Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Celý týden si Kája opakoval názvy všech věcí, které pan farář používal v neděli u obětního
stolu: na ubrusem, svíčkami a květinami nazdobený stůl rozdělal ministrant ještě korporál, bohatě
zdobený zlatý kalich byl přikrytý pallou, pan farář si po umytí utřel ruce do malého ručníčku –
lavaba. Jestlipak pan farář na něco nezapomene? On Kája by na něco určitě zapomněl.
„Nezapomene, uvidíš,“ uslyšel Kája, sotva odešel s ostatními dětmi po obětním průvodu zpět
na své místo.
Usmál se. Kostelníček je už zase na obětním stole a horlivě ukazuje ministrantům, co mají vzít
a přinést. Kluci však dělají, že skřítka nevidí. Doopravdy ho nevidí nebo se jen tak tváří? Napadlo
Káju, když jej maminka postrčila: „Vstaň.“
„Pán s vámi,“ říká právě pan farář.
„I s tebou,“ odpovídají lidé.
Ta odpověď se Kájovi náramně líbí. Maminka říkala, že dospělým má vykat, ale tady se
všichni k panu faráři hlásí jako nejlepší kamarádi. Maminky, tatínci, dědečci, babičky, ale i malé
děti. Dokonce i on Kája smí říct panu faráři: „I s tebou.“
„Vzhůru srdce.“
„Máme je u Pána.“
Kája se zadíval na Kostelníčka: „Tak máme srdíčko v těle nebo u Pána Ježíše? Teď tomu
nerozumím.“
„Samozřejmě to srdíčko, které cítíš tepat, když si chytneš na krk, to máš v sobě. Ale srdce je
symbolem lásky, to nevíš?“
„Vím. Zamilovaní si kreslí srdíčka i u nás ve škole.“
„No vidíš. Mít srdce u Pána znamená mít ho moc rád, chtít být u něho co nejblíž.“
To je krásné. Já mám Pána Ježíše moc rád, zasnil se Kája tak, až zapomněl dávat pozor, co pan
farář povídá dál.
Najednou ho vytrhl hlas varhan: „Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů, nebe i země jsou plny
tvé slávy…“
„Kostelníčku, to je, jako bych byl přímo u Pána Boha.“
„To bys byl jako Izaiáš,“ zasmál se skřítek.
„Jaký Izaiáš? Toho neznám. Je tady?“
„Kdepak, žil ještě dávno před narozením malého Ježíše. Jednou se modlil v chrámě a najednou
měl zvláštní zážitek. Uviděl Pána Boha v nebi na trůnu, kolem něho se pohybovali andělé
a zpívali podobně jako teď my.“
„To muselo být krásné,“ vzdychl Kája.
„Také že bylo. Izaijáš byl z toho tak nadšený, že se hned nabídl Pánu Bohu jako jeho
pomocník – prorok. Připomínal potom lidem, že se mají polepšit, protože se už brzy narodí ten,
kterého Bůh lidem už dávno slíbil.“
„Já bych také chtěl Pánu Bohu pomáhat. Jde to?“
„To víš, že jde. Prozatím stačí nabídnout Pánu své ruce, nohy, oči, uši, ústa k dělání dobrých
skutků třeba mezi spolužáky. Později si tě Pán už může vést sám.“
Může tě vést sám… zní Kájovi v uších. To si musí ještě rozmyslet. Maminka ho také někdy
vede. V noci je to docela dobré, aspoň nikam nespadne, ale někdy ve dne by se třeba rozběhl,
jenže když ho maminka vede, nejde to. Jaké to asi je, když člověka vede Pán Bůh?
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com