Nabízíme k přečtení brožurku
Poutníkem naděje, kterou napsal P. Martin Sedloň, OMI, kterou před lety vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Jestli se ti ještě pořád zdá ta hluboká pevná naděje pro tvé srdce
nějak nedosažitelná, nemohu říct už nic víc prostšího a jednoduššího než: Duch
Svatý. Pros o Ducha Svatého. Je to záležitostí Ducha Svatého. Svatý Pavel jasně
říká: „A naděje neklame, neboť Boží láska je vlita do našich srdcí skrze
Ducha svatého, který nám byl dán.“ (srov. Řím 5,5). Musíš milovat. Láska potřebuje
lásku. Odpouštěj, žehnej, raduj se z příkoří. Konečně alespoň na chvíli připusť, že tě
Bůh miluje!
Zase se vymlouváš, že tvá beznaděj je zaviněná smutným osudem
někoho druhého. Ano, když se budeš kolem sebe dívat jen svýma tělesnýma očima,
tak se nediv, že jsi v takovém stavu. Jestli se nemodlíš, abys viděl Ježíšovýma
očima, modlíš se skoro zbytečně. Nebudeš za chvíli schopen ani věřit, ani doufat
ani milovat.
Zkus se alespoň jednou týdně pořádně zastavit a z hloubi své bytosti se zeptej:
O co tu vlastně jde? A čekej na odpověď. Čekej na odpověď jako malé, nezkušené,
důvěřivé dítě. Věřím, že tě Bůh nenechá bez odpovědi, která by ti dodala naději,
velkou naději.
Vím, že si říkáš: Kdyby se tak naděje dala nabrat do džberu jako voda ze studny.
Křišťálová, krásná, osvěžující, kterou prostupují paprsky ranního slunce. Prozradím
ti jméno té studny: Neděle, den Páně, den, který je zvláštním způsobem prostoupen
silou Ježíšova vzkříšení.
Ano, prohloupí ten, kdo si nechá uniknout neděli s jejím tajemným bohatstvím,
které je přítomno skrze zvláštní Boží pohled na tento čas. Nemůže se potom divit, že
týden se pak jeví jako zoufalé vláčení se závějemi starostí, úkolů a pochybných
povinností orámovaných nudou.
Neděle je pro člověka. Ano, neděle je od Boha pro člověka. On čeká na to, aby tě
mohl obdarovat. Vím, že to nejhorší a nejbolestnější, co tě může potkat, je, když se setkáváš
s očima bez naděje. Ale vystříhej se toho, abys dodával lacinou falešnou naději.
To hlavní, co potřebuje beznadějný pohled, je setkat se s jiným pohledem, který je
plný naděje. Nic víc, nic míň.
Samozřejmě, je jasné, že naděje nemůže existovat sama o sobě. Není to něco,
co si myslíš nebo co tě rozechvívá nebo uklidňuje jako nějaká pilulka. Naděje je
vlastně Někdo, kdo ji přináší. Proto musel vstát z mrtvých. Nestačilo, aby nám
tu nechal krásná slova a zaslíbení. Tím se odlišuje křesťanská naděje od těch
ostatních. Křesťanská naděje má zdroj v Tom, s kterým se můžeš a máš setkávat. On
kvůli tomu přišel a stále přichází a nakonec přijde
Největší naděje tě nenaplní tam, kde se situace začne řešit a objeví se východisko.
Největší naděje tě naplní tam, kde navzdor šíleně beznadějné situaci zjistíš, že Ježíš
je v tom s tebou.
Dám ti jednu velmi důležitou radu. Nemysli si, že ten, kdo něco umí: mluvit, psát,
vyřešit každou situaci, či mít po ruce vždy moudrou radu nebo pohotové řešení, je
lepší než ty. Jen Bůh je dobrý. O něho opři všechnu svou naději.
Čím mi děláš největší radost? Když vidím, že růst tvé radosti a naděje nezávisí
na mně, a vnímám, že i kdybych selhal, s tvou nadějí to neotřese.
Prozradím ti jeden neomylný hmatatelný zdroj naděje: „... a pekelné brány
ji nepřemohou.“ (Mt 16,18)
Moc dobře vím, že stačí málo k rozhoření či uhašení naděje. Chci abys to věděl
taky. Pamatuj, že jsi vždycky malý krůček od objevení naděje. Neztrácej nikdy
tuto naději na naději.
Někdy opravdu není co poradit. Ale to neznamená, že Bůh je daleko. To bylo vždy
jednou z nejmocnějších nadějí svatých, když se dostali tváří v tvář úplné beznaději.
Když přemýšlím, jak ti dodat odvahu a naději, jediné, co mne napadá, je otázka:
Myslíš, že tě budu mít míň rád, i když třeba všechno úplně „zvoráš“? A co teprve
Ježíš!
Měj silné vědomí nezaslouženého vyvolení a budeš mít nezlomnou naději!
Víš, proč si myslím, že titul Panny Marie, jako Matky naděje není jen
důsledek nadbytečného vyvyšování Marie z Nazareta, jak si mnozí myslí a považují
tuto věc za další neekumenický krok? Protože s nadějí je to stejné
jako s ostatními milostmi přicházejícími od Boha. Ony se jen nedávají, nesdílejí,
nepadají z nebe jako hrušky. Ony se rodí. Ony se rodí tak, jak se pro svět narodil
On. Bůh chce, abychom si dobře a jasně uvědomili ten způsob, kterým
nás obdarovává. Rodit z lásky je víc, než jen dávat. Svatá Maria, Rodičko Boží,
přimlouvej se za nás a buď Matkou naší naděje!
Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ (srov. Mt 28,20) To není
báchorka nebo nějaké roztomilé zbožné tvrzení. Je to jeden z hlavních pilířů naší
víry. Zařiď se už konečně podle toho. Zařiď podle toho svou naději. A nejen to. On
ještě říká: „Mně je dána veškerá moc na nebi i na zemi...“ (srov. Mt 28,16) Nemotej
se už v labyrintu svých nedokonalostí a upři svůj pohled na Ježíše.
Víš, proč se bojíme smrti? Protože od prvotního hříchu nesmrtelnost nepatří už
k naší přirozenosti. Nevysiluj se tím, že budeš přesvědčovat sám sebe, že nezemřeš.
Nepomůžou ti ani hory knih o zkušenostech z klinické smrti či logické důkazy
géniů, kteří se tím zabývají. Neříkám, že je to úplně bez významu. Ale to, co je lepší
udělat, je všechnu sílu, energii a nasazení vložit do Hospodina, do Ježíše Krista,
který jediný nám může pomoci získat novou přirozenost. On proto přišel, On
proto přijal naše tělo, aby se mohla naše přirozenost stát nesmrtelnou. Jen ze spojení
s Ním můžeš získat pokojné vědomí, že za smrtí tě čeká život.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
