Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
„Kájo, Kájo, běž pro dary,“ jemně vytlačuje maminka svého synka o týden později po
přímluvách z lavice.
Cože? Pro dary? Tady budou nějaké dárky? To si Kája nesmí nechat ujít! Rychle vyráží
z lavice a žene se směrem od oltáře, jak maminka naznačila pohledem. Vnímá, že i z jiných lavic
vystupují děti a dávají se stejným směrem jako Kája. Nesmí se nechat předběhnout. Přidává do
kroku. Ale už je u dveří, a krásně zabalené krabice nikde. Zůstává bezradně stát.
Až nyní si všímá, že ostatní děti zůstaly už v půli kostela u malého stolku a něco si tam
rozdělují. Že by to přehlédl? Kája se vrací za dětmi.
Nějaký kluk si mezitím bere tácek se dvěma skleněnými džbánky a holka už má v rukou
zlatou misku s bílými kolečky. Kája se zklamaně dívá. Jediné, co ho usmiřuje, je, že na ostatní
děti také nic nezbylo. Ale nezdá se, že by je to nějak mrzelo. Stoupají si za ty dva vpředu a pěkně
ve dvojicích jdou vstříc panu faráři, který stojí před tím velkým stolem vpředu, usmívá se
a pokyvuje, že jdou dobře. Kája si honem stoupá vedle malé holčičky a připojuje se k průvodu.
Když míjí maminku, dokonce se na ni trochu usměje.
Zatímco ostatní lidé zpívají, průvod dětí přichází dopředu. Pan farář si přebírá přinesené věci,
pokyne hlavou na poděkování a posílá děti zpět do lavic.
Kája je trochu rozpačitý. Tak tohle že byly nějaké dárky? Musí být příště první, aby si to lépe
prohlédl. Třeba mu něco uniklo.
O týden později se nemůže dočkat. Co chvíli se obrací na maminku: „Mami, už? Kdy už
budou ty dárky?“
„Ještě počkej, řeknu ti,“ snažila se ho uklidnit maminka, ale Kája se stejně nemohl dočkat.
Zase se ponesou jenom ty dvě skleněné poloprázdné konvičky a miska s kolečky, kterým
maminka říká hostie, nebo dnes budou doopravdy nějaké krabice s mašlí, jaké mu vozí babička
k narozeninám?
„Mami, už?“
„Tak běž.“ Maminka ani nestačila popostrčit svého malého nezbedu z lavice. Kája už je
u stolečku. Hm, jako minule: skleničky a miska. Rychle bere misku a nerad čeká na holčičku,
která opatrně zvedá tácek se dvěma konvičkami. Ostatní děti se způsobně řadí za ně do nevelkého
průvodu. Lidé zpívají a Kája po očku pozoruje maminku. Na copak asi myslí? Třeba také
v duchu přináší Pánu Ježíši nějaký dárek.
„To víš, že jo,“ objevil se náhle na okraji misky Kostelníček. „Při obětním průvodu, ve kterém
teď jdeme, nesete Pánu Ježíši chléb a víno s vodou, zatímco lidé mu v duchu přinášejí své radosti
a bolesti a lidi, na kterých jim záleží.“
„Počkej, to bylo moc rychlé. Jaký chléb neseme? Já nikde žádný nevidím.“
„Tak se dobře podívej. Jsou to ta bílá kolečka tady na tácku. Říká se jim hostie. Víno a voda
jsou v těch skleněných konvičkách.“
„A proč to tam neseme?“
„Protože za chvíli se tyto dary budou proměňovat. Stejně jako všechno, co lidé přinášejí Pánu
Ježíši ve svém srdci. To, co je tíží, i z čeho mají radost. Mohou Pánu Ježíši předložit i radosti
a starosti těch, kteří teď v kostele být nemohou.“
Kája se chtěl ještě něco zeptat, ale místo Kostelníčka se najednou na kraji misky objevila ruka
pana faráře: „Děkuji ti za přinesení obětních darů, Kájo,“ usmál se pan farář a otočil se i s miskou
ke klukovi, který stál vedle něj.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
