Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Týden utekl jako voda a je tu opět neděle. Už je to dávno, co maminka slýchávala: „Ach jo,
zase neděle, ach jo, zase do kostela…“ Nyní se vždycky po maminčině budíčku ozve z Kájovy
postýlky: „Jupííí!“ Až se maminka diví. Co se to s jejím chlapečkem stalo? Ale tenhle začátek
neděle se jí přece jen víc líbí než to otrávené vzdychání.
Kája už dávno nevyhlíží skřítka v každém zákoutí kostelního prostoru. Ví, že určitě přijde ve
chvíli, kdy na to bude pravý čas. A tak jen tiše čeká, opakuje si, co už ho Kostelníček naučil
a nechává se překvapit.
Dnes už mají za sebou přivítání pana faráře, první čtení, které kdysi četla maminka –
samozřejmě nikdo to neumí tak, jako ona a nikdy také Kája nedával takový pozor, jako když
četla maminka. Zazpívali žalm s větou, kterou si měli zapamatovat, kdosi přečetl druhé čtení.
Hrály varhany a lidé zpívali písničku, potom pan farář četl evangelium, ve kterém mluvil sám
Pán Ježíš. Lidé stáli a pozorně naslouchali, kde Pán Ježíš byl, s kým mluvil, koho uzdravil. Kája
musel uznat, že Ježíš dělal samé skvělé věci a pan farář to umí výborně přečíst. Skoro tak dobře,
jako když četla maminka.
Právě se všichni pohodlně usadili a pan farář začíná povídat. Někdy vypráví nějaký příběh, to
má Kája moc rád a poslouchá, ale dnes ho promluva začíná nudit. Dívá se kolem sebe. Asi není
sám, koho to nebaví, protože támhleta maminka právě vytahuje z kabelky piškoty pro svého
chlapečka, tamta holčička si listuje jakousi knížkou s obrázky, vzadu si děti půjčují pastelky
a malují. Jaj! Tomu chlapečkovi vypadlo z ruky autíčko! To ale byla rána. A pan farář povídá
a povídá. Kde je Kostelníček?
Najednou ho Kája uviděl. Stojí panu faráři na rameni a mává. Copak o něm pan farář neví?
„Neví! Je tak zabraný do promluvy, že necítí, že mu stojím na rameni,“ usmívá se skřítek
a frrrrr! Sjede panu faráři po rukávu toho krásného ornátu, který Kája nedávno tak obdivoval.
„Tedy promiň, to jsem asi přehnal, to se nedělá, po panu faráři se nejezdí,“ omlouvá se
Kostelníček.
„To nic, hlavně že jsi přišel. Víš, už jsem se skoro začínal nudit.“
„Ale pan farář říká, co lidé mají dělat a co nemají, jak se mají chovat k druhým lidem i k Pánu
Bohu.“
„No právě. To slyším od maminky pořád: Kájo, to se nesmí, to se musí, to nedělej, to udělej,
Kájo, proč to děláš, Kájo, proč to neděláš. Snad až budu velký, tak si to budu všechno pamatovat.
Ale teď na to mám malou hlavu. Podívej! Tam by se to ani nevešlo.“
Kostelníček vykulil oči: „Cože? Ty že máš malou hlavu? Podívej se na moji! Ta moje je
mnohem menší.“
„A vleze se ti tam všechno pamatování, co máš dělat? Všechno?“
„Jasně.“
„Ty máš takovou paměť?“ diví se Kája.
„No to ani ne, ale Pán Ježíš jednou povídal, a pan farář to potvrdil, že stačí zachovávat jen
jednu jedinou větu.“
„Jenom jednu jedinou? Jenom jedno, co se může a co se nesmí?“
„Přesně tak,“ povídá Kostelníček.
„A je tam úplně všechno, jo? To ale musí být dlouhá věta.“
„Kdepak, jestli chceš, tak ti ji řeknu.“
Kája nevěřícně přikyvuje: „Tak schválně.“
„Dobře poslouchej. Měj rád Pána Boha víc než všechno ostatní a druhé lidi jako sám sebe.“
„A to je všechno?“ diví se Kája.
„Ano, to je všechno. Máme mít rádi Pána Boha ze všeho nejvíc na celém světě a každého
člověka stejně jako sebe.“
„Já mám rád sebe!“
„To je správně. Pán Bůh to tak chtěl. A máš rád všechny kamarády?“
„Jasně.“
„ A ne-kamarády také?“
„No,“ protahuje Kája, „jak kdy. To je moc těžké.“
„Tak víš co? Já ti to trošku zjednoduším. Pro začátek bude stačit, když nebudeš nikomu dělat
nic, co nechceš, aby on dělal tobě. Rozumíš tomu?“
„Hm, moc ne.“
„Tak příklad: nebudeš nikoho otravovat, protože tobě se také nelíbí, když tě někdo otravuje.
Nebudeš si bez dovolení brát věci druhých, protože také nemáš rád, když ti někdo něco vezme
a ani se nezeptá. Nebudeš nikomu nadávat, protože také tobě se nelíbí, když ti někdo nadává.
Druhým dělej jen to, co chceš, aby druzí dělali tobě. Je to trochu jako ozvěna. Když řekneš něco
hezkého, vrátí se to k tobě zpět. Když uděláš něco dobrého, něco dobrého se k tobě vrátí. Ale
pozor. Když uděláš něco ošklivého, i to se k tobě jako ozvěna vrátí.“
„Kájo, vstávej.“ Maminčin hlas zní teď kdesi z dálky jako ozvěna.
Kája otvírá oči. Lidé v lavicích vstávají, varhany právě udávají tón, aby pan farář začal zpívat.
Mše svatá pokračuje dál obvyklým tempem a nikdo netuší, že Kája se právě dověděl něco moc
důležitého: zlaté pravidlo chování.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
