Nabízíme k přečtení další kapitolu z brožurky
Skřítek Kostelníček, kterou napsala Jana Zehnalová a vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Uběhl týden, a je tu zase neděle. Kája se na ni celý týden těší: Jestlipak někdo další umí číst
tak jako jeho maminka?
Dočkal se. Místo maminky dnes čte nějaký starší pán. Umí to, to se musí nechat, ale tak jako
maminka to přece jen nepřečetl. Vlastně mu Kája ani moc nerozuměl. Maminka je prostě
jednička.
Začínají hrát varhany. Kája už nějak automaticky sahá po zpěvníku. Ale co to? Z kůru se
ozývá jenom jeden jediný hlas. Kája se zasmál. To už se mu také stalo. Jednou nedával pozor
a začal zpívat, když měl zpívat sám pan farář. Tehdy se k němu nikdo nepřidal, jen maminka mu
přikryla pusu rukou. Jé, to byla ostuda.
Jenže teď hlas neumlká a maminka se tváří, jako že to tam má takhle být. Ba co víc, všichni
v kostele teď opakují větu, která se před chvílí ozvala shora. A zase přesně jen tu jednu větu.
Opakují! Kája znejistěl. Má to tak určitě být? Kostelníčku, co ty na to?
„Jasně, že to tak má být,“ ozvalo se najednou těsně u Káji. „Dívám se, jestli také správně
otvíráš pusu!“
„Hm, když mě to nebaví. Proč mám něco opakovat?“
„Protože když se něco opakuje, člověk si to lépe zapamatuje,“ poučuje skřítek.
„Tu jednu větu?“
„Ano, třeba tu jednu větu. Říká se jí žalm, nebo správně žalmová odpověď a navazuje
vždycky na to, co se čte před tím. Minulý týden na to, co četla tvoje maminka, a dnes na to, co
četl ten pán.“
A jéje! Zatímco si Kája povídá s Kostelníčkem, je dozpíváno, a Kája neví, co si má
zapamatovat. Ale třeba by stačilo něco z minula. Vzpomíná si vůbec na nějakou žalmovou
odpověď?
„Vzpomínej!“ nabádá skřítek.
„Jednou jsme zpívali takovou divnou větu. Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Už tehdy
jsem přemýšlel, že je to divné. Kdo je to Hospodin? A vůbec, copak jsem nějaká ovce, aby mě
někdo pásl? Přece se pasou zvířata, ovce, krávy – ale lidé? Kdo je to vůbec ten Hospodin, že dělá
takové věci?“
„Ty to opravdu nevíš?“ diví se Kostelníček.
„Kdybych to věděl, tak se přece neptám.“
„Hospodin, tak někteří lidé říkali Pánu Bohu.“
„Stejně je to divné,“ přemítá Kája. „Hospodin, Hospodin – a on nás někde pase? Někde na
louce? Já se nepotřebuji někde pást. Když mám hlad, jdu za maminkou a ona mi něco dá. Slyšíš,
Kostelníčku?“
Kája se po očku dívá na skřítka. Co to dělá? Stojí na lavici, ručky položené na bříšku a směje
se a směje.
„Kájo, Pán Bůh přece není takový pastýř, co by nás honil někde po trávě, po pastvě. Pán Bůh
je přece ten, kdo nás dobře zná jménem, kdo nás má moc rád, kdo nás chrání před zlem, kdo se
o nás stará, podobně jako dobrý pastýř o své ovečky. Dobrý pastýř je stále nablízku svým
ovečkám, stará se, aby jim nic nechybělo, aby jim nikdo neubližoval, aby měly svůj domov, dává
pozor, aby se žádná nikam neztratila, hledá zatoulané. Stejně dobře se o nás stará Pán Bůh.
Dokonce už před naším narozením ví, které mamince se narodíme, jaké jméno budeme mít. Ví
o nás všechno.“
„Pán Bůh věděl před mým narozením, že se budu jmenovat Kája? Maminka povídala, že se
dívali s tatínkem do kalendáře a vybírali jméno, které se jim líbilo.“
„No vidíš, a Pán Bůh už dávno předtím věděl, jaké jméno ti maminka s tatínkem vyberou.“
Kája se tak zasnil, že úplně přestal přemýšlet nad tím, že je v kostele, a přemýšlel, co všechno
asi Pán Bůh mohl vědět dopředu, aby pak Kájovi pomáhal jako dobrý pastýř svým ovečkám
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
Tiskový apoštolát A.M.I.M.S.
Náměstí 20,
Vranov nad Dyjí 671 03,
tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com