Nabízíme pár řádků k zamyšlení...
Na první pohled by se mohlo zdát, že na otázku v nadpisu článku je možno odpovědět, ano, je to úplně jedno. Na první pohled totiž nepoznáme, zda ti, které potkáváme, jsou pokřtěni nebo ne. Někdy se to dokonce nepozná ani podle chování. Ve skutečnosti je v tom úplně zásadní rozdíl. Naplno to bude ale patrné až po smrti, kdy duše pokřtěných předstoupí pře Boha s nesmazatelným znamením, že patří do Boží rodiny, zatímco duším nepokřtěných bude toto vzácné znamení v tuto rozhodnou chvíli chybět. Dětem to obrazně přirovnávám ke vstupence do nebe- jedním dechem dodávám, že samozřejmě nestačí vstupenku mít- ale je potřeba podle křtu i žít.
Další významný rozdíl je i v tom, že křtem se smývají hříchy. U malých dětí se smývají následky dědičného hříchu, s kterým se všichni rodíme. Jde o stav- ne-přátelství s Bohem bez nároku na možnost návratu do ráje. Tento stav je následkem hříchu prvních lidí a dědíme ho všichni. Když je pokřtěn někdo větší nebo dospělý, pak projevuje i životě tohoto člověka. Zvlášť v poslední době si uvědomuji, jak chudáci i nepokřtění jsou bezbranní vůči různým druhům duchovního zla.
Vybavuje se mi například muž, který se přišel ptát kněze, co si má myslet o tom, že ho jistý člověk proklel, a zda se proti tomu může nějak bránit. Ukázalo se, že je nepokřtěný. V tomto a podobných případech chybí nepokřtěným ten duchovní štít křtu, o který se mnohé duchovní zlo může roztříštit a díky kterému se dá proti takovým vlivům účinněji bránit a bojovat. Křest navíc účinkuje sám, a proto od chvíle křtu v duši pokřtěného zvláštním způsobem působí Boží milost. A to i u těch , kteří ze křtu nežijí nebo nejsou vedeni k víře- samozřejmě, že správné je podle křtu žít.
Vyplývá tedy z toho jakási přímá úměra: čím dřív je člověk pokřtěn, tím lépe. To je jeden z důvodů, proč Katolická Církev křtí malé děti. O významu a síle křtu by bylo možno psát ještě mnoho. Jen ti, kteří nedoceňují, jak je to velký dat, berou křest na lehkou váhu. Velmi důležité je naučit děti podle křtu žít. Někdy to rodičům při přípravě přirovnávám k tomu, jako kdyby dítěti nechali připsat na konto dědictví v hodnotě 1 miliardy dolarů, v čemž by jistě nezaváhali, ale to nestačí. Je třeba dítěti ještě sdělit číslo účtu a ukázat, jak se z něj dá vybírat. Křest má mnohem větší hodnotu než miliarda dolarů. A přitom je tak poměrně snadno dostupný. Jistě chápete bolest, s kterou pohlížím na ty, kteří děti nechali pokřtít, ale dál už nedělají nic pro to, aby je naučili, jak ze křtu čerpat a žít. A samozřejmě bolestivý je pohled na ty, kteří dosud pokřtěni nejsou...Zakončím slovy nezapomenutelného probošta mikulovského P. Stanislava Krátkého: "A v čem je problém? Vody je dost."
autor: P. Marek Dunda v rámci pozvání na Lidové misie ve farnostech Nové Veselí a Bohdalov
