Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Celý týden Kája přemýšlel, jestli má říct Zdeňkovi o nebeském tatínkovi. Od maminky ještě
vyzvěděl, že náš nebeský Otec , Pán Bůh, je všemohoucí. Všechno může udělat, se vším nám
může pomoci, to je také fajn. Ale líbilo by se třeba Zdeňkovi, že Pán Bůh všechno ví? Dokonce
i to, co chceme skrýt? Musí si to ještě promyslet, nebo se zeptá Kostelníčka.
Dnešní mše svatá zatím hodně postoupila. Lidé už odzpívali celé dlouhé vyznání „Věřím
v jednoho Boha“ a Kája tušil, že teď by se někde mohl objevit Kostelníček. A také že ano. Ale co
to? Skřítek nemává, neuklání se, dokonce se ani na Káju nedívá. Místo toho stojí před velkým
křížem v blízkosti oltáře a tře jednou ručkou o druhou.
„Kostelníčku, Kostelníčku! Co to tam děláš?“
„Prosím, moc prosím Pána Ježíše.“
Kája ví, co znamená prosit. Každou chvíli po mamince něco chce. „Prosím, tě, moc prosím,“
říká a doprovází svůj prosebný hlas podobným gestem jako teď skřítek. Ale proč to dělá teď
a o co asi prosí?
„Poslouchej!“
Až teď si Kája všímá, že u ambonu, pultíku, u kterého ještě před chvílí pan farář povídal, stojí
nějaký pán a něco čte. Vždycky se odmlčí a lidé říkají: „Prosíme Tě, vyslyš nás.“ Aha, on
neprosí jen Kostelníček, prosí všichni lidé. Za Církev, za papeže, za kněze, za mír, za úrodu, za
farnost… Kája ani všemu nerozumí.
„To všechno Pán Bůh hned splní, Kostelníčku?“
„Někteří lidé si to myslí. Představují si, že Pán Bůh funguje jako automat. Hodí se prosba,
vypadne splnění. Jenže u Pána Boha to funguje podobně jako u správné maminky nebo tatínka.
Také ti vždy hned vyhoví?“
„Ne, to ne. Někdy maminka řekne, že na to mám ještě čas nebo že to pro mne není dobré, ale
někdy mi třeba pomůže hned, když ji poprosím.“
„Vidíš. U Pána Boha je to také tak. Zná nás, a ví, co je pro nás kdy dobré, na co máme ještě
čas nebo co by nám třeba mohlo ublížit, i když my si myslíme opak. Někdy nám opravdu hned
pomůže, ale občas třeba jen připraví podmínky, abychom si svou prosbu splnili sami a něco se při
tom naučili. Občas nám dokonce někoho pošle, kdo nám pomůže naši prosbu splnit.“
„Kdyby za nás všechno dělal, tak bychom se nic nenaučili, viď, Kostelníčku? Maminka mi to
také tak říká.“
„Vidíš, máš moudrou maminku.“
„To mám,“ nadnese se Kája, podívá se zboku na maminku a jemně ji pohladí po ruce. „Ale
proč klečíš, když se teď neklečí?“
„Protože když o něco Pána Boha prosíme, máme to dělat celým srdcem, tedy opravdu. Máme
myslet na to, co říkáme. A to platí nejen u přímluv. Nemáme papouškovat nějaká naučená slova,
ale upřímně mluvit s Pánem Ježíšem, od srdce, jak někteří říkají. Tomu se říká modlitba.“
Kája se chytil za pusu. Papouškovat? To mu kdysi také maminka říkala. Opakoval jakási
slova, která se mu líbila, a maminka ho napomenula: „Nepapouškuj, Kájo, když tomu
nerozumíš.“ Teď už ví, že papouškovat se dá i tak, že člověk nemyslí na to, co říká. A tak se
s Pánem Ježíšem nemluví.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
