Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Týden se překulil jako voda, jak říká maminka, je tu opět neděle a Kája s maminkou jde do
místního kostela. Přicházejí i další lidé, každý si sedá na místo, kde se mu dobře sedí a odkud
dobře vidí na pana faráře. Kája je ještě malý, a proto jde s maminkou do přední lavice.
Od doby, co zná Kostelníčka, se mu zdá, že to v kostele ubíhá nějak rychleji. Dnes už je po
prvním i druhém čtení, mají za sebou žalm i evangelium se slovy samého Pána Ježíše. Pan farář
pak vyprávěl jakýsi příběh a Kája si opakoval, že ze všeho nejdůležitější je mít moc a moc rád
Pána Boha a druhé tak jako sebe. A také už ví, že co nechce, aby mu druzí dělali, nesmí dělat on
jim.
Jejej! Než si to všechno povzpomínal, málem zapomněl na Kostelníčka. Určitě tu někde je.
A snad také dnes přijde.
Sotva na to Kája pomyslel, skřítek se vyhoupl skoro těsně před ním. Kdyby Kája chtěl, mohl
by ho pohladit po hlavičce. Ale toho se neodvážil. Přece jen je Kostelníček maličký a Kája by mu
nerad ublížil. „Kdes byl tak dlouho?“ zašeptal.
„Támhle. Pozoroval jsem tě, jak už se umíš krásně v kostele chovat, a musím ti říct, že z tebe
mám velikou radost.“
Kája se hrdě nadmul. Také už není žádné mimino, napadlo ho, když v tom pan farář, který si
na chvíli sedl na své nádherné křeslo, vstal a zazpíval: „Věřím v jednoho Boha Otce…“
Kája se zarazil. Paní učitelka říkala, že otec, to je tatínek. Ale Kája přece jednoho tatínka,
kterému věří, už má. Teď je sice na dlouhé zahraniční cestě, ale i tak je to tatínek, kterého má
moc rád.
„O jakém tatínkovi to pan farář zpívá? Kostelníčku, nevíš?“
„Vím. O Bohu Otci, všemohoucím Stvořiteli nebe i země.“
„Tomu nerozumím.“
„Všichni jak jsme tady, máme nebeského Tatínka, toho, který stvořil celý svět.“
„Já ho mám také?“
„Ano, mají ho všichni pokřtění.“
Kája ví, co znamená být pokřtěný. Zrovna nedávno pan farář lil jednomu miminku v kostele
vodu na čelo a říkal mu: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.“ Maminka
mu pošeptala, že takhle kdysi pan farář křtil i jeho.
„Vidíš. Kdo je pokřtěný, stává se členem Boží rodiny a má navíc nebeského Tatínka – Pána
Boha,“ doplňuje Kostelníček, jako by přesně věděl, o čem Kája přemýšlí.
„No jo, ale můj opravdový tatínek mě má moc rád. Hraje si se mnou, dává na mě pozor, dává
mi hračky, stará se o mě.“
„Chceš snad říct, že nebeský Tatínek, Pán Bůh, toto všechno nedělá? Má nás rád tak, že si to
ani neumíš představit. Stará se o nás…“
„A dárky? Dává nám také dárky?“ stává se Kája netrpělivý.
„A jaké! Stvořil pro nás celý krásný svět. Zemi s krásnými zvířátky, ptáčky a rostlinami, nebe
s mráčky, sluníčko a všechny hvězdy a planety, které jsou na obloze. Je ti to pořád málo? A tobě,
Kájo, tobě dal ještě život, maminku, tatínka, domov, zdraví, také to, že umíš zpívat, umíš dobře
běhat, umíš druhé těšit a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. To všechno jsou dary od Pána
Boha.“
Kája si všechna ta Kostelníčkova slova snaží srovnat v hlavě. Vlastně je na tom podobně jako
Zdeněk od nich ze třídy. Ten má také dva tatínky: minulého, který s nimi bydlel, když se Zdeněk
narodil a pak toho, který s nimi bydlí teď. Jenže nedávno Zdeněk říkal paní učitelce, že neví,
jestli ho má některý z nich doopravdy rád.
To Kája má jasno. Určitě ví, že ho mají rádi oba tatínci. Ten, který si s ním hraje, když je
doma, i ten nebeský. Vždyť jen dárky, které od nich má! Těm se žádný jiný tatínek nevyrovná.
Vlastně je na tom Kája mnohokrát lépe než Zdeněk. Musí mu o tom ve škole říct. Třeba by aspoň
jednoho z těch svých tatínků mohl vyměnit za nebeského tatínka – Boha Otce.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
