Nabízíme zajímavý příběh k zamyšlení...
Jeden zbožný farník se právě chystal ze mše svaté domů. Náhle k němu přistoupil jeden přítel a řekl: "Potřeboval bych s tebou mluvit."
Ten dobrý člověk v tom setkání viděl znamení shůry a byl jím tak nadšen, že začal mluvit o všem, co považoval za důležité: o Bocích milostech, o významu modlitby, o lásce, o úsilí, o spokojenosti, a vykládal tomu příteli, že je to jistě znamení od jeho anděla strážného, protože před chvíli cítil se sám a nyní má společnost.
vil a mluvil, samými vzletnými slovy.
Přítel ho mlčky pozoroval, pak mu poděkoval a odešel.
Ten zbožný farník trochu posmutněl. Uvědomil si totiž, že ve svém nadšení vůbec nevěnoval pozornost tomu, co jeho přítel potřebuje.
Sklopil oči a uviděl na zemi všechna svoje slova, jak se válí po ulici.
Podlahy našich domů jsou pokryté slovy a srdce jsou prázdná.
Zdroj. autor: Bruno Ferrero, z knihy Útěch a pro duši, str. 36
