Nabízíme k přečtení brožurku
Poutníkem naděje, kterou napsal P. Martin Sedloň, OMI, kterou před lety vydal tiskový apoštolát A.M.I.M.S....
Vím, že tě už nejednou napadlo: Proč nám Bůh nedá větší jistotu ve věcech víry
nebo směru naší životní cesty? Myslím, že odpověď je stále tatáž jako na jiné
podobné otázky. Bohu nejde o naše výkony, ale o nás samé. Naděje posiluje svaly
naší víry a roztahuje plíce naší lásky. Nic lepšího ti na to asi neodpovím, protože
růst, o který Bohu na prvním místě jde, se má dít trochu jinde, než se obvykle
domníváme.
Už se mi dvakrát stalo, že se mě zeptalo malé dítě, jestli bude
jeho pejsek nebo kočička v nebi. Poprvé jsem se teologicky pěkně kroutil
a vykrucoval, zvířata přece nemají nesmrtelnou duši. Podruhé jsem byl už přímější.
Napadlo mne, že Bůh může naplnit každou naději, která není proti Němu.
Jak to udělá, nevím. Vím však, že zcela jistě naplní naději toho dítěte, a proto jsem
odpověděl: Ano.
Ano, žij zdravě. Drž v kondici své tělo. Pečuj o tento dar, který ti byl Bohem
svěřen. Ale prosím tě, nedomnívej se, že tím vyřešíš něco tak podstatného, jako je
odchod z tohoto světa. Při umírání nebude oblast zdraví příliš důležitá. Zabývej se
věčností i přitom svém cvičení, ježdění na kole a pročítání letáků o nejzdravější
výživě. Ptej se na Slovo opravdového života, které je mocnější než smrt.
Ptáš se mne na všechny možné léčitele, kteří disponují
těmi různými tajemnými schopnostmi. Trochu mi vadí, že se tváří, jako by
měli v rukou klíč k věčnosti a příliš sebevědomě tvrdí, co je dobré a zlé. Přesně ví,
co by Církev měla a neměla dělat. Prostě mi to připadá, jakoby měli v kapse ovoce
ze stromu života, ze stromu poznání dobra a zla. Z toho stromu, ze kterého nám Bůh
pro naše dobro zakázal jíst. Dar, který si vezmeš sám, přestává být darem. Naděje,
kterou si vynutíš, přestává dávat život, jako vynucená láska, přestává být láskou.
Neboj se mi říct, že můj optimismus snadno otevře dveře hříchu. Zdá se, že obírá
člověka o bázeň před Bohem a otevřenost, ke které vede, s sebou nese velká
nebezpečí. Máš pravdu a já se snažím na to nezapomínat. Ale je prostě důležité
otevírat dveře a okna domu, i když je nebezpečí, že tam vnikne něco nežádaného.
Uzavření a zabednění nic neřeší. Jsem přesvědčen, že Bůh nechce, abychom žili sice
bezpečně, ale v zatuchlých příbytcích. Taky jsem byl dřív alergický, když
mi někdo zdůrazňoval, že i Ježíš chodil na hostiny a mezi hříšníky. Teď jsem
si jistý, že to nebylo jen tak mimochodem.
Vzpomínám si, jak náš páter spirituál, jezuita, který prošel vězením
a mnoha pronásledováními, se podivoval, že směrnice k udílení křtu dětem mluví
o požadavku záruky, že děti budou vedeny a vychovávány od svých nejbližších ve
víře: „Kodex církevního práva přece mluví o požadavku opodstatněné naděje a ne
o záruce.“ Řekl: „Copak můžeme za něco takového ručit? Vždyť já nemůžu ručit
ani sám za sebe.“
Ptáš se mě, jestli věřím na sny? Věřím Pánu, který může použít všechno k tomu,
aby nás lidi obdaroval. To však neznamená, že používá vždy všechno a všude. On je
ten, který je, který chce a který koná. Ale ne podle nás, podle našich představ, podle
našich zákonů, podle zákonů tohoto světa. A nezapomeň, že ve hře je také náš
velmi schopný duchovní nepřítel. Nikdy se nepouštěj na hlubinu sám, bez Církve.
Brožurku je možno si objednat za doporučený příspěvek na tisk
10 Kč + poštovné na adrese:
A.M.I.M.S. Náměstí 20, Vranov nad Dyjí 671 03, tel. 515 296 384, email: apostolat@fatym.com
