Lubna a její muž nebyli v diecézní procesu v Chartúmu v květnu 2001 dotazováni." Prohlásil P. Arnaldo Baritussio, postulátor procesu "Soud měl dva důvody, aby od jejich výpovědi upustil. Předně lékařské dobrozdání a shromážděná dokumentace byly více než dostačující: dále také proto, že oba praktikující muslimy nechtěl soud předvolávat z taktních důvodů. "Víme, že oba po Lubině uzdravení putovali do Mekky," pokračuje postulátor. A víme také, že stále udržují dobré vztahy se sestrami, které se o ni tak významně postaraly. Sestra Assunta Sciottová, která pracuje v Chartúmu v nemocnici Panny Marie 44 let, to může jen potvrdit: "Jsme stále spřáteleni, Lubna a její muž nám projevují vděčnost. Jsou to praktikující muslimové, žádní fanatikové. Je třeba říct, že vztahy mezi křesťany a muslimy jsou v Chartúmu všeobecně velmi dobré, my sestry požíváme u muslimů velký respekt. A tento respekt je vzájemný. Naše nemocnice existuje už od počátku 20. století. Za 44 let, co tu pracuji, neměla jsem s muslimy žádné problémy. A jak často mi řekli, dávají přednost naší nemocnici, protože se zde mohou cítit jako doma."
Když Mons. Daniel Comboni umíral na černou horečku, napsal svým misionářům: "Vidím, že Pán si v nejtěžších záležitostech posluhuje těmi nejslabšími...V něho, v jeho milosrdenství vkládáme všechnu svou důvěru. Buďte bez strachu...Až budeme v nebi, budeme svými neúnavnými modlitbami naléhat na Ježíše a Marii, tak dlouho se k nim budeme modlit, až z lásky nebo protože jim nic jiného nezbude, budou přinuceni dělat zázraky."
Zdroj: Z 30giormi 4/2003,Světlo- Týdeník Matice Cyrilometodějské, č. 30/XI. Ročník, 27. července 2003, str. 4-5
